DVD & Blu-ray

DVD

Komentáře k zobrazeným filmům

  • Xmilden -
    Need for Speed (2014)
    *** 24.7.2014

    Tohle se mě bude těžko hodnotit. Filmu ubližuje hlavně těch 130 minut, které opravdu netuším kde se vzaly a v druhé řadě některé dialogy musel psát nějaký génius. Naproti tomu honičky jsou natočeny skvěle a první hodinka není vůbec špatná. Bohužel ta rozvleklost se projeví hlavně v druhé polovině. Srovnávat tohle se sérií Rychle a zběsile bude asi každej. 60%

  • Xmilden -
    Need for Speed (2014)
    *** 24.7.2014

    Tohle se mě bude těžko hodnotit. Filmu ubližuje hlavně těch 130 minut, které opravdu netuším kde se vzaly a v druhé řadě některé dialogy musel psát nějaký génius. Naproti tomu honičky jsou natočeny skvěle a první hodinka není vůbec špatná. Bohužel ta rozvleklost se projeví hlavně v druhé polovině. Srovnávat tohle se sérií Rychle a zběsile bude asi každej. 60%

  • Xmilden -
    Need for Speed (2014)
    *** 24.7.2014

    Tohle se mě bude těžko hodnotit. Filmu ubližuje hlavně těch 130 minut, které opravdu netuším kde se vzaly a v druhé řadě některé dialogy musel psát nějaký génius. Naproti tomu honičky jsou natočeny skvěle a první hodinka není vůbec špatná. Bohužel ta rozvleklost se projeví hlavně v druhé polovině. Srovnávat tohle se sérií Rychle a zběsile bude asi každej. 60%

  • Morien -
    Koleje osudu (2013)
    *** 11.6.2014

    Přijde mi docela překvapivé, že jsem se o filmu s takovým tématem a takovými herci dozvěděla až od rockera Dodo Doležala na rodinném barbecue. A to chodím pravidelně na ČSFD i IMDB, čtu bulvár o Nicole Kidman a jsem studentka filmové školy, takže bych měla mít přehled ve všech směrech.To to nemělo žádné PR? A nebo jsem si ho jenom nevšimla? Inu což. Hirojuki Sanada je drahoušek, to je jisté. Plus je zajímavé, i když nikterak novátorské, jakým způsobem jsou tvůrci věrní románové (memoárové) struktuře montováním celkového dramatického oblouku ze spousty menších. Přináší to s sebou úskalí několika témat, z nichž každé se snaží být osudovější než ty další (spasitelská láska, smíření s bohem/vlastním nitrem, vina v době války), a celek je potom asi melodramatický až nad míru. - Dodatek, je celkem vtipné porovnat filmového hrdinu s jeho reálným životopisem, filmaři jsou největší lháři a takoví důvěřiví diváci jako můj tatínek si to vůbec neuvědomují.

  • H34D -
    Grandhotel Budapešť (2014)
    **** 10.6.2014

    Barvité, košaté a vznešené vyprávění nostalgického příběhu o jednom luxusním, ale stále skromném hotýlku v horách ve válečném obdobní... Jakkoli vážně tato věta zněla, film má náladu opačnou. Díky nezaměnitelnému rukopisu Wese Andersona vše působí neskutečně lehce, nadneseně a vtipně. Ne, tak vtipně, že byste se váleli po zemi, ale nenápadně-inteligentně vtipně, zkrátka zábavně. S přibývajícimi minutami pochopíte, že je vlastně jedno, kam až vás příběh dovede, hlavně, když si zachová svého lehce-šileného ducha a svěží tempo. Musím podotknout, že ne vždy to funguje a je lepší, když se necháte unášet, než abyste začli přemýšlet, ovšem závěr to zase uvede na správnou kolej. 8/10

  • H34D -
    Grandhotel Budapešť (2014)
    **** 10.6.2014

    Barvité, košaté a vznešené vyprávění nostalgického příběhu o jednom luxusním, ale stále skromném hotýlku v horách ve válečném obdobní... Jakkoli vážně tato věta zněla, film má náladu opačnou. Díky nezaměnitelnému rukopisu Wese Andersona vše působí neskutečně lehce, nadneseně a vtipně. Ne, tak vtipně, že byste se váleli po zemi, ale nenápadně-inteligentně vtipně, zkrátka zábavně. S přibývajícimi minutami pochopíte, že je vlastně jedno, kam až vás příběh dovede, hlavně, když si zachová svého lehce-šileného ducha a svěží tempo. Musím podotknout, že ne vždy to funguje a je lepší, když se necháte unášet, než abyste začli přemýšlet, ovšem závěr to zase uvede na správnou kolej. 8/10

