DVD & Blu-ray

DVD

Komentáře k zobrazeným filmům

  • Segrestor -
    Návrat blbýho a blbějšího (2014)
    *** 25.2.2015

    Jedna scéna mě velmi rozesmála (dělobuch v autě), uronil jsem nostalgickou slzu, ale jinam mám z celého filmu dojem, že by to šlo ještě krapet lépe. Občas na mě dýchla trapnost taková, až mi těch dvou herců bylo docela líto. Jako kdyby se dostali do nějaké nemilé finanční tísně a museli oprášit své někdejší úspěchy, aby zadřeli keš i na píčovině se zvučným jménem.

  • nunka -
    Kouzlo měsíčního svitu (2014)
    *** 18.1.2015

    Woody si pilne plní kompulzívnu snahu natočiť každý rok nový film. Niekedy to vyjde lepšie, inokedy horšie. Tentokrát milá, jednoduchá a dobová jednohubka na jedno popoludnie. Woody v sebe nezaprel romantického ducha, aj keď sa na scéne nič mimoriadne neodohráva, vďaka hercom a celkovej atmosfére sa na to skutočne dobre pozerá.

  • akisha -
    Hobit: Bitva pěti armád (2014)
    **** 10.1.2015

    Jak to vyjádřit. Kouzlo Pána Prstenů, kvůli kterýmu se na Hobita hrne kritika, je nepřekonatelný. I u mě je LOTR trilogie srdcovka, ke který se - narozdíl od Hobita - budu vracet mnohem častěji. V LOTRovi všichni čučeli na ty epický bitvy, na dechberoucí hudbu, triky, trochu těch komickejch scének a strhující a perfektně zachycenou mytologii. A protože ohromnej úspěch LOTRa potvrdil, že na tohle budeme slyšet, Hobit od všeho servíruje ještě víc a tak nějak se očekává, že zase budeme všichni padat na kolena. Jenže to kouzlo něčeho novýho, co z LOTRa dělá legendu, je pryč. LOTR se točil z Jacksonova zápalu a nadšení pro látku, Hobit proto, aby se Středozemě vyždímala do posledního materiálu, když se ukázalo, jak to sype. A právě tenhle rozdíl dělá podle mě nejvíc. Ale i tak vřele díky za Hobita a je dobře, že točil Jackson, jen není na místě čekat, že budeme opět všichni paf jak malí jardi. Tu jednu hvězdu strhávám za naprosto PROSRANEJ potenciál draka. První díl vnadí, druhej díl vnadí a dá nám trochu ochutnat a ve třetím to po deseti minutách odpíská? A přitom právě Smague byla nejlepší postava i záporák celýho Hobita. Tohle mě teda nasral. Ta obr bitva byla sice parádní, ale radši bych čuměla na draka, co demoluje na co přijde. A pak ještě - proč udělali z Gandalfa takovýho senilního dědu, co stráví půl filmu v kleci? Kde je ten respekt, co z něj v LOTRovi šel? Ale vyzdvihuju Lee Pace, jehož Thranduil si sice mohl odpustit kecy o lásce, ale i tak je to suverénně největší machr filmu a jeho způsob sekání hlav parožím je mi velmi sympatický. Několik krásnejch scén - trpasličí formace a výskok elfí linie, fajfka, sympaťák Bard - výraznější než všichni trpaslíci - umoudření Thorina a jeho vstup do bitvy a i Azog je fajn. Ovšem 3D je strašně otravný a zcela a naprosto K HOVNU! Už se na to vyserte, sakra, a točte postaru!

  • kleopatra -
    Co by kdyby (2014)
    ** 30.12.2014

    Já nevim, že se ty Američani nedokážou normálně pozdravit? To je samý exaltovaný svídy, hany, hej, háj a všichni jsou gódžs. Vztahovky, kde se rodina sejde v časovém a prostorovém úseku, jsou živná půda pro katarzní mazec a dobrej film, na tomhle poli ale vyrašila zbytečně ukecaná vata. Škoda toho sympatickýho obsazení.

