Falešná hra s králíkem Rogerem

Když se Steven Spielberg a Robert Zemeckis rozhodli natočit tento film, vyvstal před nimi nesnadný úkol: vymyslet technologii, která by na plátně pomohla vytvořit iluzi, jakou diváci doposud neviděli. FALEŠNÁ HRA S KRÁLÍKEM ROGEREM vychází z myšlenky, že kreslení hrdinové animovaných grotesek vedou mimo kameru své soukromé životy a prožívají stejné starosti a radosti jako lidé z masa a kostí. Žijí sice v animovaném městečku Toontown (Kreslounov), často se ovšem potulují po hollywoodských studiích. Koexistence "kreslounů" a lidí je roztříštěna ve chvíli, kdy je zamordován majitel pozemků Toontownu a podezření padne na bílého králíka Rogera. Do případu se zaplete i soukromé očko a musí čelit úskokům sadistického soudce, který hodlá Toontown vymazat z povrchu země a místo něj postavit dálnici.

Zemeckisův a Spielbergův experiment měl prohloubit komunikaci herce s kresbičkou, zdokonalit synchronizaci, umožnit kameře volný pohyb a dodat figurkám trojrozměrnou plastičnost. Animátor, který by něco takového dokázal, byl pouze jeden - Richard Williams. Tvůrci přijali pravidlo, že herci budou pouze "harmonickým doplňkem a součástí animovaného filmu". Každá sekvence byla rozkreslena záběr po záběru a hrané pasáže se musely přizpůsobit možnostem pohybu kreslených postav. Herci natočili "živou" akci, při které hráli "nasucho" a komunikovali s neviditelnými protihráči. Teprve dodatečně byly na každé políčko ručně vkopírovány kreslené postavy.

Zapomenout na konvence animovaného filmu se tvůrcům vyplatilo - jejich komedie je zatím nejlepší symbiózou hraného filmu a animace, kterou překoná asi jen počítačová technologie. Na autenticitě obrazu má obrovskou zásluhu především představitel detektiva Eddieho Bob Hoskins. V prázdném prostoru dokázal vnímat své neexistující partnery a "hrát tak, jako by s animovanými králíky rozmlouval celá léta." Příběh o králíkovi Rogerovi, který byl falešně obviněn z vraždy domnělého milence své nebezpečně smyslné manželky Jessiky, propojuje dva zdánlivě neslučitelné americké filmové žánry 40. let: kreslenou grotesku s kriminálním příběhem "drsné školy". Výprava, kostýmy i nasvícení se podobají klasickým filmům "noir", dialogy jiskří břitkými bonmoty a černým humorem a struktura snímku přejímá modelové principy detektivní šarády. Do krvavého komplotu však nejsou zapleteni lidé - s výjimkou Eddieho a jeho milenky Dolores - ale nevinná disneyovská zvířátka, pro něž je největší tragédií, když se publikum nesměje jejich vtipům...

O ojedinělosti celého projektu svědčí i fakt, že se v něm objevují nejen disneyovské figurky, ale i kreslení hrdinové dalších filmových společností. Mezi elitu se přirozeně začlenila i ústřední manželská dvojice. Králík Roger je sice občas trochu hysterický, jeho mimika je však odzbrojující. Předobrazem pro jeho dráždivě koketující ženu Jessicu se stala mimo jiné rusovlasá Rita Hayworthová. V originále ji namluvila Kathleen Turnerová, která erotickým hlasem šeptá věty typu: "Já nejsem špatná - mě jenom takhle nakreslili." (oficiální text distributora)