Osud člověka
-
Sudba cheloveka
-
Судьба человека
(Sovětský svaz) -
Osud človeka
-
Fate of a Man
-
Destiny of a Man
(neoficiální název)
Drama / Válečný / Životopisný
Sovětský svaz, 1959, 103 min
Režie:
Sergej BondarčukObsah
-
Sugestivní válečný film na motivy stejnojmenné novely klasika ruské literatury Michaila Šolochova začíná v poválečném létě 1946, kdy na břehu řeky v Kaškarské oblasti potkává spisovatel muže s malým chlapcem. Šolochov se zprvu dává s pocestnými do řeči pouze skrze mokrý tabák, ale mezi vznášejícími se cigaretovými spirálami se pomalu začíná rýsovat celý příběh. Oním neznámým mužem je Andrej Sokolov, prostý člověk, jenž neměl příliš šťastny život. Sokolov byl řidičem ve Voroněži, kde se také oženil, měl syna a později i dvě dcery. Žil by dále spokojeným životem obyčejného člověka, kdyby nepřišla druhá světová válka a on nemusel narukovat... Andrej vypráví o otřesných podmínkách života za války, o utrpení ve vojenských lágrech a ztrátě lidské důstojnosti i nadějí, přitom ale vychází najevo jeho nezdolnost a odvaha čelit svému osudu, jenž pro něj, přes všechny hrůzy co prožil, neztratil smysl. (Pacco)
Sugestivní válečný film na motivy stejnojmenné novely klasika ruské literatury Michaila Šolochova začíná v poválečném létě 1946, kdy na břehu řeky v Kaškarské oblasti potkává spisovatel muže s malým chlapcem. Šolochov se zprvu dává s pocestnými do řeči pouze skrze mokrý tabák, ale mezi vznášejícími se cigaretovými spirálami se pomalu začíná rýsovat celý příběh. Oním neznámým mužem je Andrej Sokolov, prostý člověk, jenž neměl příliš šťastny život. Sokolov byl řidičem ve Voroněži, kde se také oženil, měl syna a později i dvě dcery. Žil by dále spokojeným životem obyčejného člověka, kdyby nepřišla druhá světová válka a on nemusel narukovat... Andrej vypráví o otřesných podmínkách života za války, o utrpení ve vojenských lágrech a ztrátě lidské důstojnosti i nadějí, přitom ale vychází najevo jeho nezdolnost a odvaha čelit svému osudu, jenž pro něj, přes všechny hrůzy co prožil, neztratil smysl. Komentáře uživatelů k filmu (49)
-
Lima
Za komoušů několikrát v televizi uváděný válečný velkofilm. Režisér Bondarčuk se skvostně zhostil i hlavní role. Musím se přiznat, že s odstupem let si tento film už celý nevybavím, ale tehdy to pro mně byl velký zážitek. Dodnes nezapomenu na strhující scénu, kdy Bondarčuk jako vězeň v koncetráku jde k veliteli lágru škemrat o jídlo a tím de facto i vstříc jisté smrti. Té se nakonec za pomoci vodky zázračně vyhne, způsobem, který neprozradím, abych nespoiloval. Jenomže stejně pochybuju, že to někdo uvidí, protože dneska nejsou sovětské filmy v kurzu a to velice NEZASLOUŽENĚ. Spousta sovětských filmů je parádních, bez otravné komunistické propagandy a je to škoda, že se nevysílají.(8.5.2003)
-
Mr.Apache
Osud člověka je o několik tříd lepší, než 99% filmů vzešlých z produkce SSSR. Tématicky sice zapadá do šablony, jakou tehdy po sovětských tvůrcích strana a vláda vyžadovala, ale zpracováním naprosto vybočuje. Bondarčuk se chytře vyhnul povinné komunistické propagandě, zaměřil se pouze na člověka jako takového, a do filmu nepustil snad nic, za co by se dnes musel stydět. Opravdový lišák, tenhle soudruh Bondarčuk.(11.7.2006)