  • Ainy -
    Noc v muzeu: Tajemství hrobky (2014)
    *** 28.12.2014

    Tak nějak jsem se těšila a jako vždy, když se na něco těším, nalézám zklamání. Nic moc extra originální. Spíše těžili z úspěšnější jedničky. Vtipná byla scéna s otylou blonďatou hlídačkou britského muzea, jinak jsem se až nezvykle často netrpělivě vrtěla v sedačce kina s občasným pohledem na hodinky. Tohle by měl být poslední díl muzeijních nocí. Musím uznat, že pointa jim celkem vyšla. Důvod, proč už dál není možnost k velkému závěrečnému mejdanu. I když jednou, maximálně dvakrát za x let k tomu za jistých podmínek dojít může, jak jsme v závěru zjistili. Hugh Jackman, jenž si zahrál sám sebe taky trochu pobavil. Toho Wolverina si ale mohli odpustit. Vtipné mi to ani jako ironie nepřišlo.

  • Matty -
    Paddington (2014)
    **** 16.12.2014

    Přestože vizuální styl Paddingtona prozrazuje tvůrce Mighty Boosh (plynulé přechody mezi reálným a fantaskním světem, hodně výrazné barvy a kostýmy), dost si vypůjčuje také z filmů Wese Andersona (vycentrované frontální kompozice, mizanscéna jako nitro domečku pro panenky). Zápletka nápadně využívá motivů ze 101 dalmatinů, méně nápadně z Chaplinova Kida a dalších filmů o osiřelých mláďatech. Vyprávění strukturované jako série akčních sekvencí připomíná z novějších počinů Prokletí králíkodlaka nebo Tintinova dobrodružství. Neznamená to, ale že by byl Paddington prost původních nápadů a jen vykrádal druhé. Na pocitu familiárního je naopak založen. Přímočaře a upřímně vypráví tradiční příběh s oblíbenou postavičkou (minimálně v Británii). Svou návaznost na tradici sahající minimálně do roku 1958, kdy vyšla první paddingtonovská knížka, nezapírá a nestydí se za ni. Stejně tak neshazuje sentimentální scény a nerelativizuje své liberální poselství (jak se v éře stále větší nesnášenlivosti chovat k cizincům, obecně k těm, kdo se odlišují). Kombinace povědomých prvků z Paddingtona dělá navzdory tenounké zápletce, neprokresleným nebo nevyužitým postavám a medvědovým kompozičně chabě motivovaným nehodám adepta na novou vánoční klasiku. Zahraju si na Mirku a závěrem dodám, že původní znění, o které budeme v českých kinech bohužel ochuzeni, by filmu s velkou pravděpodobností zajistilo minimálně pět procent navíc. 75%

  • verbal -
    Železná srdce (2014)
    **** 29.11.2014

    Film „Čtyři z tanku a Pitt“ jednoznačně boří zažitá klišé o tankistech. Tank tu již není útulným a vyvoněným místem ovládaným partičkou čistých, sympatických a za všech okolností kamarádských pšontků. Ne, je to hnusná, smradlavá a klaustrofobická kobka, kde se chčije a sere do plechových beden, s posádkou, na níž by si nejeden psychiatr s úspěchem udělal atestaci, ve složení jeblý Mexičan, vypatlaný a agresivní bruklynský vrah, transka jménem Šejla a hnusná, iritující neherecká mrdka Percy „JaxekurvamohdostatdofilmusPittem“ Džeksn. A tak jedinou sympatickou postavou je opět jen ten dvounohý miláček žen, dětí a mnohých mužů, za všech okolností rozkošný, přesličný a zářící Bret v roli Šaryka. Je to v podstatě úplně o ničem a s koncem, u kterého má jeden neodolatelnou chuť kopat se do koulí za zvuků Emejzink grejs, avšak tankisté naprosto splňují požadavky na ně kladené, tedy ovládat tank a kosit Wehrmacht, a natočeno je to až úděsně sugestivně a realisticky. No, realisticky… Na vojně ani ve válce jsem nikdy nebyl, rovnou od lučištníků jsem byl převelen do zázemí a jsem ten hodný strýček, co se v případě mobilizace důkladně postará o zabezpečení týlu a bude vám s nasazením šukat manželky a přítelkyně, aby nebyly mrzké, kdybyste se náhodou ze zákopů nevrátili v pytlích. Takže co já můžu vědět, že? Nicméně bylo to působivé jaxviňa a vůbec celkově úžasné.

