DVD & Blu-ray

DVD

Komentáře k zobrazeným filmům

  • HollyW -
    Grandhotel Budapešť (2014)
    *** 12.6.2014

    Bohužel se nemůžu přidat mezi zdejší uživatele oplývající chápáním tohoto typu humoru. Na druhou stranu zůstávám v úžasu nad Andersonovým smyslem pro detail a vyšperkováním každé scény, kde má každá figurka v tom krásném velkém domečku své místo. Nemůžu říct, že mi to nesedlo jako zkažený brambory, ale nesedlo mi to do mého smyslu pro humor. Asi nejsem dost inteligentní, či co. Pouštěla jsem si ho nadvakrát a ještě k tomu s přestávkami. Příběh je vypracovaný, propracovaný a asi i přepracovaný, herci hrají perfektně a někteří z nich se vžili do role tak, že mi připomínali malé kluky hrající si venku na policajty a zloděje. Chtěla bych se u filmu pobavit jako oni a jako většina zdejších uživatelů, bohužel odcházím s kamennou tváří, který se mě držela po celou dobu sledování.

  • HollyW -
    Grandhotel Budapešť (2014)
    *** 12.6.2014

    Bohužel se nemůžu přidat mezi zdejší uživatele oplývající chápáním tohoto typu humoru. Na druhou stranu zůstávám v úžasu nad Andersonovým smyslem pro detail a vyšperkováním každé scény, kde má každá figurka v tom krásném velkém domečku své místo. Nemůžu říct, že mi to nesedlo jako zkažený brambory, ale nesedlo mi to do mého smyslu pro humor. Asi nejsem dost inteligentní, či co. Pouštěla jsem si ho nadvakrát a ještě k tomu s přestávkami. Příběh je vypracovaný, propracovaný a asi i přepracovaný, herci hrají perfektně a někteří z nich se vžili do role tak, že mi připomínali malé kluky hrající si venku na policajty a zloděje. Chtěla bych se u filmu pobavit jako oni a jako většina zdejších uživatelů, bohužel odcházím s kamennou tváří, který se mě držela po celou dobu sledování.

  • HollyW -
    Grandhotel Budapešť (2014)
    *** 12.6.2014

    Bohužel se nemůžu přidat mezi zdejší uživatele oplývající chápáním tohoto typu humoru. Na druhou stranu zůstávám v úžasu nad Andersonovým smyslem pro detail a vyšperkováním každé scény, kde má každá figurka v tom krásném velkém domečku své místo. Nemůžu říct, že mi to nesedlo jako zkažený brambory, ale nesedlo mi to do mého smyslu pro humor. Asi nejsem dost inteligentní, či co. Pouštěla jsem si ho nadvakrát a ještě k tomu s přestávkami. Příběh je vypracovaný, propracovaný a asi i přepracovaný, herci hrají perfektně a někteří z nich se vžili do role tak, že mi připomínali malé kluky hrající si venku na policajty a zloděje. Chtěla bych se u filmu pobavit jako oni a jako většina zdejších uživatelů, bohužel odcházím s kamennou tváří, který se mě držela po celou dobu sledování.

  • Morien -
    Koleje osudu (2013)
    *** 11.6.2014

    Přijde mi docela překvapivé, že jsem se o filmu s takovým tématem a takovými herci dozvěděla až od rockera Dodo Doležala na rodinném barbecue. A to chodím pravidelně na ČSFD i IMDB, čtu bulvár o Nicole Kidman a jsem studentka filmové školy, takže bych měla mít přehled ve všech směrech.To to nemělo žádné PR? A nebo jsem si ho jenom nevšimla? Inu což. Hirojuki Sanada je drahoušek, to je jisté. Plus je zajímavé, i když nikterak novátorské, jakým způsobem jsou tvůrci věrní románové (memoárové) struktuře montováním celkového dramatického oblouku ze spousty menších. Přináší to s sebou úskalí několika témat, z nichž každé se snaží být osudovější než ty další (spasitelská láska, smíření s bohem/vlastním nitrem, vina v době války), a celek je potom asi melodramatický až nad míru. - Dodatek, je celkem vtipné porovnat filmového hrdinu s jeho reálným životopisem, filmaři jsou největší lháři a takoví důvěřiví diváci jako můj tatínek si to vůbec neuvědomují.

