Poločas štěstí
Drama
Československo, 1984, 89 min
Režie:
Zbyněk BrynychHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Josef Vinklář, Jiří Adamíra, Hana Maciuchová, Zora Jandová, Milan Šimáček, Slávka Špánková - Hozová, Oto Ševčík, Viola Zinková, Jiří Růžička ml., Viktor Maurer, Adolf Filip, Ferdinand Krůta, Rudolf Hrušínský ml., Milan Riehs, Jiří Schwarz, Miroslav Paleček, Dana Syslová, Zdeněk Dítě, Ladislav Potměšil, Zdeněk Hodr, Jaroslav Čejka, Svatopluk Skládal, Jana Marková, Karel Linc, Karel Smyczek, Milan Klacek, Jan Cmíral st., Ludmila Krajíčková, Martin Faltýn, Jan KanyzaObsah
-
Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život... Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi. (oficiální text distributora)
Padesátiletý Ondřej Bozděch rozváží uhlí po pražském Žižkově a nade vše tuto čtvť miluje. Strávil zde celý život a zná tady všechny sklepy. Právě mezi žižkovskými činžáky žije svůj obyčejný život, právě zde si užívá starostí i radostí s dospívající dcerou Markétou i s neposedným synkem Ondrou. Jeho nejlepším kamarádem je řidič Karel, bývalý matematik, který kdysi musel opustit svou práci ve výzkumném ústavu z politických důvodů. I když Karel je inženýr a je úplně jiným člověkem než přímočarý Ondřej, stal se během času téměř členem Bozděchovy rodiny. Časy se však mění. Staré domy ze Žižkova mizí jeden po druhém, Markéta se musí vdát a Karel dostane nabídku vrátit se ke své původní profesi. Ondřej se chtě nechtě musí zastavit a zamyslet se, jaký to vlastně žije život...
Nostalgický příběh, který zachycuje proměnu starého Žižkova v moderní část velkoměsta, natočil režisér Zbyněk Brynych v roce 1984. Po šestadvaceti letech se tak vrátil na místa, kde natočil svou proslulou Žižkovskou romanci. Hlavní postavy Ondřeje a Karla napsal scenárista Vojtěch Měšťan na tělo Josefu Vinklářovi a Jiřímu Adamírovi. Komentáře uživatelů k filmu (26)
-
Malarkey
Žižkov je kus Prahy, který, jako kdyby do ní nepatřil. Má takový specifický popis a přesně tenhle film ho nádherně vystihuje. Josef Vinklář, ačkoliv ze Žižkova není, předvedl naprosto nádherný výkon a ukázal mi postavu, která je mně osobně hrozně blízká. Upřímnou, láskyplnou, ve skrytu duše rozervanou a drsnou, která se se životem nebojí poprat a dokáže radost dát před lidmi jasně na jevo. A přitom k té radosti stačí hrozně málo. Třeba taková dršťková polévka, slaný rohlík a studené pivo podávané v pravý čas.(9.12.2011)
-
Enšpígl
Možná je mé hodnocení ovlivněno tím, že jsem sám ze Žižkova a měl jsem možnost jako dítě ještě zažít tu jedinečnou atmosféru starého Žižkova a nebo možná taky ne, těžko říct. Co jde ovšem lehko říct, je chvála na Josefa Vinkláře. Musel jsem se kouknout ma jeho životopis, jestli se tenhle, talentem od boha nadaný herec nenarodil na Žižkově nebo tam alespoň nežil, protože to, jakým způsobem zahrál svou roli žižkovskýho chlapa, uhlíře Ondřeje Bozděcha, to je úplný pohlazení po žižkovský duši. Nevím jak se to panu Vinklářovi mohlo takhle podařit zahrát, když tu nežil a nemohl tak znát povahu žižkovskejch chlapů, jak jsem měl možnost je poznávat já už jako malej kluk, ale povedlo se mu takovým způsobem až jsem na konci příběhu měl skoro slzy. Všechna ta férovost, drsnost a upřimnost mu šla přímo ze srdce. Tu přímočarost jednání a celková svéraznost žižkováků, která v dávných časech voněla nad Žižkovem a udělala z téhle čtvrti svébytnou ikonu celé Prahu, zahrál Josef Vinklář naprosto přesně. Za ty záběry Lupáčovky ještě bez hotelu Olšanka, za krásné scény