Já, spravedlnost

Veľmi zaujímavý film. Alternatívna realita je podporená aj snímaním a strohými dekoráciami, ktoré dávajú akoby poznať, že sa nenachádzame priamo v našich dejinách, ale v niečom hypotetickom. Je ale diskutabilné, či je takáto hra s dejinami až natoľko príťažlivá, aby dokázala ponúknuť viac, ako množstvo filmov, zaoberajúcich sa druhou svetovou vojnou a prinášajúcich nepreberné množstvo humanitárnych (a iných) myšlienok. Já, spravedlnost sa o to snaží, zráža ho však trochu prekombinovaná zápletka a myslím že aj trochu nezvládnutá dramaturgia (možno aj prílišná vážnosť) a tak subjektívny pocit je o pár desiatok minút dlhší, ako relatívne krátky film. To by Tarantino pozeral, čo všetko sa dá ešte s Hitlerom porobiť. Tipujem, že tento film vo svojej legendárnej videopožičovni nevidel. 70%. (18.06.2014)

Velmi zajímavá teze na téma Hitlerovo poválečné přežití. Z počátku filmu jsem se příliš neorientoval resp. nepochopil jsem první "přepad" a následné výslechy. Všechno to do sebe začalo zapadat až postupně. Soucit s Hitlerem jsem teda skutečně necítil, ale partička kolem toho němčoura měla v hlavách taky slušně vylízlo. Vadilo mě že všichni mluvili německy až na hlavní německou postavu, ta jako by náhodou uměla česky líp než Palacký a pak ještě že český titulky tady byly asi ne heslo nebo co. Občas se něco žvatlalo, ale titulkář asi klimbal. Jednou to bylo až k pobavení, tak nějakej skočpák nezavře papulu a v titulích se objevilo jen "je to jasný ? " (07.02.2011)

"Pro Hitlera je jedna smrt málo! Musí umírat stokrát." Tak zní imperativ organizace, která pod vedením vůdcova bývalého spolupracovníka po válce Hitlera ukrývá a ve jménu "spravedlnosti" smývá vlastní spoluvinu na válečných zločinech sadistickou mystifikací. Führer, udržovaný v domnění, že válka pokračuje, má poznat nejtemnější zákoutí strachu. Ocitá se pod gilotinou, aby byl v posledních vteřinách dočasně "zachráněn" a zas a znovu prožíval totéž. K takové kratochvíli je potřeba mít Hitlera živého, což dostává na starost dvojník jeho lékaře MUDr. Heřman (Karel Höger). Důvod, proč ten film není tak slavný, jak by být měl, je asi v odlišném přístupu scénáristy a režiséra k předloze. Román Miroslava Hanuše jsem sice nečetl, ale je zřejmé, že Miloš Macourek napsal scénář jako dobrodružný sci-fi thriller, kdežto Zbyněk Brynych ho natočil svým osvědčeným "neučesaným" způsobem, jako dejme tomu Transport z ráje. Já, spravelnost je mimořádný film, ale myslím, že by stál za remake. Takový, který by nesmírně atraktivnímu příběhu dal odpovídající formu. 80% (10.03.2008)

Hrozná šaškárna s katastrofálními hereckými výkony. Nedá se to dokoukat. Höger se na plátně zcela zbytečně nervuje. Rovněž „Hitler“. Energie spláchnutá do záchoda. Hlášky: „Celý svět sleduje norimberský proces.“ = přání otcem myšlenky. „360 km odtud“ „Stane se hrdinou příběhu, který se nikdy neudál.“ „Spal jste 36 hodin.“ Symbolika: 13:30 – 4 svastiky najednou; 20:06; 50:26 – one eye symbolism; 37:37 – podání ruky 39:40; 53:02 – svastika (Big Dipper Swastika). Film je plný milovníků hvězdné oblohy. 53:08 – Fénix. (14.10.2023)

Náročná psychologická hříčka o možném osudu Adolfa Hitlera. Závěrečná pasáž je hodně silná a názorně ukazuje, že v některých případech může být i vražda činem nadmíru humánním. Karel Höger hraje svým specifickým způsobem a svou (řekl bych až čapkovskou) roli zvládá s přehledem. Opravdu jde o neprávem opomíjený film - vlastně o druhé světové válce. (29.01.2007)