  • Kaka -
    Pokrevní pouto (2013)
    **** 28.5.2014

    Obsah už jsme viděli stokrát, ale ta forma ! Občas z toho cítíte ten hmatatelně špinavý a syrově ponurý feeling zákoutí upocené tělocvičny (Million Dollar Baby), který se pravidělně mění na krásná panoramata a výtečné, dobově sladěné ex/interiéry (Americký Gangster), přičemž výrazovými prostředky je to tak někde mezi. Dostatečně hmatatelné, syrové, strohé a přízemní a zároveň ne příliš zrnité, roztřesené, či jakkoliv rušivé. Herecky velmi silné nejen co se seznamu jmen týče. Emocionálně rozvrstvené tak akorát.

  • J*A*S*M -
    NON-STOP (2014)
    *** 25.5.2014

    Škoda zmršeného třetího aktu - až do Neesonova proslovu k nervním pasažérům se jedná o solidně napínavý thriller, kterému bych leccos odpustil, ale po něm se slušně rozjetá zábava zlomí takovým způsobem, až mě to otrávilo. V závěru všechno špatně.

  • J*A*S*M -
    NON-STOP (2014)
    *** 25.5.2014

    Škoda zmršeného třetího aktu - až do Neesonova proslovu k nervním pasažérům se jedná o solidně napínavý thriller, kterému bych leccos odpustil, ale po něm se slušně rozjetá zábava zlomí takovým způsobem, až mě to otrávilo. V závěru všechno špatně.

  • Cervenak -
    Jízda švárů (2014)
    * 9.4.2014

    "Negerská sračka" je ešte pomerne lichôtka. Ice Cube je najhorší herec v dejinách modernej kinematografie a niekto by mu mal zlomiť chrbticu, aby už nikdy nemohol stáť pred kamerou. A ten druhý škuľavý krpáň, toho treba proste utratiť. Zlo.

  • castor -
    Zvonilka a piráti (2014)
    **** 8.4.2014

    Pro dívky předškolního věku momentálně jedna z největších srdcovek. Třpytivé a skrz naskrz pozitivní Zvonilce to v kině sluší i tentokrát, takže dospělý doprovod neusne. Milá animace a rytmické songy potěší, nekomplikovaný příběh odsýpá, postavičky jsou sympatické a malé divačky se tak budou vrtět blahem. Když už se objeví nějaká dramatická situace, tvůrci z ní rychle vybruslí, aby to dívky v kinosále unesly. A možná právě to se mi na Zvonilce líbí. Dokáže si diváka získat (především) pozitivní energií, které z těchhle milých vílích slečen srší. Stačí několik dobře míněných experimentů, které se ne úplně povedou, a z vílího ostrova je chaos na druhou. Slečna, která za pohromou stojí, ztrácí post strážkyně vílího prachu, naštve se a o nějakou dobu později už kope na straně pirátů, pro které ukradne zdroj prachu, aby se staly nejmocnějšími piráty široko daleko. Zvonilka a její juchající kamarádky to tak samozřejmě nenechají. Bum bác, nápad následuje jiný, líbivá písnička, nějaké to ponaučení, bum bác. Toť vše. V sérii přibylo na akčnosti, to rozhodně. Vzniká i víc konfliktů (prohození magických schopností nicméně potěší). Kvalitu to nijak nesráží. A to se počítá.

  • castor -
    Zvonilka a piráti (2014)
    **** 8.4.2014

    Pro dívky předškolního věku momentálně jedna z největších srdcovek. Třpytivé a skrz naskrz pozitivní Zvonilce to v kině sluší i tentokrát, takže dospělý doprovod neusne. Milá animace a rytmické songy potěší, nekomplikovaný příběh odsýpá, postavičky jsou sympatické a malé divačky se tak budou vrtět blahem. Když už se objeví nějaká dramatická situace, tvůrci z ní rychle vybruslí, aby to dívky v kinosále unesly. A možná právě to se mi na Zvonilce líbí. Dokáže si diváka získat (především) pozitivní energií, které z těchhle milých vílích slečen srší. Stačí několik dobře míněných experimentů, které se ne úplně povedou, a z vílího ostrova je chaos na druhou. Slečna, která za pohromou stojí, ztrácí post strážkyně vílího prachu, naštve se a o nějakou dobu později už kope na straně pirátů, pro které ukradne zdroj prachu, aby se staly nejmocnějšími piráty široko daleko. Zvonilka a její juchající kamarádky to tak samozřejmě nenechají. Bum bác, nápad následuje jiný, líbivá písnička, nějaké to ponaučení, bum bác. Toť vše. V sérii přibylo na akčnosti, to rozhodně. Vzniká i víc konfliktů (prohození magických schopností nicméně potěší). Kvalitu to nijak nesráží. A to se počítá.