  • gudaulin -
    Sex v Paříži (2014)
    ** 26.11.2014

    Sex v Paříži představuje spotřební zboží ideálně vhodné ke konzumaci oddanými čtenářkami lifestylových časopisů a divaček mýdlových oper. Na předpremiéře filmu bylo odhadem 95 % žen, které odcházely z kina vesměs v povznesené náladě a s úsměvem na tváři. Já byl, přiznávám, po celou dobu projekce rozpačitý. Na vině, že jsem se s filmem minul, ale není nějaký genderový rozdíl ve vnímání. Čekal jsem v lepším případě chytrou a vtipnou vztahovou skládačku, v horším případě napodobeninu Sexu ve městě. Místo toho jsem obdržel typický letní výplach mozku s laciným a doslovným humorem v rozjuchaném filmu, který má schopnost i provokativní "seriózní" a zajímavá témata obratem měnit na banality a v honbě za diváckou odezvou klesá místy nepříjemně hluboko. Např. dívka na rande ve chvíli, kdy chce udělat nejlepším dojmem, začne trpět nadýmáním, prdí a zvrací. Pokud se v tento moment smějete, vyražte bez váhání do kina. Realita a všednost běžného života je v tomhle únikovém filmu, kde jsou muži bez výjimky redukováni na figurky a trapné existence, vytěsněna ve prospěch hlášek a pokleslé hravosti. Ten film přitom nastoluje témata, která přímo volají po občasném zvážnění, tragikomických tónech nebo zamyšlení, ale režisérka jde cestou povrchního happeningu. Abych jen nehaněl, i typicky odpočinkový únikový film se dá natočit profesionálně nebo amatérsky a v rámci toho, oč režisérka usilovala, film funguje a početné a spokojené publikum si beze sporu najde. Že jsem původně šel na jiný film, je konec konců můj problém. Samostatnou stránku představuje koncentrace šaramantních a kvalitních francouzských hereček, která je k vidění vážně jen výjimečně a v takovém počtu naposledy snad jen v Bonellově Nevěstinci. S výjimkou Laetitie Casty by si kterákoli z přítomných dam zasloužila hlavní roli ve svém vlastním filmu. Celkový dojem: 40 %.

  • Xmilden -
    Falešní poldové (2014)
    *** 12.11.2014

    Nápad je zajímavej, i když jsem tedy docela čuměl, jak může být takhle naivní scénář, aby to těm dvěma stále procházelo. Jako komedie to není zrovna moc k popukání. Nějaký vtípek navíc by určitě neškodil. Potenciál k nim určitě byl. Nedá se říct že by ústřední duo bylo zrovna sympatické. Veliké pozitivum sebou přináší "Jumpstreetský" Rob Riggle, stejně jako záporácké duo D'Arcy/Garcia. 50%

  • EvilPhoEniX -
    November Man (2014)
    *** 25.9.2014

    Nebylo to špatný. Po akční stránce November Man toho příliš nenabídne, fight na blízku pouze jeden a to ještě sestříhaný, spíše zaujmou Erkové přestřelky a napínavé autonaháněčky, na které se hezky kouká. Pierce Brosnan i Olga Kurylenko úžasní, zbytek cástingu moc nezaujme. Jednou větou je to tedy celkem slušně krvavá špionážní akční jízda, která nezklame, ale ani nenadchne. Nuda však naštěstí nehrozí. 65%

