Žáby bez jazyka

originalitě se meze nekladou a tohle je tak originální až se na to skoro nedá koukat.Upřímně si z posledních let nevybavuji jakýkoliv film,u kterého bychom si se ženou vyměnili tolik zmatených WTF pohledů.Pro to aby se v žábách divák trochu orientoval potřebují jeho plnou pozornost což se ale dost tluče s tím,že už asi v polovině bude většině jedno co že se to tam vlastně děje a úplně všem (čest výjimkám) bude úplně jedno proč a jak to nakonec dopadne.Na druhou stranu je ale takováto psycho artovka pořád lepší než libovolný současný rom-kom...40% (11.12.2021)

Žáby bez jazyka se jednoznačně vymykají současné československé filmové produkci – hrají si se symboly, archetypy a otevírají dveře tam, kam často nemáme odvahu sami nahlédnout. Právě proto nelze snímek interpretovat racionálně, ale spíše jej vykládat jako sen, ze kterého jsme se právě probudili. Sen také smazává hranice času, staví se proti logice a leckdy v nás zanechá hlubokou rýhu nebo alespoň živou vzpomínku na cosi odžitého, avšak na jiné rovině vědomí … v jakémsi podivném bezčasí, v meziprostoru. Mira Fornay je skvělá pozorovatelka – až s pečlivostí kulturní antropoložky odhaluje ty nejskrytější společenské (zejména rodinné) stereotypy a bez servítek je pojmenovává pravými jmény (respektive obrazy). Nedívá se na to hezky s vědomím, že v každém z nás je ukrytý sadista i oběť… Ať jsme sebedospělejší – kolikrát se nám při návštěvě rodičů stane, že se v některých situacích cítíme zase jako malé děti? Stačí povědomá vůně, jediné slovo a najednou se ve vzpomínkách propadáme v čase a minulost je až nepříjemně zpřítomněna. Kolikrát jsme si řekli, že se nebudeme chovat jako naši rodiče a kolikrát jsme se přistihli, že se tak chováme? Žáby bez jazyka touží být prožity všemi smysly, vyzývají nás k tomu, abychom vykročili do neznáma, zúčastnili se té hry, která (byť vypadá jako brutální jízda) může mít ve finále terapeutický účinek. Snímek můžeme brát vážně do té míry, jak uznáme za vhodné - můžeme nad ním mávnout rukou (stejně jako nad nesmyslným snem), nebo ho můžeme zkusit pochopit (avšak ne rozumem). Třeba zjistíme, že ve skutečnosti řadu věcí neděláme jen kvůli dětem nebo pro děti – a že to pro nás leckdy nedělali ani naši rodiče (i když nás skálopevně přesvědčovali, že „to“ dělají právě kvůli nám). Dává to nějaký smysl? Možná jsme jako lidské bytosti méně racionální, než si dokážeme připustit… (15.06.2021)

Je několik typů režisérů. Nikdo se soustředí na výdělek a diváckou oblíbenost, jiní zase objíždějí filmové festivaly a názor diváků je zas tak moc nezajímá. S Mirou Fornay jsem se potkala na besedě její prvotiny Lištičky. Už tehdy jsem měla dojem, že je příliš pohlcena svou prací, než aby jí zajímalo, jak jí vnímá divák. Přesto, že se pohybujeme na rozdílných vlnách, zajímá mě, kam se za těch pár let posunula. Žáby bez jazyka začaly docela slibně, i přes jistou roztříštěnost až psychedeličnost jsem objevila pár zajímavých momentů. Třeba mě napadlo, že i když dobří herci hrají jako o život, nemusí jít ještě o skvělý film. (02.07.2022)

Mira Fornay si ve svém novém filmu vzala na paškál dynamiku dominance v partnerských vztazích, potažmo hry s tím spojené a role, které při jejich hraní na sebe přijímáme, až se v nich ztrácí naše vlastní identita. Tato témata zpracovává - adekvátně jejich povaze - formou absurdního dramatu, kde si nonsens a dadaismus podávají ruku s videoherní logikou inherentně obsaženou v pohádce o kohoutkovi a slepičce (na jejímž principu je postavena drtivá většina RPG her), ale také narativních konstruktech filmů "Lola běží o život" či "Na hraně zítřka" (jehož alternativní název "Live Die Repeat" se zajisté stal inspirací pro zahraniční festivalový titul "Cook F** Kill"). Zásadní roli zde pak haje až papouškovsky přesně odpozorované prostředí obyčejných maloměstských vztahů, umocněné slunce-senovskou estetikou, které ale radikálně odmítá sklouznout do přístupnosti či veselé bodrosti zmíněných refenčních klasik, ale naopak sveřepě kráčí cestou autorského experimentu. Není sice nikterak snadné odolat prvoplánovému odmítnutí snímku coby nesoudného bizaru, protože vedle popsaných atributů prokládá autorka film celou řadou enigmatických a současně provokativně radikálních i směšných elementů. Nicméně film se právě svou vyhraněnou osobitostí a současně neoddiskutovatelnou cílevědomostí zaryje do mysli a vynutí si reflexi, která může dojít až k plnému docenění. "Žáby bez jazyka" jsou jedno velké WTF, a Mira Fornay je tvůrčí magor, ale za vším tím šílenstvím se skrývá metoda, logika a nečekaně silná výpověď o povaze vztahů, síti nevyhnutelných tragédií a mrzení, které z toho všeho vyvstává. A také o tom, že i s malou žábou se dá sehrát velké divadlo. (22.02.2020)

Ve volném čase se ráda podívám na nějaký artový snímek, ale tohle bylo i na mě dost silný kafe. Asi se dá ocenit autorčin originální přístup ke zpracování námětu týkajícímu se rodinného násilí, nicméně s jeho realizací už to bohužel tak slavné není. Mira Fornay by si měla uvědomit, že bez pozitivní odezvy od diváků se filmy donekonečna točit nedají. Pokud je tedy nechce financovat sama. Pochvalu si však určitě zaslouží Regina Rázlová za velmi přesný a vyzrálý herecký výkon v roli sobecké matky hlavního hrdiny. (45%) (22.07.2022)