  • George Stobbart -
    V bolestech (2013)
    *** 7.4.2014

    Dvojica priateľov sa vydáva na poznávaco-zábavný výlet po svete, umocnený navyše tým, že jeden z nich je smrteľne chorý. A ako by to nestačilo, podarí sa mu navyše nakaziť aj niečím iným; neznámym, čo ho začne kompletne meniť, ale aj zlepšovať jeho schopnosti. Nadšenecký, nezávislácky found footage horor, ktorý si vymyslela, zrežírovala aj odohrala dvojica kanadských kamošov, pred ktorými teda klobúk dole. Na to, že found footage údajne moc napozeraný nemali, dokázali pripraviť film, ktorý vie byť zábavný, znepokojivý i strašidelný a dokonca je natočený krajšie než bežná pásová FF produkcia, v ktorej hovno vidieť. Nejde síce o žiadny zázrak, ale príjemne hororová variácia na kvalitatívne porovnateľnú sci-fi drámu "Chronicle" tiež nie je zlá, no nie?

  • HollyW -
    Mravnost nade vše (1937)
    ***** 27.3.2014

    Za šedou vyzáží šedé myšky se může skrývat krásná duše a všechno není zlato co se třpytí. Mravnost nade vše je nadčasový snímek, kde se Hugo Haas chytí a zamotá do svých vlastních tajností a z brejlaté hrbící se myšky se vyklube Adina Mandlová. Já jsem ji vážně na začátku vůbec nepoznala. A nezapomínejte, že mravnost nade vše, vy nemravové! =)

  • kiddo -
    Noe (2014)
    odpad! 26.3.2014

    Jako příspěvek na domácí festival k posrání vtipných hovadin to jednou bude neocenitelné, jinak se ale jedná o morálně odporný škvár, za jehož tenounkou fasádou pobožné, provokující (a smysl nedávající) hlubokomyslnosti se skrývá rouhačství tak nepochopitelného kalibru, že se z toho musí dělat blivno jak zapřisáhlému ateistovi, tak i křesťanovi, který Bibli občas používá i na něco jiného než jen na zběžné vytírání prdele. Co si počít s filmem, kde abrahámovsky zkoušený hrdina, drze si uzurpující roli Boha, je vnímán jako kladná postava a nositel Boží vůle, nikoli jako geniální ztělesnění Lucifera směle se rovnající pojetí Marka Pellegrina, kdežto pravý nositel biblického poselství má být zlý, zlý záporák? Tahle diskrepance se vyjasní v okamžiku, kdy si uvědomíme, že klíčem pro posuzování dobra a zla tu není křesťanská morálka, nýbrž její soulad či nesoulad s módním připosraným progresivismem, který si troufá z dřívějšího ošlehaného drsoně udělat bezpáteřního, veganského, stupidně kalvínského, civilizací pohrdajícího hipíka. Už jen zdejší pojetí zla stojí za pár facek, neboť zlo není určováno morálními proviněními a nedostatkem pokání, nýbrž čistě a jedině původem, definitivně do řiti to ale spěje v okamžiku, kdy Aronofsky podělá i klasickou křesťanskou myšlenku přízemnosti člověka, jeho nesmazatelné viny a nehodnosti Boží milosti a předělá ji v inherentní ďábelskost, která mu se zapáleností vymaštěného environmentalisty umožňuje zaštiťovat se údajným biblickým kontextem a hlásat, kdovíjak by na tom svět nebyl líp, kdyby laskavě Bůh vytáhl hlavu z prdele a vykořenil z něj svoje nejoblíbenější stvoření. A vrchol všeho? Connellyová za celé dvě hodiny a půl ani na chvíli nestojí na žádném molu! Bůůůůůůůůůůů!