  • George Stobbart -
    Pachuť pomsty (2014)
    ** 24.7.2014

    Obyčajný chlapík doma v panike zabije neozbrojeného zlodeja, čo ho dostane do víru neobyčajných situácií. Najprv ho začne prenasledovať otec mŕtveho, neskôr zistí, že polícia mu toho dosť tají a kým sa stihne rozkukať, je už na ceste k odhaleniam, ktoré ho môžu stáť život... Zdá sa, že nádejný režisér Jim Mickle dosiahol svoj kariérny vrchol pri skvelom "Stake Land" a odvtedy už len drieme na vavrínoch a recykluje. Najprv zbytočný remake mexickej kanibalskej nudy a teraz rozporuplný vývar z xy videných drama-thrillerov. Natočené jeho typicky pomalým štýlom, no až príliš silene sa snažiace o atmosféru, pôsobivosť, znepokojenie a zvraty, pričom tomu stále niečo chýba. Čo tomu ale nechýba je minutáž, rozvláčnosť a pocit déja vu. Za príjemnú hudbu a Dona Johnsona by som tomu mal chuť dať aj tretiu hviezdu, ale nedám.

  • Traffic -
    Uzavřený kruh (2013)
    *** 27.12.2013

    Hrozná škoda. Někde uvnitř Closed Circuit se nachází výtečné soudní drama s afinitou ke Ghost Writerovi nebo Tykwerovu Internationalu, ale bohužel to tlačí dolů několik věcí. Nevím, jestli za to může Crowleyho nezvládnuté vedení herců nebo špatně zvolený casting (patrně obojí), ale Bana, Rebecca Hall a většina jejich přicmrdnávačů ze sebe ty dialogy tlačí, jak kdyby dostali jen půlku domluveného honoráře a navíc si tenhle inteligentní thriller spletli s béčkovým akčňákem. To samozřejmě trochu přeháním, ale nevím, proč hlavní roli hraje Australan, kterému britský akcent tak úplně nejde přes pysky, když je na to v Británii tolik kvalitních lidí (ok, Clive Owen nemůže být všude, byť tohle je role přesně pro něj.) Broadbent se to snaží zachraňovat, jak může, ale nestačí to. Dál bych si docela rád přečetl původní Knightův scénář, protože jeho první zhruba 3/4 jsou vynikající, pak se to začne trochu brzdit a konec je vyloženě nezvládnutý. Je pravda, jak už tu někdo tvrdí, že by tomu prospěla delší stopáž, která by z toho pak mohla udělat plnohodnotný procedurál. Přitom řada scén je vynikajících, celé to oddělené vyšetřování Bany a Hallové, kdy se nemohou stýkat a jedou si po svém, je perfektní. Film tohle například nevypráví v delších oddělených blocích, kdy bychom napřed sledovali jednoho a pak druhého, ale mezi oběma poměrně rychle přestříhává a hledá paralely v tom, co oba provádí. Výborné je i stylistické zapuštění záběrů z bezpečnostních kamer do samotného vyprávění. V některých případech tyto záběry nahrazují klasické celky a naopak, ve vybraných scénách jsou postavy snímané ve velkém celku, který upomíná na přítomnost kamer (a pak se např. hladce přestřihne do rozděleného splitscreenu). Fakt jsem dlouho neviděl tak rozporuplný snímek, kde by nadšení rychle střídalo roztrpčený facepalm.