-
flanker.27
Přiznávám, že při scéně v autě na konci jsem měl sucho v krku a vlhko v očích. "Za co jsi mě živote tak potrestal." Několik scén se až nápadně připomíná v Schindlerově seznamu (zástup lidí před pecí, z níž stoupá kouř).(15.7.2008)
-
Hellboy
Moc se zde nemluví, obrazy mluví samy za sebe.. Díkybohu, že zde opravdu není skoro žádná propaganda. Závěr je příjemně optimistický, po vší té hrůze války, ale scéna s vodkou se mi extrémně nezamlouvala..fakt ne. Připadala mi naprosto nevhodná a neuvěřitelná v jinak realistickém filmu. 90%(15.5.2008)
-
Ej Hlemýžď
Skvělý Bondarčuk, mimořádně silný film, bylo by již načase občas nějaké tyto filmy zopakovat.Tu scénu, o niíž píše Lima chléb - vodka asi málokdo zapomene. (Za svoju pogibeľ vyplju....Posle pjervogo stakana nezakusyvaju...Posle vtorogo stakana neprivyk zakusyvať...) A ten stakan byl pořádný skoro půllitrový. Vrcholem gradace toho válkou zpackaného života jedinců přece jen není naprostá beznaděj a to je ta jímavá scéna v náklaďáku v závěru filmu, jak píše ve svém komentáři landau. Kromě několika domácích ocenění získal v r. 1959 hlavní cenu MFF v Lokarnu a hlavní cenu film. festivalu pracujících v ČSR - Křišťálovou vázu.(9.8.2003)
-
sportovec
Superlativy ověnčené přetlumočení klasické Šolochovovy prózy plně zapadá do blížících se vrcholů protiřečivého chruščovovského tání (otěpeli). Hluboký humanismus, kořenící v tradicích klasické ruské literatury předminulého století, jakoby byl Bondarčukovou přípravou na VÁLKU A MÍR. Soužití dvou válkou zničených lidí v nepředstavitelně zpustošené zemi, jejich splývavě vzlínavé poznenáhlé sbližování, návrat do běžných, a přece tak vzácných lidských vztahů, do lidství a normálně tlukoucího srdce vůbec, proces, který díky kameře i režii sledujeme doslova krok za krokem, řeknou o válce víc než veletucty sebelépe zvládnutých válečných scén. Vysvětlit, jak je možné, že tak kvalitní filmy mohly vznikat v režimu, který k humanismu a úctě k člověku měl tak daleko, není snadné. Věta, že režim nikdy nedokázal zcela zapřít svá humanistická hodnotová východiska pocházející ještě ze sklonku carské éry, určitě nepřesvědčí. Lepší interpretační alternativu ale nemám. A tak se znovu a znovu dívám na dílo, kterého se nelze nasytit. Dívám a cítím, jak mravně, lidsky, pookřívám.(1.3.2008)
-
Véča
Osud člověka vypráví příběh frontového řidiče Andreje Sokolova, na kterého jako na mnoho jiných sovětských občanů dolehnou válečné události. Film sleduje Sokolovův život od raných 20. let, kdy se seznámil se svojí manželkou až po rok 1946. v letech meziválečných měl relativně šťastný život, vše přeruší až válka, která je také původcem všech Sokolovových strastí. Účinky filmu doslova ohryzávají lidskou vnímavost až do morku kostí, žádná falešná nostalgie a sentiment se nekoná. Podmínky v nichž musí Sokolov živořit během německého zajetí jsou zobrazeny s naturalistickou syrovostí a drsností. Proti nim se staví obyčený člověk Sokolov jakožto síla, kterou ani útrapy války nezlomí. Byť přijde ve válce úplně o všechno je schopen dále žít a najít smysl svého života. Celek se zakládá na jednotlivých přelomových scénách, které se každému divákovi s aspon kouskem citu v těle vryjí do paměti.(13.10.2006)