  • kiddo -
    Noe (2014)
    odpad! 26.3.2014

    Jako příspěvek na domácí festival k posrání vtipných hovadin to jednou bude neocenitelné, jinak se ale jedná o morálně odporný škvár, za jehož tenounkou fasádou pobožné, provokující (a smysl nedávající) hlubokomyslnosti se skrývá rouhačství tak nepochopitelného kalibru, že se z toho musí dělat blivno jak zapřisáhlému ateistovi, tak i křesťanovi, který Bibli občas používá i na něco jiného než jen na zběžné vytírání prdele. Co si počít s filmem, kde abrahámovsky zkoušený hrdina, drze si uzurpující roli Boha, je vnímán jako kladná postava a nositel Boží vůle, nikoli jako geniální ztělesnění Lucifera směle se rovnající pojetí Marka Pellegrina, kdežto pravý nositel biblického poselství má být zlý, zlý záporák? Tahle diskrepance se vyjasní v okamžiku, kdy si uvědomíme, že klíčem pro posuzování dobra a zla tu není křesťanská morálka, nýbrž její soulad či nesoulad s módním připosraným progresivismem, který si troufá z dřívějšího ošlehaného drsoně udělat bezpáteřního, veganského, stupidně kalvínského, civilizací pohrdajícího hipíka. Už jen zdejší pojetí zla stojí za pár facek, neboť zlo není určováno morálními proviněními a nedostatkem pokání, nýbrž čistě a jedině původem, definitivně do řiti to ale spěje v okamžiku, kdy Aronofsky podělá i klasickou křesťanskou myšlenku přízemnosti člověka, jeho nesmazatelné viny a nehodnosti Boží milosti a předělá ji v inherentní ďábelskost, která mu se zapáleností vymaštěného environmentalisty umožňuje zaštiťovat se údajným biblickým kontextem a hlásat, kdovíjak by na tom svět nebyl líp, kdyby laskavě Bůh vytáhl hlavu z prdele a vykořenil z něj svoje nejoblíbenější stvoření. A vrchol všeho? Connellyová za celé dvě hodiny a půl ani na chvíli nestojí na žádném molu! Bůůůůůůůůůůů!

  • kiddo -
    Noe (2014)
    odpad! 26.3.2014

    Jako příspěvek na domácí festival k posrání vtipných hovadin to jednou bude neocenitelné, jinak se ale jedná o morálně odporný škvár, za jehož tenounkou fasádou pobožné, provokující (a smysl nedávající) hlubokomyslnosti se skrývá rouhačství tak nepochopitelného kalibru, že se z toho musí dělat blivno jak zapřisáhlému ateistovi, tak i křesťanovi, který Bibli občas používá i na něco jiného než jen na zběžné vytírání prdele. Co si počít s filmem, kde abrahámovsky zkoušený hrdina, drze si uzurpující roli Boha, je vnímán jako kladná postava a nositel Boží vůle, nikoli jako geniální ztělesnění Lucifera směle se rovnající pojetí Marka Pellegrina, kdežto pravý nositel biblického poselství má být zlý, zlý záporák? Tahle diskrepance se vyjasní v okamžiku, kdy si uvědomíme, že klíčem pro posuzování dobra a zla tu není křesťanská morálka, nýbrž její soulad či nesoulad s módním připosraným progresivismem, který si troufá z dřívějšího ošlehaného drsoně udělat bezpáteřního, veganského, stupidně kalvínského, civilizací pohrdajícího hipíka. Už jen zdejší pojetí zla stojí za pár facek, neboť zlo není určováno morálními proviněními a nedostatkem pokání, nýbrž čistě a jedině původem, definitivně do řiti to ale spěje v okamžiku, kdy Aronofsky podělá i klasickou křesťanskou myšlenku přízemnosti člověka, jeho nesmazatelné viny a nehodnosti Boží milosti a předělá ji v inherentní ďábelskost, která mu se zapáleností vymaštěného environmentalisty umožňuje zaštiťovat se údajným biblickým kontextem a hlásat, kdovíjak by na tom svět nebyl líp, kdyby laskavě Bůh vytáhl hlavu z prdele a vykořenil z něj svoje nejoblíbenější stvoření. A vrchol všeho? Connellyová za celé dvě hodiny a půl ani na chvíli nestojí na žádném molu! Bůůůůůůůůůůů!

