U vraha v kuchyni

Sice je snaha dokument ozvláštnit dohrávanými scénami s figurkami, ale nejde zastřít, že jde o pouhou černou kroniku, která diváka láká na krvežíznivou historku (úctu oběti a pozůstalým). Nic navíc. I když možnosti byly, dokumentaristi šli po povrchu. Nedostatečně ukázali lenost médií, která přebírají bez ověření, i vymyšlenost předchozích kariér kuchaře. Jen to zmínili, nezkoumali. Děsivá je práce španělské policie, která rovněž spoustu věcí neověří, stejně jako právníků, kteří klidně vše vyžvaní na kameru, profesní tajemství sem, profesní tajemství tam. Španělská justice se teda pořádně odkopala. Nebrat! (21.05.2024)

Taková barvotisková ilustrace syndromu barona Prášila. Samotný dokument potom trpí chronickou nemocí všech dokumentů poslední doby: rozvleklostí. (19.05.2024)

Krpatý španielsky šašo naporcioval okrem desiatich ton kráv aj nejakú kurvu z Hondurasu. Nechápem, o čom bolo to veľké divadlo, a nechápem, čo je na tom ťažké pochopiť. Mal naporciovať aj tú jej blbú máti, ktorá nevyronila ani slzu. A zaplatila vlastnej dcére prsné implantáty, ktoré jej potom musela splácať. Tie určite vyrezal preto, lebo každý implantát má svoje číslo, podľa ktorého by ju bolo možné identifikovať, čiže na to blbý nebol. Ale megasprostý bol v tom, že pri torze nechal nôž z vlastnej kuchyne, jej prívesok, a išiel ho odniesť do vlastného skladu. Déééééébil! Mali ho zavrieť už iba za to, aký bol debil. Aj pred vraždou. Dokument bol nudný, plný drístania a škaredých ksichtov. (14.05.2024)

Netflix dojí trend dokud to jde. 40% (19.05.2024)