Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jeden z najznámejších režisérov frankofónnej Kanady, Denys Arcand, nadviazal filmom Invázia barbarov po 17 rokoch na svoj film The Decline of the American Empire. V Invázii barbarov sleduje svojich hrdinov zostarnutých, trochu zlomených životom, stále však ešte plných ideálov a vitality. Hlavný hrdina Rémy je univerzitný profesor histórie, ktorý celý život miloval ženy, zábavu, víno a ľavicové ideály. Po kolapse je hospitalizovaný v nemocnici a jeho bývalá žena Luise okamžite zavolá ich syna Sébastiana, ktorý si buduje kariéru úspešného a bohatého makléra v Londýne. Hoci Sébastien a Rémy spolu kvôli rozdielnym životným filozofiám nikdy dobre nevychádzali, Sébastien okamžite priletí do Kanady a snaží sa otca presvedčiť, aby sa dal previezť na súkromnú kliniku. V štátnej nemocnici sú totiž žalostné podmienky, pacienti ležia i na chodbách. Rémy však bol jedným z hlásateľov socializácie zdravotníctva a trvá na tom, že bude znášať i jej neblahé následky. Po vyšetrení v americkom Baltimore je jasné, že Rémy má na mozgu zhubný nádor a zostáva mu už iba niekoľko týždňov života. Sébastien sa rozhodne, že proti otcovej vôli mu spríjemní posledné dni života: podplatí zdravotnícke odbory, aby mu zrenovovali samostatnú časť nemocnice, zaobstará mu špeciálnu starostlivosť, zaplatí jeho študentom, aby ho prišli pozdraviť a z celého sveta zvolá k smrteľnej posteli jeho najlepších priateľov a dávne i nedávne milenky.

Dokonca, keď už ani silné dávky morfia nedokážu utlmiť bolesti, s pomocou narkomanky Natalie mu zaobstará heroín. Hoci Rémyho životná filozofia jeho najbližším vždy iba ublížila, vďaka Sébastienovi si ju môže udržať až do smrti. Rémy je predstaviteľom umierajúcej generácie a umierajúceho sveta, v ktorom ešte existovala viera v ideály a ich naplnenie. Sébastiena považuje za chladného predátora, ziskuchtivého biznismena, predstaviteľa novej generácie barbarov. Počas posledných týždňov svojho života však Rémy prichádza na to, že i Sébastien uznáva základné životné hodnoty. Sébastien poznáva otca z jeho silnej a nezlomnej stránky, nielen ako večne nedospelého a ľahkovážneho bonvivána. Arcand nevyhrocuje dramatický konflikt medzi otcom a synom, smeruje skôr k zmiereniu, k poznaniu, že hoci starý svet umiera, v tom novom barbarskom ešte môžu pretrvať základné morálne hodnoty. Režisérovi sa v žánri tragikomédie podarilo s nesmiernym šarmom a ľudskosťou, bez pátosu a sentimentu zobraziť smrť človeka i smrť jednej generácie. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (135)

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Když porovnám tento film a Želary vyjde mi, že Invaze je pro Oscara mnohem přijatelnější, přestože i v něm mi cosi vadí, např. kopec intelektuálních hovorů a rádoby rozesmívacích keců u postele umírajícího, asi by mě to dřív postrčilo do hrobu než vytrhlo z bolesti. Taky přísun a aplikace heroinu byla pojata jak Hurvínkova válka a pacient, který je na heroinu, je jistě vysmátý, ale nemoc a její projevy postupují bez ohledu na tento fakt dál, čímž se tady tvůrci přiliš nezaobírali. Co bylo na filmu naopak slušně podané, byl vztah otce a syna, který gradoval s blížícím se koncem, a který mi připomněl ještě daleko lepší film Cena za něžnost. ()