  • Radek99 -
    Pěna dní (2013)
    ***** 9.7.2013

    ABSOLUTE GONDRY. Neuvěřitelný film z jiného století. Režijní génius Gondry si zvolil ten nejtěžší možný úkol - na filmové plátno převést nezfilmovatelný kultovní text Borise Viana a jeho ,,mission impossible" se snad zázrakem podařilo dovést do zdárného konce. Ten film se prostě nedal natočit tak, aby nevypadal směšně, lacině, absurdně, trapně, leč kouzlem Gondryho génia to celé dohromady funguje. Scénář se překvapivě věrně drží knižní předlohy (i když z ní logicky vypouští celou řadu věcí - na konci jsem třeba marně čekal na smutný konec myšky, kočičí eutanazie se ve filmu neodehrála) a je až neuvěřitelné, že Gondry (alias filmový doktor Mišmaš) skutečně do svého filmu byl sto zhmotnit třeba legendární koktejlpianino, speciality od Gouffého, zbraň srdcerváč atd. Vyzněním mi pak v celé řadě scén připomněl tvorbu filmových surrealistů, třeba našeho Jana Švankmajera, vždyť kupříkladu protáčení dlaní při pozdravu jakoby vypadlo z nějakého jeho filmu (oživlý domovní zvonek jakbysmet). Není ale divu, vždyť už Vianova novela je surreálná, sám film pak ještě navíc přidává nový estetický rozměr, onu tolik typickou a nezaměnitelnou poetiku, nádherný svět z filmové dílny Michela Gondryho, tvůrčí prostředky a jednotlivosti, v celku je to pak znovu klasický Gondryovský příběh velikosti osudové lásky, tolik typický pro jeho (předchozí) snímky. Boris Vian a Michel Gondry, zvláštní nečekané spojení, které je ale v hloubi dokonale logické - oslava nespoutané imaginace a erupce neudolatelné fantazie + ... věčný svit neposkvrněné lásky... PS: Pocta dandysmu by si snad zasloužila trochu jiný typ herců, hlavně Audrey Tautou coby mladá Chloé mi ani trochu nekonvenovala s představou mladé Chloé...

  • Marigold -
    Slepota (2008)
    ** 15.10.2012

    Jestli něco z duše nesnáším, tak tyhle duté "shyamalanovské" mysteriózní taky-artové skoro alegorie, které jsou v jádru postavené a) na stupidní psychologii b) vypjatém režijním stylu, který možná chvíli opíjí expresivitou, ale pak už jen ubíjí nekoncepčními změnami perspektiv a filtrů c) na pozérském zvýrazňování přesahu k obecně metafyzickým kategoriím. Dokud se to tvářilo jako (chatrný) psychologický thriller, byl jsem to ochotný akceptovat, jakmile to přešlo do "spiritutálního" módu, změnilo se to v odpudivém pozérství bez obsahu. Společnost v chaosu? Nikoli, filmová řeč v křeči. Místo úlevy a návalu lidského tepla jsem posledních dvacet minut cítil naléhavé nutkání ty zhulené slepecké zombíky (protože postavy to nejsou) vidět umírat. Ve skutečnosti je Slepota stejně banální (ne-li banálnější) jako hollywoodské katastrofické filmy, v nichž se rodina sjednotí díky katastrofě. Tam se tím člověk aspoň baví.

  • NinadeL -
    Zde jsou lvi (1958)
    ** 25.3.2011

    (2x) Teskná Dáňa, tklivá Fischerova hudba, Höger v "jiné" roli, neskutečně nefilmová romance Matyáše bez výrazu a povadlé Smejkalové... (ta po své melancholičce Kláře v roce 49. ztratila dobrou kariéru nadobro). A k tomu všemu to drama na šachtě a pravidelné srážky s byrokratickým systém. Škoda, že vlivem takových filmů ztrácí na kráse i klasický hollywoodský Pittsburgh.

  • A_FISH -
    Knoflíkáři (1997)
    ***** 18.2.2007

    Asi nejlepší porevoluční český film, i když tolik vyzdvihovaná originalita provázanosti povídek skrzevá poslech rádia 1 je vykradená z "Tajuplného vlaku" a Zelenka i přesně trefil dobu, kdy byly povídkové snímky v kurzu ...