Art of Dying, The

choze

"STE RASISTICKEJ SRÁČ!" "CO JSTE TO ŘEKL?" "ŘEK SEM, ŽE STE, RASISTICKEJ SRÁČ!" "SLYŠELI JSTE HO? ŘEKL, ŽE JSEM RASISTA!" "NE. ŘEKL, ŽE JSTE RASISTICKEJ SRÁČ." Pomalý, atmosférický a hafo depresivní kříženec TAXIKÁŘE a 8 MM, tedy film, jaký jsem od mého oblíbeného drsňáka z béčkových akčňáků 80. let Wingse Hausera (který se vedle hlavní role ujal i režie) potažmo od režisérsko-produkčního dua Pepin / Merhi rozhodně nečekal. Pochází totiž z dob, kdy ještě neměli prachy na svoje fádní non brain kaskadérsko-pyrotechnické orgie a tak se věnovali skromnějším a soudě podle UMĚNÍ UMÍRAT i zajímavějším věcem. Klasické schéma "polda pronásleduje masového vraha" pro jednou není do filmové mekky zasazeno náhodou - ne šílený snuff filmař, to ona je totiž skutečným vrahem (a další postavou filmu), který na jedné straně sny vyrábí a na druhé je zabíjí a hlavní hrdina se marně snaží zachránit její oběti, které ani zachránit nechtějí a je spolu s diváky drcen hnusem, hrůzou a hlavně ochromující bezvýchodností. A zábavné béčko o zabijákovi remakujícím s opravdovými zbraněmi ruskou ruletu z Lovce jelenů, ubodání ve sprše z Psycha, vykuchání z Texaského masakru, rozřezání motorovkou ze Zjizvené tváře či uškrcení Luky Brassiho z Kmotra, dostává s režisérovým vyznáním lásky i nenávisti k Los Angeles za zvuků saxofonu a s nemilosrdným pohledem na odvrácenou tvář Hollywoodu nečekaně hlubší rozměr. Distribuce u nás: Video 2000.(11.9.2008)