Opři žebřík o nebe

To vás tak jednou bůh zachrání před smrtí a vám dojde, že mu to musíte splatit. Koní, horolezení i jiných věcí se vzdáte, s ženami a touhou po dceři je to těžší, ale i to z vděčnosti a lásky k bohu zvládnete. Založíte dům pro všechny, jejichž život se dostal někam, kde být nechtěli a hlavně nechtějí, dům, který slouží jako přechodná stanice mezi protidrogovými a protialkoholickými léčebnami, pasťáky, vězeními, ulicí...a snad normálním životem. I zloděj, který se "pokusil o útěk z vězení, při kterém bohužel bylo zabito 5 policistů" patří mezi "chlapce" tohoto skvělého faráře, geniální osobnosti, která se všemi obyvateli útočiště jedná s respektem, ale zároveň s určitou přísností schopnou motivovat a posunout každého v další cestě životem. Ve volných chvílích řeší problémy romských a jiných komunit v okolí Popradu a pořádá bohoslužby. Jana Ševčíková tohoto neskutečně akčního a úžasného člověka, jež ke každému přistupuje s obrovskou dávkou lidskosti, a který je vlastně jedním ze všech kolem, spolu s jeho komunitou zachycovala po 5 let a určitě stojí za to si těch 5 let s nimi prožít aspoň na plátně... (05.07.2014)

Marián Kuffa je pán, o tom není sporu. Jen jsem si celou dobu říkal jestli nebalancujeme na hranici sociálního kýče příliš dlouho. Přece jen obrazy Mariána na koni, po boku svého věrného psa a Tatrami před sebou, jsou až příliš silné a ve výsledku až příliš kontrastují s intimním vyprávěním Jany Ševčíkové. (28.10.2014)

Kuffa je mi nesympatický a názorovo i hodnotovo na kilometre vzdialený človek, ale jeho záslužnú prácu so sociálne slabšími (hoci väčšinou nie príliš efektívnu) uznávam a do istej miery obdivujem. V scéne s rómskou lezbičkou ktorá má "vystúpiť z vlaku" sa však vyfarbil ako presne to pomýlené, "džender" bľabotajúce individuum, ktorým je i dnes. Ľúbme svojích blížnych, ale iba ak sú hetero kresťania. (13.07.2018)

100 minút sledovania narkomanských, alkoholických a rómskych IQ-áčov, z ktorých polovica ani nevie, prečo sú dobrovolne na mieste, ktoré im podáva pomocnú ruku. A farára, ktorý im začal pomáhať po tom, čo prežil horolezeckú nehodu (a túto udalosť si vysvetlil ako znamenie od boha, že má začať s danou aktivitou). Úmorné. (26.10.2014)

Mé první setkání s Mariánem Kuffou. Na jedné straně jsem k němu choval velký respekt, na druhé mě ovšem některými svými názory a postoji dost dráždil. A nejen pan farář, vůbec celý dokument. Z toho na mě dýchá především marnost. Zkoumaný vzorek obyvatel „přestupní stanice“ je velmi různorodý a snad všichni, kteří měli možnost mluvit na kameru, něčím zaujmou, ale u každého z nich si říkáte, že je stejně vlastně jedno, co hezkého povídá/dělá, protože odsud zkrátka neodejde jako znovu zrozený. V lepším případě dokáže (dočasně!) potlačovat své démony a nějakým způsobem žít na oné faře (což člověk musí považovat za úspěch, a to bez ironie), ale již nikdy se nedokáže vrátit do normálního života, „tam venku“ by byl ztracený a nejspíš by do „toho“ znovu spadl (ať už jde o cokoliv). Jistě, je tu i nějaká naděje (shodou okolností u toho, který mi už od prvního záběru nepřišel tak bez šancí jako ostatní a také jsem si ho nejvíc oblíbil), ale 1 jedinec z celého „stáda oveček“? I přes tu bezvýchodnost to za mě budou solidní 4*. (13.07.2016)