Vita lunga un giorno, Una

Osmý nejlepší film, co se týče hlasů (159) a průměru (9,21), na italské poloziotteschi databázi pollanetsquad.it jsem si nemohl nechat ujít. Po jeho zhlédnutí, bohužel, přišlo velké zklamání. Nevím, co na něm kdo viděl, ale tento film mě naprosto nudil a skoro ničím nezaujal. Poněkud mdlý příběh, který zas ale nebyl vyloženě nezajímavý, u herců už to bylo jiné, ti mi připadali opravdu málo výrazní. Film měl slabé scény, žádná by nedokázala člověka strhnout, téměř nulovou akci, kde nemohli být tedy logicky ani žádní mrtví, automobilové honičky ani v náznaku. Ve filmu sice hráli tři přední představitelé žánru Leroy, Pazzafini (který se pokusil o znásilnění!) a Catenacci (ten v brýlích), z nichž právě poslední jmenovaný měl asi největší úlohu, co se týká děje, vystupoval pak i v samotném finále. Za zmínku tak nestálo skoro nic, tedy krom vhodně zvoleného a skutečně pestrého hudebního doprovodu. Hlavní herec Mino Reitano mě také nějak nevzal, ale je podepsán právě pod tím hudebním doprovodem ještě s jiným Reitanem, jestli to byli bratři, těžko říct, každopádně udělali opravdu přitažlivou muziku. Takový konec jako on, nejspíš nečekal ani v tom nejhorším snu. Nejspíš právem zapomenutá raritka... (16.06.2010)