-
Sarkastic
Moje první filmové setkání s panem Bondarčukem dopadlo dobře. Osud člověka mě zaujmul svoji syrovostí, uvěřitelností (i když uznávám, že to občas trochu skřípalo), zajímavým příběhem a výborně zahraným hlavním hrdinou. Dokonce se zde našlo místo i pro trochu sentimentu. Ještě s ohledem na rok výroby a technickou kvalitu snímku to budou poctivé 4*.(27.2.2011)
-
RHK
Bondarčukův sice černobílý, ale vnitřně velmi barevný film o tragickém lidském osudu ruského vojáka Sokolova. Přežil jsem tradičně rozvláčnější ruský začátek (předlohou byla novela od Šolochova, autora Tichého Donu - kdo to četl, ví o čem mluvím). Pak začal film o osudech Němci zajatého vojáka být napínavý a později i velmi silný a dojemný. Snímek připomíná svým stylem další výborné sovětské filmy - Bojovali za vlast, nebo Příběh opravdového člověka. Ukázka (po první sklenici nezajídám): http://www.youtube.com/watch?v=l8jK3op7fwI&feature=related(2.5.2012)
-
Crocuta
Koho tenhle film nevezme za srdce, ten žádné nemá.(18.7.2007)
-
Pacco
Bijte mě, mrzačte mi hnáty, ale poslední dobou nedám jakkoliv dopustit na ruskou válečnou kinematografii! Ať už se jedná o novější tvorbu nebo „starého dobrého“ Bondarčuka.. Je neuvěřitelné s jakou věrohodností dokázal režisér ztvárnit nejen hlavní postavu, ale i vytvořit snímek, jenž je tak říkajíc „nadgenerační“. Tzn. naše rodiče/prarodiče na něj chodili (povinně) do kin a vraceli se s pláčem do svých klidných, vytopených 3+1, v myšlenkách se stále obracíce na Andreje Sokolova, hrdinu socialistické vlasti. My, chamraď cinofilská, ho vyhledáváme po festivalech, aby jsme se stejnými pocity opouštěli kinosál vracejíce se do svých 1+1, ohromeni Sokolovem, člověkem obyčejným, leč statečným. Ať už ale je mezi námi a našimi pokrevnými příbuznými generation gap či political gap jakýkoliv (btw film politicky nepletichaří [i když by si to soudruzi v roce 59 ze srdce přáli], vzhledem k době, kdy byl natočen), Osud neztrácí na kvalitách, stejně jako Šolochovova předloha. Film v ní má pevné základy v podobě skvěle adaptovaného scénáře, využívajícího scén, které se vám nadosmrti vryjí do paměti („Ja tvoj otěc.“), což se nedá říct o polovině dnešních holyúdských slátanin. Přestože je silný a citový, to ohryzávání divákova duševna nevychází z žádného kýče, zavedeného v té době. Vyčlenění z davu mu zajišťuje filmová zručnost, kde je každý záběr povýšen z pouhopouhé podívané(?) na existenciální či expresionistický obraz, kde černobílá situovanost využívá až s tarkovskiho přesností všech odstínu šedi. Což mi připomíná, že tematicky odlišný, ale technicky podobný snímek si střihl Tarkovski taky-Ivanovo dětství. In memoriam ještě dodám, že je veliká škoda, že se už dlouho nevysílal tento snímek v televizi, protože narozdíl od jiných má silné lidské poselství nezašlapané do země propagandou.(14.10.2006)
-
Flego
Po rokoch som sa vrátil k tomuto filmu a treba uznať, že sa Bondarčukovi podarilo vytiahnúť to najlepšie zo Šolochovovho románu a vytvoril dielo, ktoré má čo povedať i dnes.(27.6.2011)
-
Ilicka
Rozhodně výrazně snesitelnější než Šolochovova předloha, ale jinak žádný zázrak.(26.10.2010)
-
GilEstel
