Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Je to film sestávající ze šesti povídek, které většinou černě humornou, ironickou, mnohdy i trpce hořkou formou vyprávějí o jednom dávném prokletí, lidské nevěře, podivných úchylkách, nečekaném zázraku i pokryteckém odpuštění. Mají svou vlastní vypointovanou stavbu, specifickou atmosféru i způsob zpracování, a přesto jedna druhé předává motivy vzájemně spolu komunikující a pozorující tytéž věci z různých úhlů. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (401)

Othello 

všechny recenze uživatele

Pankáčská vzpomínka na Prahu devadesátých, která sice postrádá mnohdy prostředky a ještě častěji herectví (což obzvláště vyniká ve srovnání s fantastickou Holubovou a Hrušínským), nicméně jako protestsong budí neskutečné sympatie už jen díky hravému, uzavřenému scénáři. Závěrečné povídky Pitomci a Seance jsou jedněmi z českých devadesátkových filmových vrcholů. Škoda Miro Gabora, jednoho z našich nejšikovnějších porevolučních kameramanů, který se uhnízdil v krysím závodu současného seriálového dna. Knoflíkáři si dle mě zaslouží remake. ()

Jango_Fett 

všechny recenze uživatele

Další české "rádoby umění" které není mým šálkem kávy. Dvě hvězdičky za úvod, do kterého by člověk neřekl že je to dílo nějakého českého režiséra a za první povídku, která ještě za něco stála. Další už byla velké WTF a to se stupňovalo až do finále kde to ta závěrečná naprosto zabila. Malé holčičky vyvolají ducha kterého vidí všichni a všem to naprosto přijde normální, nemluvě o tom že může platit historickou měnou, schválně kolik diváků se pozastavilo nad tím, jak vůbec onen voják zemřel že je tak mladý a že si to ani nepamatuje a myslí si že žije. Příběhy jsou sice provázané, ale neřekl bych že dohromady tvoří nějaký ucelený celek, ba dokonce bych řekl že některé jsou naprosto zbytečné a film by se bez nich i obešel, nebo by si vystačil se zkrácenými verzemi...když jsme u toho, on ten film nějaký děj má? Co se vlastně snažil zdělit? Ne, české filmy opravdu ne. ()

Reklama

wampilenka 

všechny recenze uživatele

Z filmu jsem na rozpacích. Povídky jsou propojeny skrze postavy, ale nejsou řazeny chronologicky - to je sice milé, ale není to až tak zajímavé, jak by mohlo být. Vprávění to nijak nekomplikuje. Místy je film tak explicitní, až má divák dojem, že si z něj tvůrci dělají legraci. Byl ten záběr na fotku (již mrtvých) dětí nutný? Bylo celé vyvolávání ducha vojáka nutné k tomu, aby si divák uvědomil, že "člověk je zodpovědný za své činy"? Tahle povídka je solidní kýč. (Ale má ve filmu své místo - propojuje povídky z Japonska s povídkami ze současnosti. Otázka je, proč to dělá. Proč tam vůbec to Japonsko a američtí letci jsou? Vy, kteří chápete, poučte mě, prosím. Brala bych to třeba jako jakýsi hold japonským tvůrcům, ale mám pocit, že to je trochu mimo oproti zbytku filmu. Vinu a odpovědnost zachycují jiná místa, tak k čemu ještě tisíce mrtvých japonců? Aby to mělo větší "váhu"? Což tam není i bez Hirošimy?) Abych nepsala jen negativně laděné poznámky, uznávám, že film docela šikovně drží pohromadě. Nejsilnějším momentem filmu je povídka Poslední slušná generace (ovšem ten poslední záběr ji pohřbil). Kromě příjemné absurdity, do níž sklouzla, ji kořenil ještě mrazivý pocit plynoucí z vědomí diváka, že setkání postav je vlastně bezpředmětné. ()

