Knoflíkáři

Provázanost jednotlivých povídek postavami či ději (ne nutně přítomnými, stačí fotka na zdi) je sice zajímavá, ale vcelku vlastně nikam nevede. Třeba bych znal rád reakci těch seznamujících se rodičů na onu negativní událost (abych vyloženě nespoileroval), ale místo toho se mi dostane exkurze do života podivínských bláznů s nějakou úchylkou. Jinak jsou zde vlastně jen dvě zajímavější zápletky (Hirošima, autonehoda), ale Hirošima u Kukura fajn, člověk někdy neví, jaké jiné neštěstí ho minulo, ale ta autonehoda mi přišla hodně podivně natočená a nevěrohodná, nemůžu si pomoct, včetně toho praní se. Když se syn ptal manželky na tento film, tak ta si pamatuje samozřejmě jen hlášku Neplatíš, tak nepřepínej, ale jednotlivé povídky by dohromady nedala. Ani se nedivím - zápletka s taxikářem je sice dobrá jako anekdota, ale dál už nijak rozvedena není a vlastně ani nevíme, proč jeho žena je nevěrná a proč tamta, zkrátka to tak je, a ty se s tím smiř diváku, ber, nebo nech být. Jinak - kromě anekdot - vlastně nevím, co mi chtěl autor a film říci. Že mají lidé různé úchylky? Je to, nebo není vtipné? Nevím, mně nepřišla zajímavá ani jedna. Že pilot žádá o odpuštění a dostane se mu ho od jiného vraha? Že si lidé hrají na něco víc, ale v praxi se chovají jako zvířata? Celé mi to přišlo nakonec podivně zmatené, a mám pocit, že dát jednotlivé střípky skládačky dohromady lineárně, nebude fungovat ani onen povídkami se odvíjející subplot, včetně časových paradoxů. (23.08.2017)

Nemám pocit, že bych byl zrovna cílovou skupinou pro filmy tohohle typu, ale narozdíl od příbuzného snímku Samotáři mě to okamžitě chytlo a bavilo. Docela poutavá undergroundová filmařina, která zaujme hned první černobílou povídkou z válečného Japonska a skvěle pokračuje tragikomickými povídkami na cestách (nejen) s převlekovým taxikářem, mileneckými dvojkami a psychologem. ,,Vy jste ve válce. Všichni jsme ve válce... obrazně řečeno. Nikdo z nás nemůže vědět, co nám život připraví." Vcelku netypické "absurdní" příhody ve vynikající zpracováním Petra Zelenky. Výborný scénář, jen mi už moc v závěru nesedla poslední část s vyvoláním amerického vojáka z 2. světové války v podání čtyř holčiček, byť nakonec i zde překvapila závěreční ponita. Zábavným odlehčením byla čvrtá povídka "Poslední slušná generace" s Kodetem a Navrátilem, byť působila (v porovnání se zvyškem filmu) hodně "retro" ve stylu Bakalářů. (05.07.2018)

Konečne Český film čo má aj niečo do seba a ponúka konštruktívny sled príbehových poviedok zo štipkou humoru a ľudskej satiry na zamyslenie. Tak trochu je škoda, že všetky poviedky nemajú približne rovnakú hĺbku, pri niektorých to bolo o niečo poslabšie ale stále to malo čo priniesť, ináč v každom prípade sa jedná o moc zaujímavý film na to čo sme zvyknutý "prejedení " z našej kinematografie. /75%/ (24.04.2009)

Příbuzní Samotáři nebo Zelenkovy mystifikační dokumenty se mi sice líbily víc, ale do seznamu nejoriginalejších českých filmů bych Knoflíkaře zařadil bez problému.  Petr Zelenka stvořil unikátní sestavu povídek se silnou atmosférou doby a devadesátkového večera (ta z toho tříští!!! Přímo puntíčkařské, i když samozřejmě nezaměrně),  obdařil ji typickými absurdními nápady, které jsem opět musel obdivovat. Překvapí už jenom odvážný inveční černobilý začátek s Japonci, druhá povídka s taxikářem je zase výborně propletená a vypointovaná.  Nejméně mi sedla třetí povídka, přišla mi moc morbidní, tam pobavila hlavně písnička pacienta zhrouceného z rozchodu (říkal jsem si, že jsem ho musel už někde vidět - a ono Marek Najbrt!.) Naopak nejvíce se mi líbila čtvrtá povídka - setkání dvou mužů s jedinečnými úchylkami. Ta rozhodla o nadprůměrném hodnocení. Pan Kodet dokázal  krásně dělat letadlo, zasloužený Český lev. Také je zajímavý spojující motiv atomové bomby. (16.08.2023)

Originální (nejen na české poměry) skládanka více či méně propojených více či méně povedených povídek. Přesto z filmu nejsem tak nadšen, jako všetšina mých přátel, vesměs zhulených notoriků, kteří vynášejí Knoflíkáře do nebes pouze kvůli hlášce „Fucking weather“, zubní protéze mezi půlkama a další hlášce „Neživíš tak nepřepínej!“. Ano, toto jsou nádherné okamžiky, z kterých jem nadšen i já, jenže na rozdíl od svých přátel, kteří v hluchých částech filmu přožívali silný zásek na svislé čáře poskakující po plátně, já se docela nudil a při poslední povídce, která je z celého filmu jednoznačně nejhorší se raději zhulil taky. (05.06.2008)