Běžná selhání
Hétköznapi kudarcok
Ordinary Failures
Režie:
Cristina GroșanScénář:
Klára VlasákováKamera:
Márk GyőriHudba:
Jonatán PastirčákHrají:
Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková, Nora Klimešová, Vica Kerekes, Rostislav Novák ml., Jana Stryková, Luboš Veselý, Tereza Hof, Jana Plodková, Petra Bučková (více)Obsahy(1)
Běžná selhání sledují jeden den v životě tří žen. Hlavní hrdinky se neznají, ale jejich cesty se v kritických momentech setkají, aby si nezištně pomohly ve chvíli, kdy jejich město postihne tajemná katastrofická událost a výbuchy. Hana je čerstvá vdova, která odmítá truchlit, a navíc právě dnes dostala výpověď. Když se porouchá její čtyřnohý společník, robotický pes Arlo po jejím zesnulém muži, vydá se do obchodního centra nechat ho opravit. Na své cestě potká mladou dívku. Je to Tereza, která utekla z nepovedené oslavy vlastních narozenin a před svou příliš pečující mámou. Ta by za každou cenu chtěla, aby Tereza byla šťastná a perfektní. Což ona prostě není. Obchodní centrum zasáhne silný výbuch, Tereza se dá na útěk a při cestě ven najde na požárním schodišti opuštěného chlapce. Je to David, syn Silvy. Silva pochybuje, jestli je dobrá matka, jestli celý její život dává smysl a v návalu paniky zanechá Davida v dětském koutku. Tajemné exploze začnou sílit, zoufalá Silva musí najít svého syna, rebelující Tereza se smířit se svými rodiči a Hana přijmout svůj zármutek. (Bontonfilm)
(více)Videa (2)
Recenze (87)
Docela tradiční mozaika tří různých vcelku banálních příběhů, které se zlehka prolínají, ale na můj vkus trochu málo. Více mě zaujal jednak fakt, že je to zasazené na pozadí právě probíhajícího jakéhosi blíže neurčeného (asi) přírodního fenoménu a jednak poměrně impozantní umělecko-technická stránka. Běžná selhání jsou audiovizuální artovkou se skvělými obrazovými kompozicemi a zábavně semi-futuristickým nádechem, který v českém prostředí působí hodně neokoukaně. ()
Snímek vypráví příběh tří žen různých generací, jejichž osudy se protnou během návštěvy obchodního centra. Bohužel mi film i přes svoji krátkou stopáž (přibližně 75 minut čistého času) připadal rozvláčný, ani na jednu hrdinku jsem se nedokázala naladit a katastrofický závěr na mě působil uspěchaně a nedodělaně. Možná jsem se ale na projekci jenom špatně vyspala. ()
Nemůžu tomu přijmout na kloub. Není to špatné, není to nezáměrně komické. Jen mě to trochu nudilo. A vlastně mě ta témata, která film nadhazoval, nepřišla až tak úžasná. Nevím, tu hloubku jsem tam nenalezl. Nechce se mi ten film nějak vyloženě hejtit. Ale jak tu všichni vychvalují scénář, tak nevím. ()
Jedna hviezda za Noru Klimešovú, ktorej príbeh ma ako jediný zaujímal. Aj keď tiež s výhradami, lebo jej filmoví rodičia to kazili. Fakt ma zaujala iba ona samotná. A druhá hviezda za slová z úst Taťjany Medvecké, že vlastne je to krásne, keď staré končí a nové ešte nepoznáme, lebo sa tým zároveň vyrovnala so svojou osobnou situáciou, nielen so zvláštnou prírodnou katastrofou v pozadí. Čiže jej príbeh na chvíľu tiež dostal zmysel. Tretia "poviedka" by mi mala byť najbližšia, ale nepresvedčila ma vôbec. ()
V jádru jednoduchý film, který ale svou strnulostí a jednoduchostí nechává jen udivovat. Tři osudy propletené dohromady, které se mohou stát každému na pozadí bizarní apokalypsy. To je asi linka, která mi přišla zbytečně moc pro onen film, ale bylo to už jen vedlejší věc. Opravdová lehkost toho, jak je nám příběh prezentován s onou každodenností a běžnou motivací a pády lidí je v něčem zarážející. Ve zcela pozitivním smyslu. Dost jsem v tom dokázal číst, ale konec, který byl asi nejdůležitější jsem tolik prohlídnout nedokázal. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (4)
- Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 10 milionů korun. (SONY_)
- Film sa natáčal v Prahe a Plzni. (Arsenal83)
- Film zaznamenal pomerne veľký úspech ešte pred oficiálnym uvedením do českých/slovenských kín. Na festivale v Benátkach zaňho režisérka Grosan dostala cenu Autrici under 40 Valentina Pedicini (Cena za najlepšiu réžiu medzi tvorcami pod 40 rokov). Porota svoj výber zdôvodnila nasledovne: „Za sviežosť projektu s ambicióznymi vyhliadkami, za schopnosť autorky presadiť sa ako harmonická koordinátorka diela a za to, že sa na natáčaní filmu podieľali mladí ľudia, najmä kameraman a scenáristka. Zapojenie ženských postáv a ich vzájomná podpora pri drobných – ale mimoriadne veľkých – neúspechoch každodennosti umocňujú pocit sesterstva, ktorý rastie od záberu k záberu.“ (Arsenal83)
Reklama