Dementia

Film Dementia bol natočený v roku 1953 a bol nemý len so zvukovými efektami. O dva roky ho na základe výhrad cenzorov prepracovali, doplnili čítaný komentár a premenovali na Daughter of Horror. Uznávam, že komentár je doležitý a v mnohom dáva celému snímku význam a vysvetlenie. Tento film totiž vobec nie je jednoduchý. Sledujeme (nesympatickú ) ženu, ktorá sa potĺka nočným mestom, stretáva ľudí a všetko je to obalené v podivnom psychedelickom šate. Niet pochýb o jej narušenej osobnosti, čo je jedinou konštantou príbehu. Prostredie je dokonale mysteriózne a noirové, čo je veľké pozitívum. Preto slabší priemer, inak by to dopadlo horšie. (23.01.2016)

Bez toho komentára by to mohlo byť lepšie, ale aj tak je to iba diletantský pokus vytvoriť "hollywoodsky experimentálno-psychologický artfilm" (čo má, koniec-koncov, aj úsmevný dôkaz v záverečnom titulku "The End - made in Hollywood U.S.A." ). Asi platí klasické "ševče, drž se svého kopyta" aj pre Hollywood, ktorý rozhodne nemá (a tobôž v 50-tych rokoch nemal) v "náplni práce" točiť takýto druh filmov, ale aj tak pochvalujem tento počin, ktorý vo vizuálnej stránke rozhodne nie je podradný a ponúka niekoľko zaujímavých okamžikov (19.11.2016)

Němý noir, který je po pár minutách šílenější a šílenější, až je z toho surreálná patlanina. Ale mě nepřesvědčila, kdepak, po celkem zajímavém úvodu (obývák na hřbitově) až to vygradovaného extatického finále je tam dlouhá vata podivných scének, které nejsou ani zajímavé, ani vtipné, ani dost ujeté, prostě jen nelogické. Teda nadlogické. Asi holt nemám tu správnou náturu. (26.03.2014)

Nejsem úplně fanoušek podobných starých černobílých bizarností (byť mám jinak surrealistické filmy fakt rád), a tohle je alespoň krátký, docela zajímavý snímek, na druhou stranu pořád podprůměrný. Nejhorší to není, bavil jsem se mnohem více než třeba u Markéty Lazarové, každopádně bavil jsem se mnohem méně než u Eraserhead od Lynche. Kolem 45% (06.10.2021)

"Kdo ví co je hrůza? Arogantní… Sebejistý… Cítíš se v bezpečí, protože jsi normální. Co je šílenství? Vidět démony, jak se potulují po chodbách nemocné mysli? Víš, že ve světě šílenství najdeš takovou pravdu, která je děsivější než fikce? Pravdu, která šokuje. Pojď se mnou do usoužené strašlivé temné zářící noci šílenství. Tohle je můj svět. Dovol mi, abych tě uvedl. Dovol mi, abych s tebou pronikl do mysli šílené ženy. Nemusíš rozpoznat věci tohoto světa. Jejich tváře ti budou připadat divné, protože svět, ve kterém není lásky, nebo naděje. V pokrouceném světě nemocné mysli jsou skutečné jen noční můry. Noční můry, dcery hrůzy."   Silný psychologický snímek ukazující stav šílenství v celé své nahotě. Určitě se někomu stalo, že něčí smích zpovzdálí patří vám. Že se vám zkrátka lidé opodál smějí. Nebo se vám, lépe řečeno, vysmívají. Tak něco takového prožívá žena, o které to celé je. Demence, jak zní snímek, má mnoho poloh a to se snaží v průběhu obrazového vyprávění osvětlit vypravěčský hlas. Je to vlastně taková malá filmová exkurze do života ženy, která si nikde s ničím není jistá a v každé maličkosti vidí jen to špatné vůči sobě. Běsi ji pronásledují všude kde se hne a je hodně těžké něco takového ukočírovat. Film je prost dialogů, takže vše je vytvořeno vizuální formou. K tomu expresionistická hudba, design a inscenační styl, který vytváří až hororovou senzibilitu. Noční můry či halucinace ženy se tak takřka, po divácké stránce, téměř prožívá s ní. Daný nepříjemný a ohlušující smích se nám zavrtává do hlavy stejně jako oné ženě. Je to ale všechno skutečnost nebo je to jen sen? Po probuzení ze spánku si takto trpící člověk nikdy není jist. Pochopitelně se jedná o značně nízkorozpočtový film, ze kterého byla enormní snaha vytlačit maximum. V podstatě němý film tak vytváří určitou uměleckou hodnotu snímku, čímž neoslní jen tak leckoho. (08.08.2021)