  • H34D -
    Grandhotel Budapešť (2014)
    **** 10.6.2014

    Barvité, košaté a vznešené vyprávění nostalgického příběhu o jednom luxusním, ale stále skromném hotýlku v horách ve válečném obdobní... Jakkoli vážně tato věta zněla, film má náladu opačnou. Díky nezaměnitelnému rukopisu Wese Andersona vše působí neskutečně lehce, nadneseně a vtipně. Ne, tak vtipně, že byste se váleli po zemi, ale nenápadně-inteligentně vtipně, zkrátka zábavně. S přibývajícimi minutami pochopíte, že je vlastně jedno, kam až vás příběh dovede, hlavně, když si zachová svého lehce-šileného ducha a svěží tempo. Musím podotknout, že ne vždy to funguje a je lepší, když se necháte unášet, než abyste začli přemýšlet, ovšem závěr to zase uvede na správnou kolej. 8/10

  • Radek99 -
    Pokrevní pouto (2013)
    **** 15.5.2014

    Kdo to má rád postaru, ten si s Blood Ties přijde na své. Staré dobré honičky v autech, knírky, licousy, Cadillac Fleetwood, sedmdesátková hudba, Brooklyn, duch Sidney Lumeta... Už chybí jenom Al Pacino... V kostce: Vztahová oldschoolová kriminálka s trochu přepálenou stopáží...

  • Dellamorte -
    V bolestech (2013)
    *** 11.4.2014

    S kolektívom, ktorý sa kamkovo pokúša vyšejkovať moje zmyslové vnemy, som sa dohodla , že si budeme vykať. V tomto prípade som ochotná ustúpiť, poňáč to bolo filmovo farebnejšie a spracovanie zaobstaralo adrenalínovú jazdu, z ktorej dojmy vyprchajú o pár dní neskôr, ako podobné kopance, snažiace sa navýšiť strop tejto (ešte stále) žánrovej odbočke.

  • Lima -
    Jízda švárů (2014)
    * 9.4.2014

    Hmm, tady by někdo chtěl být strašně moc, moc, moc novým Eddiem Murphym. Bohužel (bohudík) na to nemá ani charisma a hlavně ani talent. Jo, mluvím o tobě, Kevine Harte. V současném áčkovém Hollwoodu není otravnějšího a trapnějšího panáka, než je Hart, který co do úporného přehrávání a snaze za každou cenu být „vtipný“ překonává i kreace krále trapnosti Chrise Tuckera svého času. Jediným světlým bodem je Ice Cube, který je sice tvrdej jako já po dvou panácích becherovky, ale rád se na něho od doby ´Three Kings´ koukám, baví mě. Což se nedá říct o téhle zoufale nevtipné buddy „komedii“, kdy si člověk říká, že dělat scenáristu v Hollywoodu může snad i hajzlbába. Masivní úspěch v zámoří chápu, protože početné černošské publikum na tyhle uječené srágory slyší.

  • castor -
    Zvonilka a piráti (2014)
    **** 8.4.2014

    Pro dívky předškolního věku momentálně jedna z největších srdcovek. Třpytivé a skrz naskrz pozitivní Zvonilce to v kině sluší i tentokrát, takže dospělý doprovod neusne. Milá animace a rytmické songy potěší, nekomplikovaný příběh odsýpá, postavičky jsou sympatické a malé divačky se tak budou vrtět blahem. Když už se objeví nějaká dramatická situace, tvůrci z ní rychle vybruslí, aby to dívky v kinosále unesly. A možná právě to se mi na Zvonilce líbí. Dokáže si diváka získat (především) pozitivní energií, které z těchhle milých vílích slečen srší. Stačí několik dobře míněných experimentů, které se ne úplně povedou, a z vílího ostrova je chaos na druhou. Slečna, která za pohromou stojí, ztrácí post strážkyně vílího prachu, naštve se a o nějakou dobu později už kope na straně pirátů, pro které ukradne zdroj prachu, aby se staly nejmocnějšími piráty široko daleko. Zvonilka a její juchající kamarádky to tak samozřejmě nenechají. Bum bác, nápad následuje jiný, líbivá písnička, nějaké to ponaučení, bum bác. Toť vše. V sérii přibylo na akčnosti, to rozhodně. Vzniká i víc konfliktů (prohození magických schopností nicméně potěší). Kvalitu to nijak nesráží. A to se počítá.

