Křižáček

Jsem naprosto běžná filmová konzumentka, klasická divačka. Takhle zpracovaný filmový příběh pro mně nebyl, bohužel. Je velmi těžký a náročný, tím pádem i uspávající. Moc se toho tady neděje. Roden někam jede na koni, Roden slze z koně, pak něco málo řekne, vybaví se mu snová vize, pak zase sedne na koně a jede, ukáže někomu na hadříku namalovaný obrázek svého malého synka. Nic jiného jsem v tomhle filmovém příběhu neviděla. Nejdříve jsem si myslela, že se snaží najít sám sebe, ale tahle hloubka tu nebyla. Takže jsem hledala někde jinde, ale nenašla. Moc jsem tenhle film nepobrala a teď ještě nechápu, proč sem Karel Roden vlastně vůbec vlezl. (10.07.2018)

Filmová poézia s peknou 4:3 kompozíciou (ktorá má v obraze iba nevyhnutné), kreatívnymi režijnými vsuvkami (použitie zvuku búchajúceho okna) a nejednoznačným záverom, ktorý nechá diváka premýšľať. Pomalé, zdĺhavé, ale harmonické a kompaktné rozprávanie. Výhradne pre najnáročnejších divákov, ulietavajúcich na Tarkovskym či Tarrovi. P.S.: Prečo nezvolili čiernobiely obraz? Bežný divák na to aj tak nepôjde a hrou so svetlom a tieňmi to mohlo cieľovku zasiahnuť ešte viac. (08.08.2017)

Že Roden ve filmu moc nemluví je spíš plus, protože (i když je dobrý herec) by se na něm dal krásně demonstrovat význam roztomilého českého slova "šumlovat". Přesto mě i těch pár dialogů rušilo svou podivnou toporností. Nebo absence dialogů (jedu na koni nekonečně dlouho lesem, pak potkám houf dětí, chvíli na ně čumím a pak jedu dál aniž bych se zeptal na hledaného syna?). Apropó, jízda na koni. Asi nejsem sám, komu se díky některým záběrům a přidruženým zvukům vybavilo klepání kokosovými ořechy (?). A ještě k těm dialogům, vyloženě rušivá scén pro mě byla i ta na tržišti, kde se ozve pro hlavního hrdinu nesrozumitelná italština (aby bylo všem jasné, že se cítí jako "cizáček"), načež následuje divadelní představení v češtině.....To mi jinak celkem povedenou atmosféru filmu (kamera, hudba) spolehlivě rozbíjelo. Kdyby byl film úplně němý (jen s hudbou) dal bych asi nadprůměrné hodnocení. (18.09.2017)

Mám rád filmy ze středověku, z křížových válek obzvláště. Mám rád básně Emila Jakuba Fridy alias Jaroslava Vrchlického - jeho úžasného snad sto slokového Spartaka si pamatuji od školních dob dodnes celého. Mám rád i Karla Rodena a jeho hraní ať už filmové či divadelní. A také mám rád dlouhé záběry ve filmech, kdy se nemluví a kamera dlouze zabírá nějakou postavu, objekt či scenérii... Tohle vše mám rád a tohle vše Křižáček má. Proč mám tedy po dokoukání pocit, že se něco nepovedlo? Jednak je to asi samotným scénářem. Všechny postavy ve filmu snad kromě Rodena se jen vyskytují. Jsou ploché, film nikam moc neposouvají a dokonce u samotného Jeníka divák vůbec neví důvod proč se najednou sebral a zmizel. Ve filmu se moc nemluví, ale paradoxně když se tak děje, je to spíše rušivé. Postavy mluví soudobou mluvou a člověk tak nějak cítí, že sleduje jakousi historickou inscenaci a herce navlečené do historických kostýmů. Tomuto dojmu napomáhá i zpracování středověku kdy všichni jsou čisťouncí a to i ti v rozderaných šatech, mají čisté nehty a z umytých nemastných hlav až k divákovi voní šampóny a kondicionéry... Ne ten gambeson nebyl nový, jen byl vypraný v Pervolu... Roden v kostelíku sleduje zrestaurovanou fresku, jakoby ale tvůrci zapomněli, že on je ve století, kdy ta freska byla ztvárněna. Tedy ještě byla krásně barevná, čitelná, nazabarvená dalšími nátěry v průběhu uplynulých staletí, jejíž fragmenty zachránila ruka restaurátorova... A jak se vůbec šlechtic ryze českého jména dostal až k moři? (V knižní předloze se jedná o rytíře Bořka ze Svojanova) To putoval tak dlouho? Ve filmu to nebylo znát! Film je plný statických a dost dlouuuuhých záběrů na Bořkovu manželku, na vlající plátno ve větru, na řetěz padacího mostu Bořkovi tvrze, na jezdce na koni, plameny ohně... Jenže Kadrnka není Vláčil, nebo Terrence Malick... Nefungovalo to na mně. Neesledoval jsem ty dlouhé obrazy s úžasem a s vědomím, že jsem pochopil, že jsem součástí něčeho velkého, něčeho co se nám režisér pokusil sdělit a co se mu sdělit podařilo... Díváte se a nic. Spíše než kalkul za tím vším sice tušíte velkou snahu o dobrý film než záměrné natočení rádoby ártu, ve výsledku je ale dojem ze sledování stejný... Je to škoda. Kadrnka měl odvahu v době úpadku českého filmu vydat se na hodně nebezpečnou cestu, protože už jen námět sám není pro běžného návštěvníka multiplexů. Dle mého názoru z té cesty v její polovině sešel, ale té odvahy si cením. Palec nahoru dávám rozhodně za skvělý hudební podkres Havlových, který by byl přesně to pravé k filmu Křižáček, kdyby i on byl tím pravým. Stačilo třeba netočit v barvě... Dávám tedy za tři kříže, ale ten třetí je jen za to odvážně zvolené téma. * * * (01.08.2018)

Co tomu našemu malému kontroverznímu Křižáčkovi škodí nejvíce? Hlavní festivalová cena, produkce české televize a dialogy. Mně osobně k dokonalosti chyběl pouze černobílý obraz a celých devadesát minut beze slov. Když už diváka trápit, tak pořádně, některé scény byly skutečně velmi povedené a věřím, že by tvůrci dokázali změnit zdejší dialogové scény na prosté němé vyobrazení a současně nevyřčené vyprávění, což po divákovi nakonec stejně chtějí. V hodnocení mě rozhodně utvrzuje velice slušné pohrávání si s dějovou linií a kamerou i naprosto přesné, basové tóny, tak nějak napovídající, o co tu vlastně jde. Prý o to, že Roden jede na koni, má sebou kresbu svého syna (myšleno vyšívanou podobiznu) hledá, najde a strašně dlouho mu padá a zvedá se brána u tvrze. Film, který je potřeba rozbalit z tohoto nasazeného obalu...film, který měl oběhnout pár filmových klubů, v sále pro dvě stě lidí jsem seděl zcela sám, nádherný film. [Kino Citadela - Litvínov]. (15.08.2017)