Cival 

všechny recenze uživatele

Uměle vykonstruovaný, samoúčelně dramatizovaný, nevtipný a bezradný film s mizivým procentem dobře napsaných postav. Ale minimálně kvůli těm pasážím, kdy na sebe v dialozích postavy kupí jedno slavné jméno za druhým bez jakékoliv pointy, stojí Invaze barbarů za vidění. Takovouhle pseudointelektuální onanii v kině jen tak neuvidíte. ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Nevím proč, ale nějak zlášť se mě tenhle film netýkal, nic nového mi nepřinesl a mám z něj divný pocit. Viděla jsem hromady filmů s podobným tématem, a ke smůle Invaze barbarů musím říct, že většina se mi líbila mnohem víc. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Velmi kontroverzní a v jistých (odborných) kruzích velmi oceňovaný kanadský režisér Denys Arcand (Úpadek amerického impéria, Ježíš z Montrealu) se pokusil zachytit poslední dny života člověka, který ani na smrtelné posteli žít nepřestává. Univerzitní profesor Rémy vždy miloval život, dopřával si jej plnými doušky, jen přitom trošku pozapomněl věnovat se také své rodině, za což jej syn Sébastien na jednu stranu nenávidí, na stranu druhou si teprve během posledních otcových dní uvědomuje, jak moc pro něj vlastně znamená. Těžko říct odkud, nicméně Sébastien sebere dostatek hrdosti, aby otci co možná nejvíc „zpříjemnil“ umírání. Sébastien si to může dovolit, je milionář, jenže co když ne láska, nýbrž peníze, tolik ovlivní vztah těchto dvou mužů? Když máte peníze, nebude pro vás státní zdravotnický systém dlouhodobou překážkou, taky heroin zmírňující nesnesitelnou bolest si můžete dovolit kupovat po dekagramech a bývalí studenti, ke zdravotnímu stavu svého kantora zcela lhostejní? Za drobný úplateček jej rádi potěší svou přítomností. Barbarství? Bezpochyby, ale rovněž způsob jak se bezstarostně prodrat životem a jak se o veškeré radosti života připravit. Proč nežijeme naplno, proč rozmělňujeme své štěstí v hmotných statcích? Protože jsme barbaři, všichni jsme do jisté míry barbaři – svým přístupem k životu, svým vztahem ke smrti, svým chápáním dějin. Vzhledem k tématu by se dal čekat film deprimující, Invaze je především o tom, že každý jednou pochopí. Byť až na smrtelné posteli, nebo v její těsné blízkosti. 75% Zajímavé komentáře: Jordan, belldandy, Radko ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Vy ste anjel?“ – „Ja prichádzať z Bulharsko.“ Bože, to zas bolo umenie. Muž umiera a v posledných dňoch života sa najskôr v nemocnici, potom v chatke pri jazere obklopí dávnymi priateľmi, známymi a rodinou a vedie nudné dlhé akože vtipné reči o ľudstve, politike a sexe. Ide o pokračovanie režisérovej kanadskej snímky ÚPADOK AMERICKÉHO IMPÉRIA z roku 1986, takže „dvojka“, sledujúca zostarnutých hrdinov, ZREJME musí byť pozoruhodná pre každého, kto videl prvý diel. K môjmu znudenému hodnoteniu si teda prirátajte dôležitý fakt, že som jednotku nevidel. ()

Jossie 

všechny recenze uživatele

Nevidím na tomhle snímku nic zvláštního, nic zajímavého, klasické téma umírajícího otce, syn podnikatel, co se bez mobilu ani nenají, přátelé donucení přijet a dělat mu společnost, podplacení studenti...možná by to všechno nevadilo, ale je to natočeno tak nudně, nezáživně, že už podruhé jsem u toho skoro usínala. A to už vůbec nemluvím o hercích, protože ti byli všichni velice průměrní. ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Recenze, které slibovaly hřejivě lidský film vnášející světlo, humor a optimismus do problematiky umírání mě možná až příliš navnadily, protože film samotný mě trochu zklamal. Scénář to určitě všechno obsahuje (a hlavně za něj si Invaze zaslouží Oscara víc než Želary), ale nevýrazná režie výsledek bohužel sráží dolů. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Dost rozporuplné hodnocení tohohle kousku je dáno tématem stárnutí, umírání a bilancování života, které většině uživatelů CSFD vzhledem k jejich věku bytostně vzdálené. Ono vůbec žánr, ve kterém se Arcand pohybuje, tzn. psychologické drama odhlehčené řadou tragikomických momentů nemůže představovat takový divácký hit jako klasické oddechové žánry. Některé výhrady vůči snímku jsou ostatně na místě, má spíš televizní vizáž a je založený na dialozích, tzn. že vizuální stránka pokulhává. Nehledě na to, že vzhledem k intelekutálnímu zaměření většiny hrdinů sklouzávají některé jejich debaty do neplodné a od života odtržené konverzace, což se ostatně režisér a scénárista snaží využít jako jeden ze satirických šlehů. Navíc některé použité motivy, jako je shánění heroinu na policejní stanici, jsou opravdu "mimo mísu" a jako by sem pronikly z jiného filmu z žánru crazy komedie. Na druhou stranu, pokud člověk přijme námět a danou situaci, je to opravdu působivý pohled na umírajícího člověka a jeho blízké. Invaze barbarů se dá vlastně použít jako metafora pro celý současný západní svět, kdy umírají ideály o nepřetržitém pokroku a cestě vpřed, o vyřešení zásadních problémů společnosti pomocí ideologií apod. Profesor coby zapřísáhlý levičák, který zasvětil podstatnou část svého života propagování nejrůznějších "ismů", je na konci své cesty konfrontován se zoufalým stavem státních nemocnic plných byrokracie, neschopnosti a korupce. Jeho syn musí uplácet jeho žáky, aby přišli svého pedagoga navštívit a poskytnout mu tak iluzi zájmu. Muž, který si zakládal na znalosti kultury a literatury, musí trpce přihlížet tomu, že potomek, který v životě nepřečetl jedinou knihu a trávil čas pařením videoher, si během několika dní vydělá víc, než on sám za celý rok. V podstatě jde o zajímavý film se slušnými hereckými výkony a pokud se člověk přenese přes výše zmíněné nedostatky, bude odměněn slušným zážitkem. Celkový dojem: 75 %. ()

