poster

Utrpení Panny orleánské

  • Francie

    Passion de Jeanne d'Arc, La

  • Slovensko

    Utrpenie panny Orleánskej

  • USA

    The Passion of Joan of Arc

Drama / Životopisný / Historický

Francie, 1928, 82 min (SE: 97 min, Director's cut: 110 min)

  • NinadeL
    ****

    S dobře voleným živým hudebním doprovodem (potlesk pro orchestr BERG) se i tato Johanka může stát strhujícím zážitkem. Toto zpracování jejího utrpení samozřejmě má své neochvějné místo v dějinách filmu a stejně tak přirozeně patří mezi nejčastěji adaptovaná témata. Nicméně právě díky minimalistickému řešení Dreyera o něco ostřeji ulpívá na povrchu paradox interpretace její neochvějné víry. A pakliže se ohlédnu za celou tou škálou různých projektů počínaje Mélièsem a českým muzikálem nekonče, jako už tolikrát, musím jako jedinečnou vyzdvihnout Das Mädchen Johannu (1935) mezi všemi.(16.3.2012)

  • Hellboy
    ****

    Jana z Arku permanentně na tripu, oči dokořán otevřené a neustále zalité slzami, zastřený zrak má upřený do nebe. Dívat se na ní 82 minut bylo pro mě utrpení. Soudci kladou posměšné otázky a ona neodpovídá. Divák se tak ale bohužel mnoho nedoví. S tímto filmem je to těžké. Hodně se tu mluví, ale titulků je tu málo... Tvůrcům bylo jasné, že bude obtížné natočit němý snímek ze soudu a tak se soustředili na budování atmosféry, čehož dosáhly právě neobvyklým použitím záběrů detailů. Výkon Marie Falconetti mě nijak neuchvátil, hlavně proto, že celý film měla jediný výraz, byť opravdu srdcervoucí. Bohužel mě snímek většinu stopáže nudil a jen "akční" závěr (a scéna pouštění žilou) dokázal víc připoutal mou pozornost. Moje verze DVD z Criterion Collection má 82 minut (a ukázky z restaurování). A krásnou hudbu. A neuvěřitelně pečlivě vyčištěný obraz.(18.5.2009)

  • Fingon
    *****

    Poprvé jsem tento film viděl před několika lety ve verzi s německými mezititulky, která byla nahraná z nějaké německé televize a doplněná klasickou hudbou, např. Bachem. Už tehdy to bylo na pět hvězd. Dnes jsem viděl verzi od Criterionu se zde několikrát zmiňovaným oratoriem Voices of light Richarda Einhorna, které rozhodně není jen tak nějakým hudebním podkresem, ale mistrovským dílem samo o sobě. Nejvíce na mně zapůsobila sekvence v mučírně, ke které se k záběrům tváří soudců a Jany přidávaly i záběry na mučící zařízení, zvláště to ostnaté kolo.(15.2.2007)

  • Kulmon
    ***

    Film je založen na detailech tváří jednotlivých aktérů procesu, kteří tak svou mimikou prozradili daleko více, než kdybychom slyšeli co povídají. Pro Johanku z Arku bylo utrpení umírat za "svou" pravdu, pro mně bylo utrpením sledovat verzi bez hudebního doprovodu, proto je můj pohled na film o to kritičtější. Škoda, že jsem neviděl tolik vychvalovanou verzi s hudbou Richarda Einhorna, protože můj zážitek by byl jistě lepší.(11.5.2009)

  • Lavran
    *****

    Pokaždé když Utrpení vidím, musím se ptát, co se skrývá za skelným Johančiným pohledem. Co ve svém horečnatém zanícení spatřuje za hmotou lidských těl a žaláře. Co se odráží v těch hlubokých tůních, v nichž se nabírá záplava hořkosti a ponížení - smutečních perel nepravidelného tvaru, jež jsou miniaturami celého filmu a jeho zranitelnosti -, jen skanout po napjaté tváři. Zda je to Bůh, a jak v Johančiných očích vypadá. V onom nepřítomně pokorném pohledu, který jakoby bloudí v bílých mlhách je možno číst bolest, zděšení i nepředstíranou lásku a oddanost. Snad právě proto své "učené" katy tak děsila, tím spíše, že byla žena. Reneé (Maria) Falconetti podala fenomenální výkon. Stejně jako Rudolph Maté a panchromatický filmový materiál, který onu nevídanou míru výmluvnosti lidské tváře umožnil zachytit. Žel Falconetti se před kamerou více neprosadila - doslova pro ni zemřela se svou osudovou hrdinkou-mučednicí. Utrpení je můj osobní vrchol němého filmu. Film všech a nikoho. Natolik procítěná a bolestná kinematografická zkušenost, že je zatěžko ji poměřovat s dobovou konkurencí. Málokterý film způsobuje tak intenzivní slastné utrpení, aniž by v něm byl obsažen byť jen náznak provinilosti. Takto vypadá detail nejhlubšího prožitku - duchovního i fyzického zároveň.(12.1.2011)

  • - První verze negativu krátce po dokončení shořela. Jelikož přetáčení celého snímku nepřicházelo v úvahu, byl Dreyer donucen film sestříhat ze záběrů, které při tvorbě původní verze vyřadil. (Marla Singer)

  • - Na filmu se jako art director podílel Jean Hugo - pravnuk slavného spisovatele Victora Huga. (Mertax)

  • - Režisér původně zamýšlel promítat film bez hudebního doprovodu, ale score Richarda Einhorna je dnes přítomno u většiny dostupných verzí. (Mertax)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace