Já, spravedlnost

Námět je proklatě chytrý a mrazivý, podobně jako náměty z lepších epizod Black Mirror. Jenže všechno ostatní je o dvě třídy horší. Scénář je zmatený, režie utahaná, a ona pomalu budovaná hypnotická atmosféra existuje jen v prchavých náznacích. Vynikající Karel Höger se snažil zbytečně. Věřím že kdyby se téhle látky chopil Karel Kachyňa nebo Juraj Herz, tak bych si do své pestré sbírky nočních můr přidal jednu opravdu lahůdkovou. V podání Zbyňka Brynycha je to ale slabé jako čaj z třikrát louhovaného pytlíku. (01.10.2023)

Velmi zajímavá teze na téma Hitlerovo poválečné přežití. Z počátku filmu jsem se příliš neorientoval resp. nepochopil jsem první "přepad" a následné výslechy. Všechno to do sebe začalo zapadat až postupně. Soucit s Hitlerem jsem teda skutečně necítil, ale partička kolem toho němčoura měla v hlavách taky slušně vylízlo. Vadilo mě že všichni mluvili německy až na hlavní německou postavu, ta jako by náhodou uměla česky líp než Palacký a pak ještě že český titulky tady byly asi ne heslo nebo co. Občas se něco žvatlalo, ale titulkář asi klimbal. Jednou to bylo až k pobavení, tak nějakej skočpák nezavře papulu a v titulích se objevilo jen "je to jasný ? " (07.02.2011)

Jak stárnu, přestávám těm filmům z "Nové vlny" rozumět. Za Högera dva body; film zajisté nadhazuje otázku, jak by to vypadalo, kdyby Hitler neskončil v berlínském bunkru 30. dubna 1945. Kdybych si nepřečetl obsah filmu v odborné knize, vůbec bych nepochopil, že Vršťala stál proti Hitlerovi a chtěl ho úmyslně trýznit. Všechno bylo hrozně nepřehledné; navíc tam vystupovala skupina, která ho chtěla z ostře střeženého zámku ukrást pro Bormana, ve filmu docházelo k řadě přestřelek, skoro všechno se odehrávalo ve sklepeních onoho zámku... A Inge vypadala tak sympatická, přesto byla dvakrát zastřelená... Ach jo. (27.02.2016)

I velká doba má slabší chvíle. Protikladné reakce, které tento film vyvolává u spolukomentátorů, naznačují jeho zřejmou rozporuplnost. Snahu demonstrovat obecně platný mravní princip - dostatečné potrestání zločinů, které se vzpírají rozsahem i dosahem obvyklému vnímáni a vymezování zločinu - zpochybňuje způsob provedení i pozadí, které ho charakterizuje. Nestačí na to ani hrůznost Hitlerových choromyslných etnocid. To je poselství nadčasového Brynychova a Hanušova příběhu. Směšování morálky, práva a etiky vždy vede k třaskavinovým důsledkům. Zejména k naprostým zhroucením hodnotových orientací, vytvoření doslova etického vakua. Hitler je souzen a odsuzován opět nacisty, stejně blouznivými, srovnatelně bláznivými i brutálními, snad o něco velmi málo více soudnými. V této rovině je český původní thriller nadčasový a jeho myšlenkový přesah zůstává stále aktuálním. (23.09.2007)

"El bizardos de la Brynychos". Zdeněk Brynych je zvláštní režisér a já ty jeho některé filmy prostě nechápu. Tohle je jeden z nich. Nepopsatelná záležitost, nepopsatelné herecké výkony, zblízka snímané obličeje, tenhle film pochopim snad až napodesátý, takže na konečné hodnocení ještě pár let počkejte. (20.10.2010)