  • castor -
    Zvonilka a piráti (2014)
    **** 8.4.2014

    Pro dívky předškolního věku momentálně jedna z největších srdcovek. Třpytivé a skrz naskrz pozitivní Zvonilce to v kině sluší i tentokrát, takže dospělý doprovod neusne. Milá animace a rytmické songy potěší, nekomplikovaný příběh odsýpá, postavičky jsou sympatické a malé divačky se tak budou vrtět blahem. Když už se objeví nějaká dramatická situace, tvůrci z ní rychle vybruslí, aby to dívky v kinosále unesly. A možná právě to se mi na Zvonilce líbí. Dokáže si diváka získat (především) pozitivní energií, které z těchhle milých vílích slečen srší. Stačí několik dobře míněných experimentů, které se ne úplně povedou, a z vílího ostrova je chaos na druhou. Slečna, která za pohromou stojí, ztrácí post strážkyně vílího prachu, naštve se a o nějakou dobu později už kope na straně pirátů, pro které ukradne zdroj prachu, aby se staly nejmocnějšími piráty široko daleko. Zvonilka a její juchající kamarádky to tak samozřejmě nenechají. Bum bác, nápad následuje jiný, líbivá písnička, nějaké to ponaučení, bum bác. Toť vše. V sérii přibylo na akčnosti, to rozhodně. Vzniká i víc konfliktů (prohození magických schopností nicméně potěší). Kvalitu to nijak nesráží. A to se počítá.

  • Malarkey -
    Noe (2014)
    **** 1.4.2014

    Biblický Noe mě už od počátku projektu připravoval na totální epično. Příběh samotný je vlastně ten nejpoctivější a nejzákladnější příběh všeho, ve kterém se promítá a proti sobě stojí čisté dobro a čisté zlo. To všechno si už několik let na nás chystal ten zřejmě nejzajímavější režisér současnosti - Darren Aronofsky. Čekali byste tedy něco jiného? Já nejspíš ne. A možná i právě proto jsem si na tenhle film musel prvních dvacet minut zvykat. Během toho jsem si stihl vzpomenout na články, kde jsem četl o tom, jak Darren měl s tímto filmem problémy, jak vydavatelství na něj tlačilo nebo jak mu plno scén proškrtalo. V tu chvíli jsem si ale na metaforické pojetí příběhu stihl zvyknout. Stihl jsem si také zvyknout na naprosto překrásnou islandskou krajinu, která jako kdyby připomínala měsíční krajinu. Také jsem si doslova začal užívat boží hudbu od režiséra dvorního skladatele - Clinta Mansella a určitě nesmím zapomenout ani na samotného Noa, tedy Russella Crowa. Všechno to začalo splývat a po nejistém začátku se rozjela ta největší příprava na tu největší světovou katastrofu, co se v dějinách lidstva kdy vůbec objevila. V posledních 40ti minutách to ještě k tomu naprosto parádně gradovalo, tak jak to v současnosti umí snad jenom právě Aronofsky. To, že je to vlastně ten nejklasičtější případ pomsty, zklamání a lidských vlastností jako takových, to mi zase tak nevadí. Užíval jsem si ty krásné záběry, jako když silueta Noeho stojí před úsvitem samotného Slunce, časosběrné sekvence nebo záběry příchodu celého zvířectva k arše. Na takové scény se prostě nezapomíná. Stejně tak, jako já nezapomenu na tento film. I když není dokonalý. Ale to ani samotný příběh této archy.