  • Matty -
    Yves Saint Laurent (2014)
    ** 26.3.2014

    Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50%

  • Matty -
    Yves Saint Laurent (2014)
    ** 26.3.2014

    Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50%

  • Matty -
    Pompeje (2014)
    *** 19.3.2014

    Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65%

  • Matty -
    Pompeje (2014)
    *** 19.3.2014

    Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65%

  • KarelR -
    Need for Speed (2014)
    ** 10.3.2014

    No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ. (4/10)

  • KarelR -
    Need for Speed (2014)
    ** 10.3.2014

    No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ. (4/10)

  • KarelR -
    Need for Speed (2014)
    ** 10.3.2014

    No, bitch! 130 minut (!) romantického tokání a upachtěných dialogů, mezi kterými probleskne několik fajnově vyhlížejících automobilových estrád? Nevím, jestli měl Scott Waugh někdy soudnost (jeho polodokumentární prvotina Act of Valor mě minula), ale tady jí rozhodně vykazuje naprosté minimum. Což zhruba dorovnává jeho kreativní myšlení, které spočívá v totálně bezmezné věrnosti hernímu materiálu. Need for Speed totiž doslova vypadá jako čím dál tím vyčpělejší předloha, která je zajímavá akorát ve chvílích, kdy mačkáte čudlíky na ovladači. Ten ale v kině jaksi nedostanete, takže smíte jen nevěřícně čučet na ten nejohranější příběh o pomstě, kterou vykonává banda přitroublých frajírků, od nichž by si Dominic Toretto nenechal opravit ani blatník. Nesympatické, nesmyslné (neplést s nerealistickým), s asi nejmimóznější rolí Michaela Keatona... vážně si raději pusťte tvůrci adorovaný Bullittův případ. (4/10)

  • Botič -
    Ona (2013)
    ***** 9.1.2014

    How do you share your life with someone? Láska k operačnímu systému je možná bezpečnější, ale je stejně zraňující jako ta ke skutečné osobě z masa a kostí. Povědomé situace, povědomé dialogy, jen vedeny mezi tou nejnepravděpodobnější dvojicí jakou si lze představit. Her rozhodně není zromantizovaná představa o světě zítřka, ani tak naivní a ufňukaná podívaná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na ten druhý si totiž člověk uvědomí, že po vztahu s ať už stejným nebo opačným pohlavím zbude hromada vzpomínek, ale co zůstane po aférce s operačním systémem? Spike Jonze si natočil svůj vlastní Věčný svit a vyrazil mi s Her dech.

  • NinadeL -
    Monster High: Střet kultur … (2011)
    **** 22.11.2011

    Letošní Monster High speciál už to dotáhl na dvojnásobnou stopáž a základní syžet připomíná Stmívání pro diváky s mozkem. Což je fajn, protože naše skvadra se musí poprat s nástupem nových spolužáků s tesáky a kožichy a jedním rádoby Van Helsingem. Ředitelka (inspirovaná Bezhlavým jezdcem) partě samozřejmě helfne a jako obvykle, finále se může konat na epochální párty. V průběhu dobrodružství bylo nejzajímavější sledovat, jak se obě nové skupiny snažily manipulovat s Draculaurou a Clawdeen Wolf.

  • NinadeL -
    Anton Špelec, ostrostřelec (1932)
    *** 17.5.2011

    Obávám se, že tento velice oblíbený Burian mi nikdy nepřišel tak zásadně dokonalý jako například předchozí burianovky v Lamač-Fričově stylu. A jedinkráte jsem byla též zklamána z kamery operatéra Otto Hellera, což se mi také nestává. Což o to, obsazení by bylo, humor by byl, ale téma je dosti kostrbaté a po několika předešlích variacích C. a k. už i lehce opotřebované...

  • TheDarKnig -
    Šakalí léta (1993)
    *** 30.1.2011

    fajn muzikál, občas zábavný, občas dramatický, s ucházejícími písněmi a skvělým Dejdarem. Ale nic co bych potřeboval vidět víckrát, to už si raději pustím rozjuchané Rebely. Hřebejk natočil rozhodně i mnohem lepší filmy, ale stále to je nadprůměr v rámci dnešní tvorby..

