Přehlídka národů

Tento snímek si zaslouží plné hodnocení už z toho důvodu, že Riefenstahlová svým mistrným režírováním záznamů z Olympijských her v Berlině vlastně udala směr, kterým se sportovní přenosy až dodnes ubírají. Lehce patetický úvod oslavující krásu lidského těla se pozvolna přehoupnul do slavnostního zahájení, které se od současnosti moc neliší, a pak už následovaly záznamy jednotlivých soutěží, jenž Leni nasnímala s obrovskou dávkou invence. Dále je nutno Riefenstahlové připočíst ke cti, že tento snímek nepojala propagandisticky do všech důsledků. Je sice pravda, že neustále vztyčená pravice většiny přítomných bolestivě píchá do oka a záběry na Hitlera jsou samozřejmé, nicméně jakás takás objektivita je zajištěna a my můžeme s radostí vychutnávat velkolepý triumf Jesseho Owense a dalších borců. No řekněte - neusadil Owens toho Hitlera těmi svými čtyřmi zlatými řáďácky? :-) (31.07.2006)

Na začiatku bola Olympia. Odvtedy vyzerajú kompilačné dokumenty z veľkých športových akcií približne podobne. Dobový komentár, snaha o zachytenie atmosféry na štadióne, priblíženie napätia pretekov, ktoré už prebehli. Detaily, masové scény vo veľkých celkoch (pohľady na celý štadión), spomalené zábery. Mne to z ideologického hľadiska až tak patrioticky nevadilo, rovnako by takýto dokument natočili ako Rusi, tak Američania a mnohokrát vidíme ako víťazov práve Američanov. Z toho športového hľadiska je nesmierne zaujímavé porovnávať vtedajšie štýly, časy a metre s tými dnešnými, zábavné je aj sledovať, ako ťažké to mali atléti, keď museli dopadať namiesto na žinienku do piesku. No a sledovať Jesseho Owensa je kapitola sama o sebe. Lenže rovnako ako pri Triumfe vôle musím konštatovať, že stopáž je trochu prepálená a film tak pôsobí vďaka striedaniu istých typov záberov mierne monotónne. Navzdory tomu, aké geniálne tieto zábery boli a sú dodnes. Highlight: Skoky o žrdi za tmy. (01.10.2014)

Zrpvu se tento snímek zdá jako velmi propagandistický, což mi tedy docela vadilo. Postupem času objektivita roste a dostavuje se tak naprosto úžasný, ničím nerušený zážitek ze sledování. Je úžasné jak se za těch více než 70 let některé sporty posunuly vpřed. Už jen třeba vítěžství Finů v běhu na 10km v čase 30.15, kdepak jsou Fini i všichni evropané dnes. Skok vysoký, je neuvěřitelné že i s takovou technikou dokázal někdo skočit 2.03m. Nejvíce mě uchvátil asi maraton s neuvěřitelným množstvím poloh kamery, nápaditými záběry a úžasnými výkony, kdepak je taky ale čas 2h 29m dnes, je to síla jak se jednotlivé sporty posunuly. Jedná se bezesporu o mistrovské dílo. 95%. (24.02.2010)

Propaganda jako prase, to by asi tak bylo v kostce. Více: mystické záběry Akropole a cesty pochodně do Berlína, antické sochy a záběry na správná vysportovaná Germánská těla. Tento úvod zakončuje záběr na vybrané defilující ostudné státy se zvednutou pravicí (takhle vysoko skáče náš pes i u nás ve Francii). Potom jsou na řadě samotné disciplíny a sportovci. To, že je na snímcích černý Owen nebo Polská oštěpařka je jasné, vždyť vyhráli a s touto skutečností se nedalo nic dělat (a pak ani jedna země zatím Hitlerovi nevadila, brousil si zuby na nás). Ovšem nedá se popřít , že dokument je na vysoké profesionální úrovni a určitě stojí za zhlédnutí. (03.12.2013)

Na svou dobu gigantický projekt s nevídaným technickým zázemím měl sloužit k demonstraci nadřazenosti německého národa i v oblasti sportu. Árijci však nebyli zdaleka tak úspěšní a vznikl tak jeden z nejúchvatnějších dokumentů. Na jednu stranu je praotcem všech sportovních přenosů, je až fascinující sledovat, kolik záběrů a úhlů kamer se dodnes používá v nezměněné podobě. Na tu druhou s nimi ovšem nemá nic společného, i sport totiž pojímá jako umění. To sice mnohem lépe vynikne až ve druhém dílu, i na prostoru vymezeném ochozy stadionu však nesledujeme jen sportovní výkony, ale opravdové filmové minipříběhy jako závod na 800m, skok daleký nebo noční tyčka. Film je plný naprosto fantastických střihů a prostřihů, které dokonale vykreslují atmosféru na stadionu a Riefenstahlová celou událost pojímá ve velmi sportovním duchu, kde vítězem je opravdu každý, kdo se odhodlá změřit síly se svými soupeři. Mimo zmínky o tom, že při dálkovém běhu jde o souboj bílé rasy s černou (který dnešní atletika už jednoznačně rozhodla) v něm, kromě všeobecného hailování, nějaké propojení s nacismem nenajdete a schválně si všímejte, které národy pří úvodní přehlídce zdraví Hitlera pozvednutím pravice. A ten úvod...chtěl bych vidět, která cenzura by tohle dnes do olympijského přenosu pustila. Tohle je opravdová oslava sportu v antickém ideálu krásy ducha a těla. Dokonalé. (12.09.2006)