  • Malarkey -
    Noe (2014)
    **** 1.4.2014

    Biblický Noe mě už od počátku projektu připravoval na totální epično. Příběh samotný je vlastně ten nejpoctivější a nejzákladnější příběh všeho, ve kterém se promítá a proti sobě stojí čisté dobro a čisté zlo. To všechno si už několik let na nás chystal ten zřejmě nejzajímavější režisér současnosti - Darren Aronofsky. Čekali byste tedy něco jiného? Já nejspíš ne. A možná i právě proto jsem si na tenhle film musel prvních dvacet minut zvykat. Během toho jsem si stihl vzpomenout na články, kde jsem četl o tom, jak Darren měl s tímto filmem problémy, jak vydavatelství na něj tlačilo nebo jak mu plno scén proškrtalo. V tu chvíli jsem si ale na metaforické pojetí příběhu stihl zvyknout. Stihl jsem si také zvyknout na naprosto překrásnou islandskou krajinu, která jako kdyby připomínala měsíční krajinu. Také jsem si doslova začal užívat boží hudbu od režiséra dvorního skladatele - Clinta Mansella a určitě nesmím zapomenout ani na samotného Noa, tedy Russella Crowa. Všechno to začalo splývat a po nejistém začátku se rozjela ta největší příprava na tu největší světovou katastrofu, co se v dějinách lidstva kdy vůbec objevila. V posledních 40ti minutách to ještě k tomu naprosto parádně gradovalo, tak jak to v současnosti umí snad jenom právě Aronofsky. To, že je to vlastně ten nejklasičtější případ pomsty, zklamání a lidských vlastností jako takových, to mi zase tak nevadí. Užíval jsem si ty krásné záběry, jako když silueta Noeho stojí před úsvitem samotného Slunce, časosběrné sekvence nebo záběry příchodu celého zvířectva k arše. Na takové scény se prostě nezapomíná. Stejně tak, jako já nezapomenu na tento film. I když není dokonalý. Ale to ani samotný příběh této archy.

  • Malarkey -
    Noe (2014)
    **** 1.4.2014

    Biblický Noe mě už od počátku projektu připravoval na totální epično. Příběh samotný je vlastně ten nejpoctivější a nejzákladnější příběh všeho, ve kterém se promítá a proti sobě stojí čisté dobro a čisté zlo. To všechno si už několik let na nás chystal ten zřejmě nejzajímavější režisér současnosti - Darren Aronofsky. Čekali byste tedy něco jiného? Já nejspíš ne. A možná i právě proto jsem si na tenhle film musel prvních dvacet minut zvykat. Během toho jsem si stihl vzpomenout na články, kde jsem četl o tom, jak Darren měl s tímto filmem problémy, jak vydavatelství na něj tlačilo nebo jak mu plno scén proškrtalo. V tu chvíli jsem si ale na metaforické pojetí příběhu stihl zvyknout. Stihl jsem si také zvyknout na naprosto překrásnou islandskou krajinu, která jako kdyby připomínala měsíční krajinu. Také jsem si doslova začal užívat boží hudbu od režiséra dvorního skladatele - Clinta Mansella a určitě nesmím zapomenout ani na samotného Noa, tedy Russella Crowa. Všechno to začalo splývat a po nejistém začátku se rozjela ta největší příprava na tu největší světovou katastrofu, co se v dějinách lidstva kdy vůbec objevila. V posledních 40ti minutách to ještě k tomu naprosto parádně gradovalo, tak jak to v současnosti umí snad jenom právě Aronofsky. To, že je to vlastně ten nejklasičtější případ pomsty, zklamání a lidských vlastností jako takových, to mi zase tak nevadí. Užíval jsem si ty krásné záběry, jako když silueta Noeho stojí před úsvitem samotného Slunce, časosběrné sekvence nebo záběry příchodu celého zvířectva k arše. Na takové scény se prostě nezapomíná. Stejně tak, jako já nezapomenu na tento film. I když není dokonalý. Ale to ani samotný příběh této archy.