na "křížku", za to patří panu Brynychovi můj velký dík. Ovšem nepochválit i samotný příběh, který má v sobě obyčejnou prostou lidskost ve své nejkrásnější podobě by byl hřích. Poločas štěstí mě po všech stránkách naprosto rozsekal. "Hej živote, kde si, vylez srabe, chci se s tebou porvat ! " P.S. jak tady píšete že to nepasuje na Žižkov 80let a ty postavy a atak. Byl jste někdo v 80.letech nálevně Briketa naproti nákladovýmu, kam chodili uhlíři ? Dost pochybuju, ale tak hlavně že víte jakej byl Žižkov v 80letech a jaký si tam lidi nosili příběhy, ach ta zdejší "všeznalá" kinder elitka :-)(20.3.2010)
-
dobytek
Od Brynycha jsem viděl asi 5 filmů a dá se říct, že to všechno byly celkem blbosti, takže k Poločasu štěstí jsem přistupoval dost s nedůvěrou. A o to víc jsem byl překvapenej, že Brynych taky natočil něco povedenýho. Chválit Vinkláře je nošenim dříví do lesa. Toho už tady pochválili skoro všichni. On se pro podobný role snad narodil. Ale mě ještě víc zaujal Jiří Adamíra. Ten sice nedostal tolik prostoru, ale jeho postava mi byla tak nějak bližší. A že se tady některý komentátoři rozčilujou, že to je komunistická propagace fyzický práce, protože je přece píčovina, aby někdo dal přednost rozvozu uhlí před prací ve výzkumnym ústavu? Vždyť podle toho filmu to byla úplně luxusní prácička rozvážet uhlí. A já jsem taky vyměnil práci u počítače za fyzickou práci a nemyslim si, že bych byl jedinej na světě, kdo radši dělá rukama. Mam takovej pocit, že na čsfd je velká móda hledat u všech filmů natočenejch v období 1948-1989 nějakou skrytou komunistickou propagandu. I kdyby tam měl někdo třeba červenej ubrus na stole, tak se určitě najde nějakej expert, co bude tvrdit, že to byla sovětská vlajka. Ale zpět k filmu... Film se mi opravdu líbil, ale plný hodnocení nedám. Jednak mi přišla strašně trapná scéna s tranďákem Čejkou, potom trochu otravná a zbytečná postava, kterou hrál Viktor Maurer a hlavně mi neskutečně lez na nervy Milan Šimáček, kterej hrál syna Vinkláře. To je snad ještě protivnější fakan než Tomáš Holý.(15.12.2011)
-
Ej Hlemýžď
Dršťková polévka, slaný rohlík a studené pivo podané v pravý čas, to jsou Lurdy.(20.3.2010)
-
tahit
Tak tohle má svojí atmosférou a sluší se podotknout, že docela pravdivou. Dějištěm filmu není nic jiného než žižkovská čtvrť, která byla a je světem a domovem svérázných postaviček. Charakteristický ráz minulé doby a rovněž vývařovny pouličních bufetů či hospůdek a dršťková polévka pro obyčejné lidi byla tehdejší realita a ještě dnes lze potkat na Žižkově rázovité postavy uhlířů. Jak už to v takových filmech bývá, nutno dodat, že film si nehraje na žádné velké umění, ale poskytuje neotřelý pohled do nitra prostých lidí a to není málo. A jestli se nemýlím, tak uhlíř Ondřej Bozděch a parťák Karel byli do filmu vybráni podle předobrazu lidí, které dokonce osobně režisér Zbyněk Brynych poznal, alespoň jak sám kdesi uvedl.(21.3.2010)
-
LiVentura
Když se sejdou mistři, nidky to nemůže být horší.. s odstupem času ovšem člověk přichází na to, že některé filmy, zvláště ty poplatnější, ztrácejí v jeho očích, a tak i u tohoto dílka stalo se mi...!(28.7.2008)
-
WANDRWALL
Dojemný příběh o spojení "lopaty a kalkulačky'.(12.8.2010)
-
anais
Příjemně nostalgické ohlédnutí za měnícím se Žižkovem stahuje dolů klišovitost postav a předvídatelnost děje...(26.6.2011)
-
honajz
Asi je to tím, že ten Žižkov vážně má nějakou atmosféru, nebo že to Vinklář skvěle odehrál, ale tenhle film má prostě jakési své vnitřní kouzlo.(9.8.2010)
-
Danny F.
