poster

Muži

  • Západní Německo

    Männer...

Komedie

Západní Německo, 1985, 99 min

Režie:

Doris Dörrie

Komentáře uživatelů k filmu (5)

  • Houdini
    ****

    Jak se zbavit milence své ženy? Změňte ho!(7.7.2003)

  • Bluntman
    ***

    (NNF) Možná za to může film, možná já - těžko říct. MUŽI jsou inzerováni jako komedie, na jejímž plakátu jsou dva spoře odění páni, nechybí cena od Spolku německých filmových klubů a nominace na Independent Spirit Award, ale i fakt, že se jedná o jeden z komerčně nejúspěšnějších titulů Nového německého filmu. Na základě žánrového zařazení bych neočekával, že půjde spíš o drama, které se uchyluje ke komediálním prvkům pro odlehčení jinak dramatické situace, kdy máme fandit nedospěle či naopak ryze pragmaticky a sobecky se chovajícím postavám. (Jde o ukázkový příklad toho, co Roger Ebert nazývá "idiot plot" - kdyby se postavy nechovaly jako úplní idioti, film by nemohl být. Je lepší neuvažovat, jak milenec manželky neví, jak vypadá její skutečný manžel - vůbec celá ústřední situace je hrozný konstrukt.) Dle plakátu či fotosek bych si myslel, že se bude jednat o film s homosexuální tematikou, popř. že "při nejhorším" budou alespoň politicky nekorektně nastoleny nové pořádky. Na místo toho je akorát potvrzena dominantní heteronormativní ideologie s převládajícím pohledem na genderové role ve společnosti (ženy jsou nevěrné, muži nedospělí bohémové, resp. workoholici). Rozporuplnost v přijetí (komerční úspěšnost vs. "nezávislé" ceny) si pak vysvětluji tím, že se jednalo o televizní (alespoň svým rozpočtem) projekt, který byl úspěšný divácky i kriticky, a tak ho lze vnímat obojak. Pravděpodobně za to, že se mi ultrakonzervativní snímek ženské (!) režisérky Doris Dörrie nezamlouval tolik, jako se líbil ostatním, můžu já - nemám rád feel-good filmy, které si hrají na něco víc a jsou i jako něco víc přijímány.(2.1.2011)

  • Flego
    ****

    Úspešný manžel, manželka s milencom a bohém bez práce ( je jej milencom ) sa stretávajú v mileneckom trojuholníku, ktorý scenáristka a režisérka upraví v prospech diváka. Príjemný film.(14.4.2007)

  • Bajda
    *****

    Podle názvu jsem čekal další genderovou kritiku nebo feministický snímek plný žen, které se budou bouřit stereotypům. Místo toho jsem dostal krásný a upřímný komorní film. Snímek, který vznikl až na konci plodného období nového německého filmu je sice mnohem komerčnější a z mnoha důvodů méně zajímavý než předchozí díla této vlny, ale o to víc je lidský a milý. Jeho hlavní hrdina je sám nevěrný, ale když mu to stejné udělá manželka, zhroutí se a odejde z domu. Svou situaci pak vyřeší poněkud netradičně a sice tak, že se k milenci své ženy nastěhuje, čímž vzniká prostor pro vtipné i dojemné situace. Vztah s mužem, který je jeho dokonalým protipólem pak nechává volně vyvíjet a balancuje mezi chutí mu všechno vrátit, a přiznáním si, že je to vlastně fajn chlap. To, že se jedná o jeden z komerčně nejúspěšnějších filmů NNF se dá přičíst i tomu, že má poměrně blízko k hollywoodskému stylu i naraci. Hrdinové v něm objevují banální pravdy, ale to jsou právě ty, které jsou v životě nejdůležitější a na které díky jejich banalitě často zapomínáme. Nemůžu souhlasit s Bluntmanem, že ústřední situace je naprosto nemyslitelná a vykonstruovaná, protože sám vím, že v některých situacích se člověk nechová racionálně a stát se může ledacos. Ani to, že film "potvrzuje dominantní heteronormativní ideologii" nevidím jako negativum, protože po všech těch filmech bořících genderové stereotypy se jedná o příjemný oddych a o fabuli, která je alespoň v něčem podobná reálnému světu. Hlavní mužské postavy se možná nechovají zrovna typicky, ale přesto jsem se s nimi dokázal do velké míry ztotožnit, což je o to zajímavější, že Muže natočila žena. Možná, že nám některé ženy opravdu rozumí víc, než my sami :-)(11.1.2011)

  • Renesco
    ****

    V komerčně úspěšné komedii od ženy o mužích opouští hlavní hrdina stereotyp všedního života průměrného Němce 80. let – stresující kancelářskou práci, příležitostnou nevěru a rodinný život, na který nezbývá čas – a stává se po odhalení manželčiny nevěry obyčejným povalečem, přesidlujícím do pronajatého bytu. Jedině z této pozice může zrevidovat svůj vztah s manželkou, a zjistit, že ženy dávají přednost těm mužům, kteří na ně mají čas. Německá „comedy of remarriage“ směřuje k finální výměně rolí dvou soků (z manažera se stává pobuda a z pobudy manažer), k návratu k původnímu statu quo, a záměny identit řeší skrze prosté natažení gorilí masky.(8.6.2011)