  • Matty -
    Yves Saint Laurent (2014)
    ** 26.3.2014

    Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50%

  • Matty -
    Yves Saint Laurent (2014)
    ** 26.3.2014

    Saint Laurent je nám představen jako návrhářský génius, jako muž trpící maniodepresí, jako narkoman jako neobyčejně senzitivní milenec. Jen jako obyčejnou lidskou bytost, jejíž jednání by dávalo dohromady přesvědčivý psychologický profil, jej scénář pojmout nedokáže. Krajní polohy lidské psyché jsou bohužel divácky atraktivnější. Stejnou nestabilitu jako Saint Laurent bohužel projevuje vyprávěcí struktura. Film skáče od jedné epizody k další, nesnaží se rozvíjet klíčové motivy nebo najít téma, které bylo pro Laurentův životní příběh určující. Postavám chybí motivace, příběhu konflikt a cíl. Stejně jako jeho jednorozměrní hrdinové, chodící trsy charakterových rysů, ani film nenabízí žádné tajemství, které by vyvolávalo otázky či nejistotu. Laurentův filmový život nepřekročí hranici soukromého prostoru směrem k socio-politickému kontextu a Laurent sám je definován výhradně skrze jeho vztah k ostatním postavám. Vyprávění ho mění v pasivní, ostatními neustále zraňovanou oběť vnějších okolností. Jakkoli věrně obrazy napodobují určitou éru a určité prostředí, chybí jim pevnější provázanost a jakákoli hloubka. Nejenom scény módních přehlídek, jež se snaží vzbuzovat nepatřičný dojem čehosi vznešeného, plní podobnou úlohu jako prezentované šaty. Objeví se, potěší oko, zmizí. Lespert nevypráví, jenom ukazuje. Celých sto minut. U povrchu vše začíná i končí. Doufám, že Bertrand Bonello, jehož životopis YSL by měl mít premiéru v říjnu, se slavného návrháře pokusí nejen ukázat, ale taky pochopit. 50%

  • Matty -
    Pompeje (2014)
    *** 19.3.2014

    Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65%

  • Matty -
    Pompeje (2014)
    *** 19.3.2014

    Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65%

  • POMO -
    NON-STOP (2014)
    *** 4.3.2014

    Dlho si hovoríte, že ak to scénáristi nesprasia, bude z toho perfektný aero-thriller! Rýchle tempo, charizmatický ťahúň, hustejúca paranoja a vzrastajúce napätie. Ale scénáristi to sprasia a hoci napätie filmu vydrží dlho, postupne stratí na vážnosti a vo výsledku zanechá iba úsmev nad ďalšou akčnou bejkovinou mentálne pochádzajúcich z 90. rokov (Joel Silver, no). Rada do života: Keď vás všetci v lietadle majú za teroristu a situácia začína byť pekelne vyhrotená, povedzte im že vám dcérka zomrela na rakovinu...

  • POMO -
    NON-STOP (2014)
    *** 4.3.2014

    Dlho si hovoríte, že ak to scénáristi nesprasia, bude z toho perfektný aero-thriller! Rýchle tempo, charizmatický ťahúň, hustejúca paranoja a vzrastajúce napätie. Ale scénáristi to sprasia a hoci napätie filmu vydrží dlho, postupne stratí na vážnosti a vo výsledku zanechá iba úsmev nad ďalšou akčnou bejkovinou mentálne pochádzajúcich z 90. rokov (Joel Silver, no). Rada do života: Keď vás všetci v lietadle majú za teroristu a situácia začína byť pekelne vyhrotená, povedzte im že vám dcérka zomrela na rakovinu...

  • Isherwood -
    Ona (2013)
    *** 10.2.2014

    Těžkotonážní hipsteřina, která mě řídkými knírky, kostěnými obroučkami a svetry z babiččina šatníku dohnala až k tomu, že namísto užívání si emocionálních vrcholů, jsem přemýšlel nad tím, jestli varování před přehnanou láskou ke svým iPodům, je opravdu nosnou myšlenkou filmu.

  • RHK -
    Ať žije nebožtík (1935)
    *** 8.5.2012

    V předválečných filmech mám mezery a tohle byla jedna z nich, Hugo Haase navíc znám jen z Bílé nemoci (dr. Galén) a z Fričova Švejka (dr. Katz). Tady mne příjemně překvapil svou komikou v roli synovce - flamendra a svůdníka krásné Adiny Mandlové. Osudová záměna rentgenových snímků odstartuje vodopád Haasových skečů (splacení dluhů v loterii, kdy z vítězného věřitele vytáhne dalších 1100 Kč) a převleků - mj. i za Hitlerova čalouníka s knírkem, učitelku zpěvu, či neviditelnou hodnou holčičku. Některé scénky jsou inspirované ještě v němém filmu - třeba vzájemné polévání s hostem v hospodě a pak pomsta zapojením hadice s vodou za jeho krk. I přes občas vylouděný úsměv mne však Haasova one man show tolik nebavila jako snímky s Vlastou Burianem a Oldřichem Novým. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=w4qdchmCS2Q