Není nad to, když si válečný film o svých hrdinech natočí sám stát, kterého se to týká. Žádná země ve válce nevytrpěla tolik, jako Sovětský svaz. Jakási pocta ruskému vojáku a člověku je tak na místě. Leč bohužel 90% sovětské filmové produkce, je zatížena politickou propagandou. Před tím není úniku. I zde se tomu sic v omezené míře nevyhneme. Přeci růžová pohádka šťastné soudružské společnosti měla být štěstím všech národů Evropy a světa. Tak říkala internacionála, tak říkala strana. Kultura filmová nebyla na této mašinérii nezávislá. V tomto kontextu natočil S. Bondarčuk ještě solidní nezaujaté dílo. Ruský pohled na válku a na svět je zajímavý. Velmi vtipná byla scéna, kdy se otec rodiny v silně podnapilém stavu vrací z pitky, sotva se drží na nohou a volá „Ženo, jsem doma.“ Žena s dítětem v náručí a s úsměvem na tváři říká „Podívej, taťka je doma.“ To je opravdu jiná kultura. :-) Další výstižná scéna, která asi dobře vystihuje ruskou mentalitu, je scéna s chlastáním na koberečku v koncentráku. Není nad to se vyhnout popravě přes flašku a obdivné pohledy esesáků nad exováním panáků ruským bohatýrem. Výslužka jako odměna samozřejmě nesmí chybět. Trochu účelově zkreslený scénář. Nepravděpodobná situace, která je však svým odlehčením vtipná. Samotné zakončení filmu dojme téměř každého. Jakoby návrat k lidským hodnotám představoval naději nových začátků. Úmysl autorů hrát na emoce je zde jasně cítit. Bondarčuk natočil film, který oslavuje jednoho obyčejného ruského člověka, jeho radosti i strasti v dobách pěkných i zlých. Je to oslava a pocta padlým ve válce, civilistům i vojákům. Děj je tomuto faktu zcela podřízen. Forma a záměr tak vítězí nad obsahem. Režisér k tomu přistoupil zcela bez okolků. Dočkali jsme se tak pohledu na válku sice zkresleného, ale i tak o mnohém vypovídajícího. 72%(3.10.2011)
-
sinp
Brilantní vynesení nesmrtelného románu Michaila Šolochova na velké filmové plátno. Sergej Bondarčuk dokázal perfektně líčit monument, ale neméně zdatně i tísnivost a strach, domény "malých" filmů. Osud člověka ukazuje špinavou pravdu o vítězství nad fašismem, které si však hlavní hrdina (voják Sokolov) příliš nevychutná, protože mu nemilosrdná válka vzala všechno, pro co stojí za to žít. Film nepodléhá tendencím, ani cenzuře. Kontrast velké radosti ze skončení hrůzné války a bezmoc hlavního hrdiny dává na odiv tento film chladně a přesně. Určitě jedna ze špiček Sovětského filmu.(11.2.2007)
-
anderson
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (s dabingom ČST Brno): ČST 1 = 20.6.1971+SLOVENSKÁ (obnovená) TELEVÍZNA PREMIÉRA: STV 1 = 26.6.2011, réžia českého znenia (ČST Brno 1971) = MILAN MESSANY - STV film odvysielala z archívnej kinokópie a s pôvodným dabingom ČST Brno. Pre mňa dokonalý kinematografický zážitok, ktorým som si po rokoch a v najvyššej možnej kvalite mohol pripomenúť tento hlboko ľudský a ideológie prostý film. (27.6.2011)(27.6.2011)
-
gogo76