  • sportovec -
    Dvanáct křesel (1933)
    ***** 14.2.2010

    Při hodnocení tohoto filmu je nutné mít na mysli ještě více dobu a její kontext, které provázely jeho zrod. Teprve potom je možné přihlížet k tehdy netradičnímu koprodukčnímu česko-polskému propojení a k hodnocení tandemu Burian-Dymsza. Zdá se mi, že přenesení do polských reálií bylo šťastné právě tak jako Burianovo napojení na rozporuplnou osobnost polské kabaretní múzy. Skutečnost, že film se se svou poetikou snad nejvíce blíží dobovým americkým vzorům končícího "zlatého věku grotesky" i špičkovým filmům OSVOBOZENÝCH, režírovaných rovněž Fričem, činí KŘESLA historicky mimořádně zajímavá a přínosná. Některé nedostatky, více či méně právem vytýkané mými předkomentátory na tomto fóru, se jeví ve světle této souvislosti a zejména celkové úrovně burianovské filmografie jako pominutelné a překlenutelné. Burianův výkon tak i v tomto případě naznačuje skutečné možnosti tohoto mimořádně nadaného dramatického umělce, které dalekosáhle přesahují někdy až příliš lidovou produkci stále nepřekonaného "krále komiků".

  • sportovec -
    Dvanáct křesel (1933)
    ***** 14.2.2010

    Při hodnocení tohoto filmu je nutné mít na mysli ještě více dobu a její kontext, které provázely jeho zrod. Teprve potom je možné přihlížet k tehdy netradičnímu koprodukčnímu česko-polskému propojení a k hodnocení tandemu Burian-Dymsza. Zdá se mi, že přenesení do polských reálií bylo šťastné právě tak jako Burianovo napojení na rozporuplnou osobnost polské kabaretní múzy. Skutečnost, že film se se svou poetikou snad nejvíce blíží dobovým americkým vzorům končícího "zlatého věku grotesky" i špičkovým filmům OSVOBOZENÝCH, režírovaných rovněž Fričem, činí KŘESLA historicky mimořádně zajímavá a přínosná. Některé nedostatky, více či méně právem vytýkané mými předkomentátory na tomto fóru, se jeví ve světle této souvislosti a zejména celkové úrovně burianovské filmografie jako pominutelné a překlenutelné. Burianův výkon tak i v tomto případě naznačuje skutečné možnosti tohoto mimořádně nadaného dramatického umělce, které dalekosáhle přesahují někdy až příliš lidovou produkci stále nepřekonaného "krále komiků".

  • T2 -
    Ať žije nebožtík (1935)
    **** 1.2.2010

    Kde sú tie zlaté časy, keď sa vedeli točiť takéto pohodičkové filmy. Miestami fakt skvelý zábavný úlet, dokonca príde aj niekoľko skvelých vychytáviek a odozva ne tú dobu, plus chúďa psík čakajúci na svojho pána až mu brada z toľkého čakania narástla. /80%/

  • Skejpr -
    Všichni moji blízcí (1999)
    ***** 11.10.2008

    Nechápu, jak jsem mohl tento klenot přehlížet celých 9 let. Zdrcující, herecky fenomenální (Šafránková, Bartoška a především Vetchý), zároveň humorný a nuvěřitelně smutný. A dokumentání konec tomu nasazuje korunu... Sem si zase jednou zařval

  • sportovec -
    Revizor (1933)
    **** 30.7.2008

    Abychom docenili plně kvalitu skvělé adaptace tohoto zakladatelského díla klasické ruské literatury, musíme docenit dobu jeho vzniku a okolnosti, za kterých vznikal. Podzim třiatřicátého roku byl vrcholem velké hospodářské krize v naší zemi, existenciální nejistotou nejen dělnických a rolnických vrstev, ale i bílých límečků a plášťů, zoufalstvím, v němž se začal zadírat i jinak nezničitelný baťovský botostroj. Filmové podnikání té doby bylo i za "krotkých" realizačních podmínek a shovívavé kriteriality jejich posuzování nejistotou, do níž film jako REVIZOR přikládal další polínko doslova hazardu. Film právě proto na tomto pozadí působí ještě více - dekorace sem, dekorace tam - doslova jako zjevení z jiné doby. Martin Frič tu snad poprvé naznačuje skutečný rejstřík svých tvůrčích kvalit a své nadšení i vůli promítá i do jinak nezvladatelného egocentrického Vlasta Buriana, který, zbaven své škrabošky lidového komika, až paradoxně naznačuje nejen šíři, ale především hloubku svého hereckého tvůrčího rozměru. Poprvé a zjevně naposled se v tomto ohledu propojuje s dalším velikánem Jaroslavem Marvanem. Za kulisy nahlížíme i v případě Zdeny Baldové zachycené v prchavé osobitosti odcházejícího středního věku, v němž se pro zvlášť pozorného pozorovatele skrývá i popel dívčího jiskření. Ale i ostatní herci se v REVIZOROVI pohyují vesměs na horních hranicích svých hereckých schopností. Provinciální Rus Nikolaje I. tu tak ožívá v až překvapivě přesvědčivé podobě. Řekl bych, že během premiéry se shora dívající Gogol nejen nenudil, ale naopak že prožíval velké a krásné lidské pohnutí. Určitě nebyl, není a nebude sám.