Brouk 

všechny recenze uživatele

Nedokonalá dokonalost! Tak bych asi nazval tenhle snímek, který sebral Želarům Oskara. Ač nerad, musím uznat, že právem. Tenhle film si člověk vychutná až s odstupem času, docení se dodatečně, asi tak, jak když hlavní hrdina bilancoval v okruhu svých nejbližších a ..... a nejbližší též... Jo, v tom filmu je hodně pravdy, odpuštění a poznání sebe sama, hodnot... včetně usmíření sám se sebou ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Toto bolo trápenie. Nič proti hercom, proti nápadu, ale preplniť film nudnými intelektuálnymi dialógmi bezo zmyslu, od úvodných titulkov po záverečné, je aj na mňa veľa. Takže z komédie veľa neostalo a ani dramatická línia film nijak nezachraňuje. Naozaj neviem, kde sa stala chyba. Vo mne to nebude. 40%. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Úvod: preplnená kanadská štátna nemocnica, pacienti nielen v naplno obsadených izbách, ale i na chodbách, všade obrovská byrokracia a nadvláda odborov – pripomína to záverečné roky komunizmu v Československu a nie súčasnú Kanadu. V jednej z izieb sa nachádza starší pán – učiteľ na univerzite, ktorému prišiel pomôcť ním zanedbávaný syn a bývalá žena. Snažia sa mu spríjemniť posledné dni života, zoženú umierajúcemu na obveselenie priateľov roztrúsených po celom svete, študentov, nasadia účinnejšiu liekovú terapiu a preberajú život, ktorý žil. Prevažne slovným humorom, plynúcim v nekončiacich dialógoch, pričom nie nevýznamné miesto dostávajú v príbehu i potomkovia súputníkov umierajúceho učiteľa – generácia, ktorá žije trošku iným životom, je trochu odcudzená svojim rodičom – uprednostňuje iné priority, užíva iné drogy, vyznáva inú kultúru. Šanca na zmierenie s rodičmi však predsa len existuje. Odchádza generácia vášnivých čitateľov kníh, ako jediného zdroja serióznych informácií, generácia náklonnosti k ideológiám. V osobe vyskoškolského učiteľa histórie vymierajú revolucionári a vizionári vyrastajúci a ovplyvnení 60. rokmi 20 storočia – rokmi halucinogénov, voľnej lásky a rock´n´ rollu. Šancu na zmenu, ktorú im dali tieto roky utopili v jedinom výstrelku, čo im z bujarosti tých čias zostal: sexuálnej slobode uplatňovanej často na úkor rodiny. ()

