Odtud až na věčnost

„Takže už víme, jak na tom jsme, chlapče?“ - „Já vím, jak na tom jsem. Člověk, co nejde vlastní cestou, není nic!“ - „Člověk mohl jít vlastní cestou možná v dobách osadníků. Dnes musí spolupracovat!“ Jenže Robert E. Lee Prewitt je paličák, kterému se spolupracovat nechce…Starý (dobrý) Hollywood. Těm oscarovým žním se až tolik nedivím, už jen z hereckého hlediska je to poměrně luxusní záležitost (Clift, Sinatra, Lancaster, Reed). I z řemeslného hlediska z toho jde cítit kvalita (pominu-li nutné zlo v podobě úsměvných zadních projekcí) a z hudební složky jsem zas nedokázal dostat z hlavy Re-enlistment Blues. Ale bavily mě i obě dějové linky. Možná jsem se trochu divil, že se „onomu“ útoku věnovala pouze tak krátká část stopáže, avšak o to víc měl divák možnost poznat hlavní hrdiny. A svým pochmurným vyzněním mě překvapil také závěr, takže za mě spokojenost a solidní 4* navrch. „Mám armádu rád.“ - „Ale ona tebe určitě ne.“ - „Když má člověk něco rád, neznamená to, že se mu ta láska vrátí.“ - „Jo, ale to platí i o lidech.“ (17.01.2021)

Voják armády Spojených států James Jones se od Pearl Harboru až do roku 1944 probíjel řadou bitev v Tichomoří (z jedné takové vznikla Tenká červená linie) a po studiích začal psát. Jeho nejslavnější bestseller zaujal Freda Zinnermanna a vznikla tahle válečná klasika ověnčená Oscary a velkými hereckými jmény. Odraz jeho vzpomínek a pocitů je místy hodně silný, potěší skvěle vykreslené charaktery vojáků, ale dnes? Dnes už vážně ne. Možná je to nefér, ale víc dát prostě nemůžu. (25.10.2016)

Na svoju dobu teda fakt absolútna bomba, až prekvapujúco verná odkazu predlohy Jamesa Jonesa. Zjednodušená čo do formy (samozrejme), nie už čo do obsahu. Vlastne aj z dnešného pohľadu je From Here To Eternity ojedinele triezvym výkonom, v ktorom útok na Pearl Harbor spĺňa skôr dramatický efekt, než aby slúžil na prezentáciu odvahy a obetavosti vysnívaného amerického národa. Jeden intenzívny ľudský príbeh vydá za tisíc falošných osláv, zvlášť ak je spracovaný s toľkým precítením. (09.08.2005)

Hviezdne obsadenie - Lancaster, Clift, Sinatra, Borgnine, ale ani ono nedokázalo vytiahnuť po väčšinu času nudný dej. Pritom prostredie havajskej vojenskej základne bolo zaujímavé. Šikana, nevera, v závere útok Japoncov - to všetko išlo podať oveľa atraktívnejšie a hlavne s lepším tempom a hutnejšou atmosférou. Samotný japonský nálet výborne spracovaný, ale činí sotva pár minút. Po väčšinu času to vyzerá ako dovolenka vojakov, ktorí sa chodia opíjať do barov alebo chodia za dievčatami. Z takejto dovolenkárskej idylky ho vyťahuje iba málo momentov a to je škoda. (04.06.2021)

Pár správných chlapů v uniformách nebo havajských košilích, jejich mužné kamarádšofty i drsná šikana, dvě srdcebolné lovestory a závěrem hrstka autentických Japonců, bombardující Pearl Harbor. Dovedu pochopit, že z toho bylo publikum včetně Akademie v padesátých letech u vytržení, ale čím si toto uhlazené a zvětralé melodrama oživuje dodnes status vrcholné klasiky, je mi menší záhadou. Montyho krásným xichtíkem to asi nebude. Ale ještě že tam byl a dopřál alespoň mým ženským hormonům blaženého povyražení. P.S. Jituš, moc dík za dvd, třásla jsem se na to jak divá, ale že bych to teď stejně vehementně doporučila dál, to ňák ani né... (04.05.2012)