  • NinadeL -
    Monster High: Střet kultur … (2011)
    **** 22.11.2011

    Letošní Monster High speciál už to dotáhl na dvojnásobnou stopáž a základní syžet připomíná Stmívání pro diváky s mozkem. Což je fajn, protože naše skvadra se musí poprat s nástupem nových spolužáků s tesáky a kožichy a jedním rádoby Van Helsingem. Ředitelka (inspirovaná Bezhlavým jezdcem) partě samozřejmě helfne a jako obvykle, finále se může konat na epochální párty. V průběhu dobrodružství bylo nejzajímavější sledovat, jak se obě nové skupiny snažily manipulovat s Draculaurou a Clawdeen Wolf.

  • NinadeL -
    Velbloud uchem jehly (1936)
    ***** 20.2.2009

    Tohle miluju už dlouho, Bulíčku :) Ale kupodivu dodnes si nejsem jistá tím, která čokoláda je nejlepší - jestli Vilímova nebo Štěpánova. Ale určitě chodím nejraději do mlékárny Zuzana Peštová - Aleš Vilím, takže se obě čokoládovny vlastně mohou jít opít ke zlaté mládeži. Kde samozřejmě mezi největší hity samosebou patří automobilový závodník, to dá rozum. Jinak seriózně vnímáme tento film jako druhé filmové zpracování slavné Langrovy divadelní hry, které navázalo na kasaštyk Anny Ondrákové a Karla Lamače. Původně bylo zamýšleno vyrobit Velblouda ve dvojjazyčné verzi Mac Fričem a s Lídou Baarovou v hlavní roli, ale nakonec těm dvěma byla určena Švadlenka pouze ve verzi české.

  • Skejpr -
    Všichni moji blízcí (1999)
    ***** 11.10.2008

    Nechápu, jak jsem mohl tento klenot přehlížet celých 9 let. Zdrcující, herecky fenomenální (Šafránková, Bartoška a především Vetchý), zároveň humorný a nuvěřitelně smutný. A dokumentání konec tomu nasazuje korunu... Sem si zase jednou zařval

  • DaViD´82 -
    Černý prapor (1958)
    *** 23.12.2007

    Pokud se odvrátíte ke své vlasti zády, tak se se zlou potážete, zkazí se vám charakter a vůbec budete „znechucující“ osoby. Tolik za idejové vyznění, které však naštěstí děj pouze okrajově orámovává a nestaví se před jinak ryze dobrodružný formát snímku. Přes nepopiratelnou poplatnost době je tedy Černý prapor sympatický filmem. Již jen z toho důvodu, že se svým námětem a žánrem v tuzemské šedé uniformovanosti let padesátých prostě vyčnívá. Je to v mnoha ohledech nedotažené a teatrální umírající scény jsou, při vší úctě k tvůrcům, prostě úsměvné, ale i tomu navzdory jde o dobrý snímek. Především díky závěru a několika silným scénám. Dobrá, neprávem zapomenutá žánrovka, kterých dodnes máme jako šafránu.

  • Boss321 -
    Báječná léta pod psa (1997)
    **** 12.9.2007

    Pravděpodobně nejlepší Viewegh, který se mi svými trapnými pokusy z poslední doby celkem zhnusil. Film stojí hlavně na hercích, kteří jsou od Ondřeje Vetchého a Libuši Šafránkovou počínaje, až po Vladimíra Javorského konče, skvělí. Hlavně Javorský se komunistickou na "bestii" přesně hodí. Nevím jestli to takhle nějak tenkrát opravdu bylo, to jsem nezažil, ale myslím, že daleko od pravdy není :).......

  • Djkoma -
    Šakalí léta (1993)
    *** 14.5.2007

    Jeden z nejpodařenějších muzikálu co kdy v Česku vznikly. Šakalí léta se rychle stali legendou a rozhodně jsou startovní čarou pro (na české poměry) hvězdnou kariérou Jana Hřebejka a Petra Jarchovského. Po letech už se z filmu dříve opěvovaného stal spíše průměrný film, který nevyniká ani nešokuje.

