Věčný žid

Produkce pověstného filmu „Der Ewige Jude“ je dnes zakázána a tento film může být promítán pouze za splnění předem stanovených podmínek. Film Věčný Žid je jedním z názorných prostředků, na kterých lze demonstrovat přípravu holocaustu nacistickým režimem. Protože tento film má silný propagandistický obsah, může být uváděn pouze na uzavřených vědeckých seminářích a musí být doprovázen vysvětlujícím komentářem. V Německu se toto omezení týká asi 40 filmů vzniklých v období 1933 – 1945. Režisér Fritz Hippler označil tento film po skončení války jako „Negaci všeho lidského a humánního“. Při jeho premiéře dne 28. 11. 1940 hovořil však v této souvislosti o „symfonii odporu a hrůzy“.

Věčný Žid je druhem štvavé propagandy proti příslušníkům židovského národa, který nebyl jiným filmem nikdy překonán. Je považován historiky jako část propagandistické přípravy na tzv. řešení židovské otázky. Velký podíl na vzniku tohoto filmu měl ministr propagandy Joseph Goebbels, který v říjnu 1939 nařídil zhotovit tento antisemitský propagandistický film.

Der ewige Jude se v období Třetí říše promítal ve dvou verzích: 1. verzi pro dospělé, 2. verzi pro děti (byla promítána od 16 hodin a neobsahovala scény rituálního podřezávání dobytka). Taktika snahy o „odlidštění“ nepřítele: „znázornění lidí, kteří už nejsou lidmi, nýbrž zvířata nebo obtížní hmyz, který může být a musí být zničen.“ (Hans Jürgen Brandt)

Peter Bucher označuje tento film jako „osvětový film, s jehož pomocí měly být připraveny a provedeny plánované deportace.“ Film sám sebe nazývá dokumentárním, o dokumentární film se ale nejedná, nýbrž pouze o krajně tendenční kompilaci, která byla vytvořena z různých materiálů:

1. Filmový materiál z polských ghett, který byl pořízen v říjnu 1939 – zobrazení chudoby panující v lidmi přeplněných ghettech
2. Prosionistické filmové záběry z Palestiny, které ale byly použity v jejich protikladném smyslu
3. Ukázky z hraných filmů (Německo, USA), původní komentář se stal objektem manipulace
4. Trikové záběry – které měly znázornit diasporu Židů
5. Fotografie – z archivu Institutu pro studium židovské otázky (4daPeace)