Sergej Bondarčuk je skvelý a šikovný chlapík. Osud človeka je bez nadsázky jeden z najlepších /ruských/ vojnových filmov. Píšem vojnových, ale paradoxne sa vo filme takmer vôbec nebojuje. Rusi natočili desiatky propagandistických filmov s udatnými hrdinami, kde často veje červená zástava a mená ako Lenin a hlavne Stalin sa ozývajú až podozrivo často. Tomuto sa Bondarčuk šikovne vyhol a sústredil sa iba na človeka ako takého, s ktorým sa môže stotožniť úplne každý. Aj preto je film rovnako aktuálny ako v čase svojho vzniku. Naozaj, osud človeka v tomto filme je ťažko skúšaný. Niektoré scény sú aj dnes veľmi pôsobivé a Sergej Bondarčuk by určite ani dnes nič v tomto filme nemenil. Scéna s nemeckým veliteľom a posledným pohárikom pred popravou je nesmrteľná.Odráža nezlomnú povahu ruského vojaka a aj preto na veliteľa zapôsobil a daroval mu život. Ale žiadna výhra to nieje. Po všetkých tých útrapách, ktoré hlavná postava musí prežiť a predýchať sa v jeho temnom živote predsa len objaví záblesk svetla. Následuje jedna z najsilnejších scén a je takmer isté , že si ju budete do smrti pamätať..." A vieš kto ja som?...Predsa tvoj otec !" Tento moment vám iste zovrie hrdlo a mnohí si iste aj poplačú. Jeden z mála filmov, ktorý sa dá pozerať dookola a neomrzí, čo vypovedá o jeho neskutočej kvalite. Bondarčuk - maladec! 100%.(17.8.2011)
-
Orlau32
Velmi sugestivní válečný film. Režisér Bondarčuk se tímto zapsal zlatým písmem do dějin světové kinematografie. I když se ve filmu zase tak moc neválčí, přesto vypovídá o 2.světové válce v Rusku velmi mnoho, ale hlavně ztvárnil výborným způsobem povídku Michajla Šolochova a opět je zde ukázka "ruské duše", která pokořila i krutého SS velitele tábora Müllera. Půl století starý film, stále úžasný.(4.1.2008)
-
YURAyura
10/10 Povedený nadčasový kus - retrospektiva života jedoho ze statisíců ruských mužů - těch 'šťastnějších" - i když na ztrátě rodiny není toho mnoho šťastného, tedy spíš přeživších zajetí a vysilující otrockou práci pro německou třetí říši. Režisér a představitel hlavní role Sokolov odchází na frontu, ale je se spoustou dalších spolubojovníků zajat němci. V nelidských podmínkách postupňe umírají ti, s nimiž se postupně seznámil a navázal přátelství. A jeho drží nad vodou jenom každodení vysněné rozhovory s rodinou a potřeba se vrátit domů. Dobré scénky: analogie prvních krůčků syna s otcovými, přenocování zajatců v kostelíku, 3 stakany vodky v lágru před popravou, objevení malého "syna". Jediné, co mi vadilo, byla ta propgandistická vložka s anglickou gramofonovou deskou, ale to beru jako úlitbu ústřednímu výboru KSSSR, protože jinak tam snad ani nic závadného nebylo. Odrežírovat si takovýto film z pozice před kamerou - klobouk dolu...(21.5.2008)
-
blackrain
To, že je film zaměřen na osud jednoho člověka a díky jeho vzpomínání se tak můžeme ponořit do strhujícího a smutného příběhu beru jako velké plus. Bondarčuk co by zajatec v lágru nešel přímo škemrat o jídlo, ta scéna byla malinko jiná. Bondarčuk byl trošku prostořeký a řekl co neměl, proto si ho velitel zavolal, že ho zastřelí a před tím mu dal napít vodky. On zvládl vypít tři plné sklenice aniž by něco zakousl, proto mu velitel dal kus špeku a bochníček tmavého chleba. Uznal, že je to skutečný ruský voják. O ten chleba a špek se pak všichni zajatci na baráku spravedlivě podělili. Je to opravdu nezapomenutelná scéna. Ale takových je v tomto filmu opravdu hodně. Poprvé viděno včera na slovenské televizi s českým dabingem.(2.5.2012)
