Eurovision Song Contest 2021

První ročník Eurovize, který jsem sledoval celý (i když finále až ze záznamu) a popravdě mě hrozně mrzí český přístup k této rozmanité a velkolepé události, která má rozhodně co nabídnout především pro vycházející umělce. A přestože už je zhruba 2 týdny po soutěži, v playlistu mi nabíhají neustále eurovizní písničky a interpreti, které bych skutečně neměl šanci objevit nebýt Eurovize. A o to právě jde - pokud máte rádi hudbu, neřešíte tolik staging a přehlížíte vedlejší trapné výstřelky moderátorů, dokážete si užít večer plný hudebních talentů ze všech koutů Evropy. S výsledky s odstupem času nemohu být spokojenější, celá TOP 6 je na vrcholu naprosto zaslouženě a Maneskin (už asi deset minut se snažím najít jak na klávesnici napsat a s kolečkem a jelikož do nových csfd "recenzí" funguje kopírování z jiných stránek fakt na pí**, omluvte prosím mou neschopnost) je pro mě bezpochyby jeden z největších objevů pro rok 2021. Příští ročník v Itálii si po letošním poeurovizním moodu rozhodně nenechám ujít a budu jen doufat, že Česká republika dopadne lépe než letos. (03.06.2021)

Můj postoj k Eurovizi byl pouze hluboký despekt. Vždy jsem zaregistroval jen útržky, ze kterých mě tuhla krev v žilách. Třeba paní v seniorském věku a outfitu, který vypadal jako kdyby jedna z postav v Teletubbies hrála pobočníka záporáka v bondovce Goldfinger a hudbou, jejíž českým ekvivalentem je Láďa Vodička s recitálem, ve kterém udělal inventuru a dojel náklaďákem až do Ústí nad Labem. Letos jsem tuto soutěž viděl poprvé celou resp. většinu. Rozhodně bych v takovém televizním pásmu nečekal již čtvrt století koncertující Hooverphonic. Byť to rozhodně nebyl jejich nejlepší song. Nebo litevskou kapelu připomínající třeba vynikající islandské GusGus. Nebo ukrajince s fúzí folku a elektronického žánru, který je přímo v jejich názvu. I když osobně mě baví víc jejich drum'n'bassové věci. Izraelské a Azerbajžánské popové porno vlastně taky nebylo k zahození, stejně jako nesoutěžní The power of water či intimní bulharský song. A Francouzská šansoniérka Barbara Pravi je prostě úžasná. Čím dál víc mě irituje věčná česká analogie všeho, co není neutrální, k festivalu politické písně. Hudba jako umělecké odvětví vždy tvořila společenské zrcadlo. I středověcí pěvci zpracovávali, mimo eposů, společenské nálady a politická témata. Na zrodu psychedelického rocku hippies, punku, grunge, hiphopu ale i jazzu se podílela společensko-politická situace Mám dojem, že věčné české přirovnávání k onomu sokolovskému festivalu pramení od části normalizační generace, jejíž hudební vkus formovaly pologansterské klany janečkovců, hanigovců apod. se songy o sbírání céček, pití koly či slazení kávy a kultura obecně včetně hudby a kinematografie sloužila jako bariéra k zahnívajícímu socialistickému řádu. Země nikoho. Rehabilituji Eurovizi, i přestože do lidského světa vyvrhla něco tak otravného, jako je skupina Abba. :) (21.05.2021)

Je trochu zázrak, že se soutěž letos uskutečnila za přítomnosti publika. Na kvalitu jednotlivých písní bychom si asi moc stěžovat neměli, jelikož odráží vkus poměrně velkého množství lidí, kteří každoročně hlasují pro vítěze. S tím se prostě nedá hnout. Osobně si vždycky něco poslouchatelného v té přemíře komerce dokážu najít. V prvním semifinálovém večeru se mi nejvíce líbili belgičtí melancholici Hooverphonic a hodně mě zaujala ukrajinská kapela Go_A. Druhé semifinále nabídlo krásný song Love Is On My Side od portugalské skupiny The Black Mamba, nu-metalové divočáky Blind Channel z Finska a špatná rozhodně nebyla ani bulharská zpěvačka VICTORIA se svou intimní písní Growing Up Is Getting Old. Velmi mě však iritovala hřmotná a zmalovaná nizozemská moderátorka jak vystřižená z časopisu Playboy, vedle které interpreti vypadali jako trpaslíci. Podobného faux pas by se organizátoři pro příště mohli vyvarovat. +++ Po finále přidávám ke dvěma hvězdičkám ještě jednu, protože jsem se docela slušně bavila a hlavně mě hrozně potěšilo, že diváci zařídili vítězství italské rockové kapele Måneskin (po mnoha letech konečně trochu odvaz a spousta energie) a na druhé místo poslali výbornou francouzskou šansoniérku Barbaru Pravi, čímž odsunuli unylého švýcarského zpěváka Gjon's Tearse až na třetí místo. I když jsem mu nefandila, tak musím uznat, že jeho hlasový rozsah byl obdivuhodný. Dovedu si sice představit lepší sestavu na stupních vítězů, ale s tím, jak to nakonec celé dopadlo, nemám vůbec žádný problém. (20.05.2021)

Eurovize čelila v poslední dekádě zvýšenému zájmu, a proto do další dekády chce cílit na mladší generaci. Důsledkem je přizvání youtuberky Nikkie. Osobně se mi tato změna příliš nelíbila, především její "okénka" jak být v Eurovizi úspěšný apod. Palec nahoru pořadatelům za vytvoření autentického prostředí, jako kdyby byla hala kapacitně naplněna, velmi chytré a myslím si, že pro interprety tudíž větší zážitek. (31.01.2022)

Nizozemsko se zhostilo organizace Eurovize velmi dobře - ať už doprovodný program (skvělá videa od Nikkie) a nebo samotné tři přenosy byly na dost slušné úrovni. Soutěžní písně s odstupem času nakonec taky fajn, sice se mi zamlouvaly u zrušeného ročníku 2020 mnohem víc, ale nakonec pohoda. A zřejmě i kultovní vítězové (které jsem taktéž docenil až s odstupem času :)). Určitě jeden z těch lepších ročníků. (23.05.2022)