Vědma 

všechny recenze uživatele

S povídkovými filmy je to pořád stejné. Většinou trpí svou nevyrovnaností. Tady sice souvisí všechno se vším, to jo a to se mi taky líbilo. Ale ta moje současná částečná snaha dohnat některé porevoluční filmy je pro mě dost velké utrpení. Protože znám většinou některé scény, většinu hlášek, tak se ty filmy pro mě mění v jakési čekání na ně. A to je zvláštní, právě to co z filmů už znám, se mi nakonec jeví jako to nejslabší. Nevím, proč tyhle i objektivně vzato dobré a originální filmy musí vždycky současně balancovat na hraně trapnosti, aspoň z mého hlediska. Tenhle to ustál (asi proto, že v něm nehraje Donutil). Jednoznačně nejlepší postavou filmu je všemi povídkami projíždějící taxikář ve vynikajícím podání Františka Černého. Hodnocení o jednu hvězdičku srazila moje antipatie k Evě Holubové. ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Šest dějově propojených povídek (Štěstí z Kokury, Taxikář, Civilizační návyky, Poslední slušná generace, Pitomci a Duch amerického pilota) se převážně odehrává v noci 6.srpna 1995, padesát let poté, co byla svržena na Hirošimu atomová bomba. Film je o náhodách, zázracích a souvislostech mezi nimi. Také o plivání na vlak, špatném počasí, svržení atomové pumy, vystřelení lidského spermatu do souhvězdí Andromedy, ale i o nevěře a odpuštění. Originální propojení povídek je v českém filmu ojedinělým počinem, ale jejich tematická obsahovost už mě tolik nenadchla. Vyváženým dojmem tento soubor opatřili herci, kteří své role učinili výraznými prostřednictvím originálních replik. Film mohl přece jen uvážlivěji rozložit svůj koncept a nepojmout do filmu všechno, co se namane. Vzniklý přetlak filmu podstatně ubral ze své působivosti. A rovněž mně uniká přesný záměr tvůrců. Mé hodnocení: 60% ()

Galerie (10)

Zajímavosti (21)

  • V poslední povídce „Duch amerického pilota“ se objevuje muž, který svrhl atomovou bombu na Hirošimu – Robert A. Lewis (Richard Toth). Jedná se skutečně o jméno autentické postavy vojáka, který bombu svrhnul. O 10 let později na dotaz v televizním vystoupení, jak se cítil, odpověděl: „Můj Bože, co jsme to udělali?“ O příběhu osádky letadla vznikl film Enola Gay: The Men, the Mission, the Atomic Bomb (1980). (sator)
  • Na konci povídky „Taxikář“ se oba protagonisté, jak taxikář – František Černý, tak manžel – Pavel Lagner), představí svými pravými jmény: Pavel a Franta. (gug)
  • Scenárista a režisér Petr Zelenka v čase premiéry vzpomínal, že "první povídka - Štěstí z Kokury - vznikla v roce 1990 a psal jsem ji pro Angličany, kteří chtěli natočit povídkový film se silným protiamerickým akcentem. Potom si Kokuru chtěl vzít Igor Chaun do Velmi uvěřitelných příběhů, ale nakonec jsem si ji schoval pro sebe. Další povídky vznikaly postupem doby, jaksi mimoděk, jako 'odpad' vedle filmových scénářů, které jsem psal. (...) Když jsme byli loni v Americe u Grand Canyonu, volal jsem domů a máma mi říkala, že četla v novinách o udělení třímilionového grantu. Začali jsme slavit, Grand Canyon jsme přejmenovali na Grant Canyon, ale pak jsem se zase začal bát. Mňága měla rozpočet tři miliony se vším všudy, tady byly grantové tři miliony zhruba pětinou předpokládaného rozpočtu. Hned jsem si představoval, co by se za to dalo pořídit - třeba krásnej barák. Zodpovědnost za účelné utracení takové sumy mě svazovala." (NIRO)

Související novinky

Fresh Film Fest 2010 o krok blíž!

Fresh Film Fest 2010 o krok blíž!

11.08.2010

Festival Fresh Film Fest, který proběhne v Praze od 25. do 29. srpna, zahájí předpremiérová projekce filmu Scott Pilgrim proti celému světu v kině Aero. Jde o adaptaci komiksové série Bryana Lee O… (více)

Reklama

Reklama