Cesta do pravěku

Tenhle snímek svého času způsobil ve filmovém světě slušný poprask a byl s velkým úspěchem promítán v desítkách zemí. Karel Zeman se stal ve filmové branži pojmem a kdyby netvořil za železnou oponou, čekala by ho patrně skvělá kariéra a z dětských herců by se staly uznávané hvězdy. Na svou dobu mimořádně dobře zpracované trikové scény s atraktivními obrazy prehistorických živočichů dělají ještě dnes z filmu zajímavý kousek a výraznou připomínku filmové historie, nicméně scénář je s odstupem času přece jen plochý a didaktický záměr bije do očí. Film v řadě ohledů (výhradně chapecké obsazení, skautské ideály, touha po dobrodružství) připomíná a patrně i záměrně navazuje na Foglarovu tvorbu.Celkový dojem: 70 %. (13.06.2006)

Kultovní film Československa z poloviny 50. let. Putování čtyř chlapců proti toku času. Na jejich cestě se postupně setkávají s pravěkými lidmi, mamuty, dinosaury, plazi, obojživelníky a trilobity. Tato opačná hierarchie vývoje planety Země je spolu s dobrodružstvími hlavních hrdinů naprosto skvěle skloubená a dovedená na tehdejší dobu k dokonalosti. Film, na kterém jsem vyrostl. 95% (23.12.2007)

Zeman je Zeman a Spielberg je Spielberg. Oba jsou mistry svého oboru a své doby s jedním drobným rozdílem. Zeman je typickým českým selfmademanem s chytrými nápady a šikovnýma rukama, pro kterého byly VŽDY stejně důležitý příběh i technické prostředky. Spielberg je americkým selfmademanem (první a výrazný rozdíl) s chytrými nápady (i když někdy záměrně podbízivý – druhý rozdíl), který využil nových prostředků, a především u jeho filmů dominuje buď příběh nebo technické prostředky, v lepším případě je jedna část vizuálně bombastická, druhá narativní (třetí a poslední rozdíl, který mě momentálně napadá). Ale zpět ke Karlu Zemanovi. Spolu s Milošem Macourkem a Adolfem Bornem (třetí díl Macha a Šebestové) byl prvním, kdo mi řekl, že existovaly jakési druhohory a v nich jistí tvorové abnormální velikosti, v rámci čtvrtohorních dobách ledových potom studenomilná fauna a v druhém případě i jistý pan Huml. Cesta do pravěku se rázem přidala k Jaroslavu Foglarovi a Alexandru Dumasovi. Dnes na ní oceňuji především její didaktický ráz. Zatím co na školách se uplatňuje v rámci pravěku Thomsenova trojdobá periodizace (a člověk v rámci nich), Zeman volil popis geologického vývoje, který pokládám pro nižší dětský věk a jeho vnímavost za vhodnější. Dobrodružný příběh o partě kamarádů a odnesené poznání ze zhlédnutého filmu staví Cestu do pravěku vysoko nad Jurský park (pochopitelně 1). Zeman sice ukázal červené šátky, ale dokázal podobně jako Oldřich Lipský ve filmu Ať žijí duchové, že jsme zapomněli, jak se konkrétní dětská organizace jmenuje, a tím vytvořil nadčasový film. Jediné co mě na tomto filmu trochu mrzí, že hudbu k němu nesložil Zdeněk Liška (pozdější Zemanův spolupracovník), hudba pozdního E. F: Buriana nebyla moc nápaditá a místy lacině dobrodružná či naopak patetická, což by nemuselo být na škodu, ale postrádala originalitu, kterou se právě Zemanovy filmy vyznačovaly. (06.02.2004)

,,Život se pořád mění, roste a je stále v pohybu, jako mořské vlny." Úplně nejkrásnější film na téma cestování v čase. Tohle mohlo opravdu vzniknout jen v Československu. Na pozadí budovatelských let se při vytváření scénáře hodně kladl důraz nejen na vzdělávací charakter a propagaci vědeckého pokroku (i když to explicitně ve filmu nezazní - odkud jinde, než ze SSSR), ale nakonec i na myšlenku vzájemného věčného přátelství. To všechno ale vůbec na výsledku nijak netíží, naopak překvapivě přidává na hodnotě a pořád jde o film, který nejen představuje důležitý mezník prakticky ve světové kinematografii, ale má v sobě pořád tolik co říct. Vizuál, kulisy, prahistorické reálie, triky na naše a tehdejší poměry opravdu úžasné a jako celek skvěle charakterizuje filmařskou kvalitu své doby, kterou jak vidíme šlo prosadit i v politicky dost šílené době. Jako dítě mě to nějak zvlášť nebavilo, až s odstupem času mě uchvacuje celá atmosféra záhadného dobrodružství s poutavým scénářem, sehranou partou kluků, napětím i jemným dětským humorem. Nezapomenout na důležitý denník a udělat fotografii! ,,Pro vědu všechno!" :-) (100%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (08.11.2017)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů z dětství, a abych přiznal pravdu, ještě dnes se na něj čas od času podívám, protože mi prostě dodává energii a probouzí ve mně ty staré sny, kdy jsem chtěl být paleontologem a jednou se taky vydat na cestu celou historií života. Ulovit mamuta, pozorovat lovícího šavlozubého tygra, mít se na pozoru před krvelačným tyranosaurem. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když konstatuji, že tenhle film ovlivnil mé rozhodnutí studovat biologii. (03.11.2007)