  • Fabienne -
    Jan Roháč z Dubé (1947)
    *** 8.2.2007

    První barevný celovečerní hraný snímek u nás si o barvu říkal jak svým žánrovým zařazením, tak tématem. Barva je z pohledu dnešního diváka použita zcela běžným způsobem, je nutno si ale uvědomit, že barevný materiál se časem postupně mění a bledne. Podle dobových kritik byla barva hodnocena jako nejlepší složka celého snímku. Na mě bohužel „zbyl“ už jen vybledlý obraz, takže toto tvrzení nemohu potvrdit ani vyvrátit. Příběh je podán pateticky, nacionalisticky a navíc chaoticky. Jediné, co nezklamalo byly některé (!) herecké výkony a Tuzarova kamera. I když bitevní scény by mohly být přehlednější... 2 a ½ *

  • Fabienne -
    Jan Roháč z Dubé (1947)
    *** 8.2.2007

    První barevný celovečerní hraný snímek u nás si o barvu říkal jak svým žánrovým zařazením, tak tématem. Barva je z pohledu dnešního diváka použita zcela běžným způsobem, je nutno si ale uvědomit, že barevný materiál se časem postupně mění a bledne. Podle dobových kritik byla barva hodnocena jako nejlepší složka celého snímku. Na mě bohužel „zbyl“ už jen vybledlý obraz, takže toto tvrzení nemohu potvrdit ani vyvrátit. Příběh je podán pateticky, nacionalisticky a navíc chaoticky. Jediné, co nezklamalo byly některé (!) herecké výkony a Tuzarova kamera. I když bitevní scény by mohly být přehlednější... 2 a ½ *

  • sud -
    Revizor (1933)
    **** 4.12.2006

    Tak tohle se opravdu povedlo. Vlasta Burian je v roli Chlestakova naprosto vynikající a vůbec nám nevadí, že to není klasická role pro něho. Naprosto se do ní ponořil a nemohl být lepší. A celkově to ani lépe natočit nešlo. Někdo může vytknout, že má film příliš divadelní atmosféru. Ale o tom to je.

  • Bart -
    Dvanáct křesel (1933)
    * 6.3.2006

    Námět filmu je slibný, ale zbytek je ovšem nuda. Burian vytvořil se svým polským kolegou nesourodou dvojici, kde Dymsza za naším Burianem značně pokulhával. Film u nás úspěch neměl a počítám, že v Polsku taky ne.

  • Bart -
    Dvanáct křesel (1933)
    * 6.3.2006

    Námět filmu je slibný, ale zbytek je ovšem nuda. Burian vytvořil se svým polským kolegou nesourodou dvojici, kde Dymsza za naším Burianem značně pokulhával. Film u nás úspěch neměl a počítám, že v Polsku taky ne.

  • Ony -
    Anton Špelec, ostrostřelec (1932)
    **** 6.11.2005

    Poměry Rakouska-Uherska byly za první republiky terčem vtípků snad všech našich známých komiků. Pokud se tohoto tématu chopil Martin Frič se svou typicky šílenou zápletkou, král hlášek a xichtů Vlasta Burian a další skvělí herci (Pištěk, Marvan, Plachta, Šlemrová, Nollová, . . .), musela vzniknout kultovní komedie. Příběh má velmi rychlý spád. Jenom tíha slov "císařpán je vůl" je podtržena jakýmsi zastavením času. Chytře je v tomto snímku využita také hudba, která přímo zapadá do děje. Možná by ale neuškodil bohatší repertoár melodií.

  • Pohrobek -
    Mravnost nade vše (1937)
    **** 5.7.2005

    Dokonalá ukázka prvorepublikové inteligentní, vkusné a hlavně dodnes zábavné komedie, kdy jsou nám k smíchu i velké morální pravdy - ať ty konservativní nebo volnomyšlenkářské. Stále funguje nakažlivá choroba smíchu v nejnevhodnější okamžik a závěrečné upadání do mdlob těch úzkoprsých (nebo to snad byla tatáž?) paniček.