  • sportovec -
    Velbloud uchem jehly (1936)
    ***** 30.12.2007

    Ve shodě s ostatními komentátory konstatuji, že režijní prolnutí dvou velikánů českého filmu československého období dopadlo víc než šťastně. Standard standardní banality je mnohonásobně prolomen: scénářem, hereckými výkony, režijním vedením, výraznými posuny v ustálených charakterech titulních postav těchto někdejších "děl ze života", jak se také tomuto červeno- a modroknižnímu braku říkalo. Víc než výmluvná je v tomto ohledu scéna ve sklepním bytě: pečlivá příprava na "nouzově nuzné" vylepšení bytu na jedné straně a neselhávající schematický postup šlechetných "obdarovávatelů" má místy až parodické prvky. Neobvyklá je také cílevědomá ráznost "dívky odzdola" hrané výtečnou Janou Štěpničkovou. Scény ze života zlaté mládeže se vyznačují až dokumentárně publicistickou věcností. V napohled malé úloze září všemi znaky svého již hotového hereckého umění Oldřich Nový, pozoruhodné je i zvolené obsazení Jindřicha Plachty. Pokud bychom však hledali skutečný herecký vrchol filmu, soustřeďil by se do duetů Huga Haase a o několik let starší Antonie Nedošínské. Snaha obalit červenoknižní kostru kvalitní Langrovy dramatické předlohy životnými postavami a věcnými reálnými doplňky vyšla nade všechno očekávání. Tehdejší divák tak ve VELBLOUDOVI dostal dárek z nejcennějších: zdařilý film ze současnosti, který s komediální nadsázkou zrcadlil dobovou stále silnější víru v překonání hospodářské krize a v dobrou budoucnost prvorepublikového Československa. Značná část této svěžesti nejenže oslovuje i diváka současného, ale také - přetavena a transformována - založila dvě slibné filmové dráhy, z nichž ta Vávrova výrazně překonala původní očekávání, jež před sedmdesáti lety začínající režisér vzbuzoval ve svých tehdejších divácíh.

  • CheGuevara -
    Jan Roháč z Dubé (1947)
    ** 19.9.2006

    Jedná se o první český barevný celovečerní snímek, který vznikal s velkou parádou. Proto se nemůžeme divit, že z toho vznikla propagační freska na český národ. Amíci mají své Alamo, my zase svůj Sion a Jana roháče z Dubé. Otomar Korbelár své charisma má, ale bohužel s ním neutáhne tolik šablonovitý a "černobílý" film. Škoda že jsme si tam svého čecháčtví narvali až příliš. Zatímco Alamo končí tragicky, tak my jsme si tam ten Happy End naroubovat museli. Tohle léčení našich historických komplexů, mě už vážně začíná štvát. Ale každá doba si žádá své.

  • CheGuevara -
    Jan Roháč z Dubé (1947)
    ** 19.9.2006

    Jedná se o první český barevný celovečerní snímek, který vznikal s velkou parádou. Proto se nemůžeme divit, že z toho vznikla propagační freska na český národ. Amíci mají své Alamo, my zase svůj Sion a Jana roháče z Dubé. Otomar Korbelár své charisma má, ale bohužel s ním neutáhne tolik šablonovitý a "černobílý" film. Škoda že jsme si tam svého čecháčtví narvali až příliš. Zatímco Alamo končí tragicky, tak my jsme si tam ten Happy End naroubovat museli. Tohle léčení našich historických komplexů, mě už vážně začíná štvát. Ale každá doba si žádá své.

  • Galadriel -
    Báječná léta pod psa (1997)
    **** 22.9.2004

    Skvěle natočený film ze života za minulého režimu - přestože jsem ho zažila jen krátce (jsem ročník 84), myslím, že takhle nějak to opravdu bylo. Navíc je film plný skvělých (a skvěle hrajících) herců.