belldandy 

všechny recenze uživatele

Aby bylo možné tento film dobře pochopit, myslím, že by bylo třeba dobře znát tvorbu režiséra Denyse Arcanda, o které víme většinou jen tolik (sebe bohužel nevyjímám), že natočil Ježíše z Montreálu a nově získal oskara právě za Invazi barbarů. Někteří jsme také slyšeli, že tento snímek má nějak navazovat na jeho předchozí film Úpadek amerického impéria. I tak málo nám o tomto režisérovi přece jen něco vypovídá. Zdá se, že se setkáváme s autorem, který se skrze příběh několika jednotlivců nepříliš okatě snaží sdělit cosi zásadního a všeplatného. Dnes, kdy se točí filmy buď nejlépe o ničem nebo pro intelektuály o okrajových jevech (národní minority, homosexuálové), je tato snaha trochu ojedinělá a možná i nepochopená. - Následující text obsahuje mou vlastní interpretaci filmu a nikoli závazný výklad. Věřím, že jsem se od jeho skutečných intencí příliš nevzdálila: Máme tu příběh o umírání. Při jeho sledování nás snadno napadne, proč se vlastně tento film jmenuje „Invaze barbarů“. Abychom to pochopili nemůžeme se spokojit jen s tím, co se ve filmu přímo děje, ale přisoudit alespoň nějakou váhu jeho, jak jsem si zde všimla několikrát zatracovaným dialogům. Klíč k názvu nám je alespoň dvakrát poskytnut ( Mám podezření, že právě nepatrná parafráze útoku na americká dvojčata tolik zaujala oskarovou akademii.). Cizinci vpadají do euro-americké kultury. Začíná vpád barbarů. Nenásleduje ovšem pochopitelně žádný xenofobní dokument. Na film až přespříliš inteligentní, názorově extrémně nevyhraněné Arcandovy postavy se zamýšlejí nad světem, hodnotí svůj život. Generace souputníků hlavní postavy patří k trochu exklusivnímu prostředí – intelektuálů, kteří se dívají na svět v souvislostech. Nejsou tak prostí, aby jej hodnotili , aby nad ním plakali nebo jásali. Vidí jeho víceznačnost. Sledují ovšem, že ten „jejich“ svět mizí. Motiv umírání se tak nevztahuje jen na Rémyho, ale na celou kulturu jeho generace. Jejich sebedefinici nacházíme ve všech dialozích, které mezi sebou Remyho přátelé vedou, nejvíce snad v rozhovoru: „Byli jsme komunisty, existencionalisty, maoisty.“ Generace našich, tedy ještě mých, rodičů byla vystavena mnoha ideologiím, na západ od nás si jimi všemi mohla skutečně projít, pokud si na to jako tyto postavy z trochu avantgardního prostředí našla chuť a čas. Remyho přátelé na svou minulost vzpomínají stejně tak z melancholií jako z vystřízlivěním. Vyznačují se možná trochu ztrácenou schopností ironicky a přesto citlivě komentovat svůj život a celý svět. Humor je jim prostředkem, jak život pojímat a jak se s ním vyrovnávat. Podobnost s „Kameňákem“ je pak opravdu jen velmi povrchní. Tohle není zfilmování anakdot. Tohle je náhled do prostředí a podhoubí, z něhož anekdoty vyrůstají. Motiv zániku se vztahuje tedy i na Remyho přátele, v jakémsi letmém náznaku však rovněž k celé naší civilizaci. Postavy se ptají, zda se nenacházíme v éře nového úpadku římské říše? Ve všech těchto motivech, stejně jako dialozích se projevuje Arcandovo historické vzdělání. (Nevylučuji, že se mi tento snímek líbil právě proto, že studuji historii.) V tomto filmu vidím polodokument, či spíše osobní výpověď o době, v které žijeme. Spatřuji ho i v tom, jak postavy užívají prostředků nejmodernější komunikace, nakonec i v „moderním“ způsobu smrti, který si Remy zvolí. (Postavení avantgardního hrdiny, ale především peníze jeho syna mu to umožňují – zřejmě motiv politické satiry?). Okouzlující, ikdyž mnohdy velmi sobecký Remy umírá. Jeho vyrovnaný konec mu můžeme jen závidět. Můžeme se také ptát, zda rovněž konec naší imponující, ikdyž mnohdy sobecké civilizace, bude stejně lehký a uhlazený? () (méně) (více)

Ruut 

všechny recenze uživatele

Realistický pohled bez příkras na snahu syna zpříjemnit umírajícímu otci poslední chvilky života sráží nevěrohodnost některých vedlejších dějových linií. Hlavně o napravené fetačče. Navíc ty hrozné pseudointelektualské kydy přátel umírajícího profesora se jen tak někde nevidí. Hrozně sráží film dolů. Na ně se přesně hodí název filmu.Bohužel to režiser ale určitě plánoval trochu jinak. Na to aby to byla komedie je film o příliš vážných věcech. Na to aby to bylo regulerní drama Invaze barbarů ze své podstaty nemá. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Pokračování bývá většinou mnohem slabší, než byl původní film. Jenže tady je tomu úplně jinak. Tenhle snímek je mnohem vyzrálejší než Úpadek amerického impéria, mnohem vtipnější, vybalancovanější, snad jen po vizuální stránce malinko pokulhává. ()

Reklama

Reklama