Cesta do pravěku

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

Jeden z top CZ filmů, které nepřestávám obdivovat. Karel Zeman je i v dnešní moderní době vzorem pro mnoho našich i světových filmařů, jež se klaní jeho práci a chovají k němu úctu jmenovitě například Tim Burton. S čím ve své době musel pracovat, že vesměs každý z jeho štábu měl i své druhé občanské zaměstnání, ze kterého čerpali návody, jak zpracovat triky a jaké skvosty z toho vzešly! Jako dítě jsem Pravěk žrala a nemohla jsem pak usnout. Pamatuju si, jak moc mě zasáhla bitva mezi něcosaury. Jak bojovali, jak se pokousali, jak krváceli a POZOR, TEĎ PŘIJDE SPOILER ... a jak ten jeden nakonec umřel ... KONEC SPOILERU. Stejně by mě zajímalo, jak se nakonec dostali domů? Jak se dopravili všemi těmi "horami", proti proudu řeky, bez lodě ... :-) (03.04.2021)

Tenhle snímek svého času způsobil ve filmovém světě slušný poprask a byl s velkým úspěchem promítán v desítkách zemí. Karel Zeman se stal ve filmové branži pojmem a kdyby netvořil za železnou oponou, čekala by ho patrně skvělá kariéra a z dětských herců by se staly uznávané hvězdy. Na svou dobu mimořádně dobře zpracované trikové scény s atraktivními obrazy prehistorických živočichů dělají ještě dnes z filmu zajímavý kousek a výraznou připomínku filmové historie, nicméně scénář je s odstupem času přece jen plochý a didaktický záměr bije do očí. Film v řadě ohledů (výhradně chapecké obsazení, skautské ideály, touha po dobrodružství) připomíná a patrně i záměrně navazuje na Foglarovu tvorbu.Celkový dojem: 70 %. (13.06.2006)

Boris Polevoj mluvil na II. sjezdu sovětských spisovatelů o nutností fantasticko-naučného žánru v dětské literatuře. A můžeme se právem pochlubit, že hned prvý pokus s tímto žánrem v našem filmu dopadl tak úspěšně. Vždyť sám námět přinášel mnoho úskalí — cesta do pravěku se mohla velmi snadno zvrhnout ve fantastiku silně zavánějící sensačností bulvárních románů, či do suchopárné naukovosti, při které by děti v kinech usínaly nudou. Autorům tohoto úspěšného díla, Karlu Zemanovi a J. A. Novotnému se však podařilo jemně a inteligentně spojit oba tak rozličně žánry a odevzdat dílo vyvážené, které neztrácí ani na zábavností a vzruchu, ani na poučnosti. A k celkovému dobrému dojmu z filmu pomohl nejen barevně skvěle komponovaný obraz až na malé výjimky podařené triky s loutkami prahistorických zvířat, ale také — doposud Achillova pata hraného filmu pro mládež — živé herecké výkony dětských představitelů. A tu je třeba zvlášť vyzdvihnout herecky výkon malého Jirky, který svým výkonem dodal tomuto filmu potřebné oživení, potřebné koření příběhu. Jde o zřejmý úspěch našeho filmu, úspěch průkopníků a tím větší je jejich zásluha. Filmový přehled 27/1955 (05.03.2003)

Nezabudnem keď som to rok čo rok pozerával s rodinou. Skvelý film na svoju dobu. Vážne je to z 50.tych rokov? A ono je to dokonca Československý film. Novšie filmy o dinosauroch mi prídu dosť stupídne, mali by si vziať príklad z tohto starého, ale vážne úžasného filmu. Naozaj veľmi zaujímavý a originálny príbeh štyroch chalanov, ktorý sa vydali na výlet do praveku. Tento film priblíži, ako to chodilo za čias dinosaurov a prinesie veľa zaujímavých informácií. (09.12.2012)