Ponorka Hunley

Nadprůměrný televizní film, který má hlavu i patu. Je zajímavé, že se o této ponorce se mnoho nevědělo až do její nalezení v sedmdesátých létech. Vyzvednuta však byla až v roce 2001 i se svojí mrtvou posádkou. Další zajímavou věcí je, že se posádka zřejmě měla možnost zachránit, jenže ten okamžik, kdy to bylo možné propásli. (08.06.2014)

Pocta statečným občanům Konfederace, jež se snažili odolávat řetězu námořních blokád svými technickými zázraky. Ponorka Hunley nebo slavný Merrimack (CSS Virginia) jsou kultovní bojové stroje, které jsem obdivoval už od mládí. Zpracování je sice trochu prosté, ale atmosféru a napětí tento film určitě nepostrádá. (24.04.2020)

Príbeh, odohrávajúci sa počas občianskej vojny v Amerike pri meste Charleston. Toto mesto je v ťažkom obkľúčení vojsk Federácie. Bezvýchodiskovú situáciu sa snažia vyriešiť stavbou ponorného člnu - predchodcu ponorky. Ak chcete vidieť ponorku maličkú ako hrášok, na ručný pohon, kde sa čurá do kotlíka a čas sa meria horením sviečky - toto je film pre vás. Hereckými výkonmi tu určite D.Sutherland nevyniká a A.Assante aspoň vystupuje zo svojho priemeru. Miestami patetické, miestami naivné, ale pozerateľné. (01.08.2003)

Videl som to pred rokmi na HBO a dosť ma to sklamalo. Taká malá zaprdená ponorka. Ja mám rád poriadnych mackov a nie takéto hovienka. Príbeh okolo ponorky ma tiež dvakrát nestrhol. Ten film je napínavý asi ako prvé automobilové závody v ktorých nešlo o rýchlosť, ale o to či vôbec autá dôjdu do cieľa. A to ma teda nevzrušuje tak ako rýchlosť a u ponoriek zase poriadna klaustrofobická atmosféra praskajúcich plechov atď. Tu nič z toho nebolo. 4/10. (02.06.2020)

Raději bych se nechal zavřít do výběhu měsíc hladovějícího tygra, začal se před ním cpát nedosmaženými karbanátky a házel po něm hrsti štěrku, než abych vlezl do takové klaustrofobické rakve, jakou jsem viděl tady. Film se mi nicméně líbil, je to vyvážená směsice patriotismu a odstrašující podívané, postavy jsou dobře zahrané, triky (na poměry televizního filmu) na úrovni a moc se mi líbila hudba Randyho Edelmana. Snesl bych přinejmenším o půlhodinu delší stopáž, protože takhle mi závěr připadal příliš uspěchaný (a přitom mohl být tak silný jako ten v Petersenově Ponorce). Tři a půl. (27.10.2013)