London Rock and Roll Show, The

Těžko uvěřit, že uplynulo 50 let od doby, kdy se na stadionu ve Wembley v roce 1972 sešli skoro všichni průkopníci rock and rollu. Úvod se zaměřuje na publikum, převážně fandy rockabilly a zahlédnete na chvilku Malcolma McLarena se svou veteší z Let It Rock. Ještě za světla to rozjíždí Bo Diddley se svou kultovní obdelníkovou kytarou, proběhne i pocta zesnulému Buddy Hollymu a poté egoistický Jerry Lee Lewis dělá z jeviště svůj vlastní pozemek, bez úsměvu odehraje i s pomocí nohou solidní part. Pak přichází zábavní slovní přestřelka mezi Lewisem a Little Richardem o tom, kdo má v hudbě důležitější místo. Zakladatel rock and rollu Bill Haley pak hovoří o hudebním bratrství, které existovalo v 50. letech a nutno dodat, že jeho komety předvedli skvělé, i když krátké představení. K dispozici je totiž jen velmi málo živých záběrů Haleyovy kapely. Poslední půlhodina patří dvěma hlavním headlinerů Little Richardovi, který svým zjevem připomíná umělce Prince a Chuck Berrymu, který ve svém epickém vystoupení nevysvětlitelně nezahraje Johnny B. Goode. Nejsem si jistý, proč je film občas přerušen úryvky z rozhovoru s Mickem Jaggerem. Pokud by Rolling Stones vystoupili, mělo by to smysl, ale vypadá to, že jeho rozhovory byly jednoduše vloženy, aby producentům titul přinesl větší zisk. (23.10.2020)