Typický český film s pěkným příběhem. 75%(23.5.2010)
-
Grafito
Ne tak špatné jak se dalo čekat.. a třeba Haničce Maciuchový to v tomhle filmu moc sluší..(13.12.2006)
-
Piškotka
Líbila se mi ta poctivá česká nátura. Hrálo se na férovku, atmosféra hovořila o semknutosti rodiny a jakémsi stereotypu (hlavně ty ranní dialogy). J. Vinklář hrál výtečně, stejně tak J. Adamíra - vypadali jako rub a líc, přesto byli kamarádi na život a na smrt. Tu scénu travesti striptýzu s panem Čejkou bych nečekala, to ve své době mohl být i film s hvězdičkou:-)(22.3.2010)
-
pulnicek
Námět se mi líbil ,ale film působí nesmírně falešně jak výkony, tak dialogy...a postava uhlíře- Vinkláře tak pasuje do I.republiky a ne do Žižkova 80 let..(26.12.2010)
-
dr.fish
Spousta věcí by mohla na tomhle filmu kritikům vadit. Není příliš realistický, je asi tendenční v pohledu na tehdejší dobu, má zkreslený pohled na přátelství, lidi a společnost. Jenomže ten film je nám servírován jako vzpomínka. A lidé přeci vzpomínají na to dobré. A když starý svět mizí před našima očima a nahrazuje ho svět nový, kterému už nerozumíme, držíme se vzpomínek o to víc. Ondřej Bozděch je fosilie ze starých časů, šťastně dožívající v posledních zbytcích mizícího Žižkova. Obklopen přáteli žije svůj stereotypní život a zdá se, že nic jím nemůže otřást. Ale základy jeho stability duševní jsou křehké, s věkem ztrát přibývá a je těžké je ustát. Josef Vinklář je ve své roli skvělý a nezaostávají ani ostatní herci. Obyčejný příběh kamarádů ze Žižkova, který jsem si nechal rád vyprávět. 85%(14.7.2011)
-
PatoP
Film, ktorý som si veľmi zamiloval, pretože si pri ňom stále výborne oddýchnem. Josefovi Vinklářovi táto úloha skvele sadla, vedie tu obyčajný život Žižkovského uhliara, a keďže je toto remeslo v ich rode dedičné, má ho aj patrične rád. Aké to bolo kedysi jednoduché-práca, rodina, domov. Treba tu ešte vyzdvihnúť zaujímavú hudbu Jiřího Svobodu ( brata slávneho Karla ), ktorá tu pekne zapasovala.(21.12.2008)
-
farmnf
Hezký příběh plný kvalitního herectví. Dialogy i monology Pepy Vinkláře jsou brilantní. Jeho reakce na těhotenství Zory Jandové je typicky uhlířská. Vše je tu uvěřitelné, takové normální a lidské, do piva se zazdívá vodka, to já znám. Hana Maciuchová je hospodská, ke které bych rád zašel. Od Jiřího Adamíry bych si nechal brát placené hodiny z matematiky, neboť mám mezery a do mé smrti se to nezlepší, spíš zhorší.(3.6.2010)
-
baaaari
spousta míst,která znám na vlastní oči a která už jdou vidět jen na fotografiích,takže.... nostalgie a neuvěřitelné herectví pana Vinkláře (nejen,ale ční)(22.1.2012)
-
Tiiso
Tři hvězdy díky panu Vinkláři. A díky také jeho synpvi, který ač vychováván pevnou rukou, necítil se hned na to, že by byl týrán a vyhledával by tudíž linku důvěry, či zástupce na ochranu dětských práv. K snímku lze říci několika větami hodně. Vinklář bezchybně rozehrál svou postavu. Příběh má hlavu a patu. Záměr režiséra, sblížit nás s atmosférou jedné éry čtvrtě Žižkova ve fázy kdy její sláva končí, a proplést to s životní érou hlavní postavy, která také cítí, že jedna její éra končí a je čas bilancovat, dopadl dobře a je hodně cítit. Nešel jsem i nějakou filmovou doprovodnou hudbu. Záběry na městské ulice a domy působí nostalgicky dobře. Naproti těmto kladům sedí nějaké ty slabší záležitosti. Adamíra v roli kamaráda je dosti nemastný neslaný a nepřesvědčivý. To vedlejší role Maciuchové je přesvědčivější, živější a líbivější. Pitvání změny zaměstnání působí předlouze a dosti nerealisticky. Uznávám, že toto je asi subjektivní pocit. Ale Adamíra nikde nedává natolik najevo jaký jsou s Vinklářem kamarádi, aby jeho odchod od fochu dával tak hodně duševně kamarádovi zabrat. Tempo vyprávění tak dobře nastavené hned od počátku, časem ztrácí na síle a závěr filmu je už dosti plytký, či spíše rozvařený. Horší tři hvězdy jako celek. Lepší tři hvězdy, jak jsem řekl v úvodu, za výkon Vinkláře.(20.3.2010)
-
mh.mail
40% - Až příliš prvoplánově pohodové a optimistické. Konec se nese přesně v duchu tehdejší doby - vozit uhlí je přece mnohem lepší než práce ve výzkumném ústavu. Nějak jsem se s tím filmem neztotožnil.(22.1.2012)
-
Jonatthan
One man show pro Josefa Vinkláře. Ta role mu byla ušita na míru a uchopil ji skvěle. Jiří Adamíra jako jeho parťák je upozaděn, ale typově přesný. Atmosféra zanikajícího starého Žižkova kouzelná. Plno dalších přesných hereckých výkonů v drobných epizodních roličkách rázovitých žižkovských figurek (Viktor Maurer, Dana Syslová, Rudolf Hrušínský ml., atd.). Dobová náladovka.(27.6.2010)
