Bláznova kronika

Bohužel zde chybí takový ten typický sépiový nádech jako v jiných filmů a sem by se vážně hodil. Příběh je takový jednoduchý o lidské chamtivosti, malosti a zejména převlékání kabátů a to vše někdy v roce 1625 během 30ileté války, navíc se tak nějak vleče. Původně oráč Matěj (mladičký Petr Kostka) si tu najde novou holku Lenku (mladičká Emília Vašáryová). (15.01.2021)

Vždyť to bylo skoro jak nějakej českej Fanfán tulipán, akorát obohaceno o vychytané výtvarné prvky. Akorát v tom ději jsem měl celkem zmatek, protože historie není moje silná stránka a nějakej Mansfeld vůbec nevím, kdo byl. Měl jsem z toho teda jenom to, že tam byl sedlák, kterej byl mezi dvěma znepřátelenejma stranama a to je tak všechno. A škoda toho useklýho konce. (17.11.2008)

Humorně pojatá doba, která jinak humorná rozhodně nebyla. 30ti letá válka ala Karel Zeman, takže malované pozadí, kulisy a prostě všechno, co patří do jeho jedinečných filmů. Samozřejmě i herci, které si pan režisér uměl vybrat. Jediné, o co se tu bojuje, je válečná kořist. Na tento film se hodí slova Napoleona, které nám krásně připomíná Švejk, "Jo, milánkové, na vojně se mění situace každým okamžikem" . Přesně tohle je obsahem skoro celého filmu, válečný vítr fouká a lidé podle toho jednají. (15.01.2012)

Výtvarně a trikově dokonalý film. Děj je vlastně lehkou variací na pikareskní romány. Hrdina je příslovečnou rukou osudu vhozen do proudu „velké historie“, který s ním smýká nahoru a dolů, od paláců k žalářům a zpět, přičemž barvité osudy hrdinovy slouží autorovi k tomu aby ironizoval tu velkou historii, velkou politiku, a ušlechtilé mravy vládnoucí třídy. Libí se mi kultivované plebejství tohoto filmu. (05.02.2011)

KRONIKA zapadá do Zemanovy kombinované řady filmů s animovanými a hranými prvky jako jeden z nosných prvků tohoto pojetí autorovy tvorby. Kvalitní herecké obsazení, nápadité animace a vůbec prostupování "něčeho-cosi", co lze označit jako obdobu latinskoamerického magického realismu, činí toto dílo ojedinělým nejen v Zemanově filmografii, ale v české kinematografii vůbec. Příběh prostých lidí na pozadí válečné zkázy, kterou jsou nejen smýkáni, ale do níž čas od času osudově vstupují jako nepotlačitelná mírotvorná dějinná síla, byl v našem hraném filmu zpracován v různých variantách vícekrát (DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU) a patří k nejsilnějším tématům éry našeho znárodněného filmu. Zdá-li se někomu spád díla jako neúnosně úmorný, lze to v době akčních filmů pochopit. Starobylá rytina a novodobá akční fotografie dnes totiž také představují dva poměrně vzdálené břehy, byť i odlišného žánru. Ale na původnosti a neopakovatelnosti jedinečného třpytu tohoto kinematografického démantu to nemění vůbec nic. (21.03.2011)