• Beastmaster4
    ***

    Příběh nemá cenu posuzovat nebo ho vysvětlovat vzhledem k historickým faktům a historické skutečnosti. Příběh, který jsem slyšel od své přítelkyně, která Terezín navštívila a měla tu možnost si jej vyslechnout od pamětnice, která v Terezíně v této smutné době byla. Tato pamětnice se i k mému překvapení velmi dobře znala s Arnoštem Lustigem, autorem knižní předlohy. Hlavně díky tomu jsem se na TRANSPORT Z RÁJE díval z trošku jiného úhlu, než běžný divák. Mohu říct, že jde o celkem věruhodné podání života v terezínském ghettu a spousta obrazů a událostí z filmu souhlasí i s vyprávěním, které si přítelkyně v Terezíně osobně vyslechla od oné starší dámy. Jako takový, po stránce kvality a filmového umu se mi ale film nijak zvlášť nelíbil, postrádá větší dávku dramatičnosti, některé záběry jsou hodně zmatené, až by se dalo říct, že chybné. Napadá mne možnost, že ve filmu zůstali jen pro malý rozpočet, který v té době musel být. Někdy se dění odehrává úplně mimo obraz a vůbec to nepřidává na dramatičnosti, jak možná mělo být záměrem. Neseděli mi ani jiné momenty, které vše jakoby odlehčovaly. Staré filmy rozhodně neodsuzuju a mnoho se mi jich líbí, ale tenhle nebyl natočen vůbec dobře a ta hromada chyb je vidět. Možná to celé takhle mělo vypadat více umělecky, ale dle mého je to spíš hřebíček do rakve. Nic nezachraňuje ani povedená dobová autentičnost.(11.10.2011)

  • LiVentura
    *****

    Drsný a pravdivě vyprávěný obraz "koncentrační doby" od pana Lustiga..... Vinklář coby zachránce a dárce alespoň malého plaménku naděje se blýskne roličkou mladého hrdiny.(5.8.2008)

  • gudaulin
    ****

    Zbyněk Brynych byl typem režiséra, který točí spíš silou vůle než váhou svého talentu a po větší část své tvůrčí dráhy se dal považovat víc za snaživého rutinéra než kreativního umělce (nehledě na jeho normalizační angažmá, kdy si zadal mnohem víc, než bylo nutné). Přesto po sobě zanechal v 60. letech několik snímků, které za zkouknutí nepochybně stojí, a tak nějak zapadají do 60. let coby vrcholné fáze rozkvětu československé kinematografie. Ne, že by film o terezínském koncentráku neměl slabší momenty, netrpěl místy zbytečnou ztrátou tempa nebo logickými nedodělky (vážně by podnikal velitel tábora šťáru proti příslušníkům odboje sám s jediným vojákem?), na druhou stranu atmosféra ghetta a pochmurné očekávání transportu do osvětimského pekla jsou zachyceny působivě a v době, kdy podle internetových diskuzí vzrůstá chuť si nějaké ty fajnovější koncentráčky opět pořídit, nezaškodí si připomenout, co by to v praxi znamenalo (včetně suchého denního hlášení o 300 přirozených úmrtích za den). Transport z ráje osobně považuju za Brynychův nejlepší kousek. Některé rozpačité komentáře a hodnocení jsou paradoxně důsledkem Brynychovy snahy vyhnout se příliš lacinému a divácky co nejpřístupnějšímu sdělení. Tohle drama zkrátka požaduje od diváka víc než jen povrchní pozornost a pasivní postoj. Snaží se (pravda, ne vždycky s ideálním výsledkem) mluvit novým filmovým jazykem a hledat nové úhly pohledu, než bylo zvykem v 50. letech. V neposlední řadě je tenhle snímek přehlídkou mladých tváří herců, které už v některých případech známe jen z vyprávění a v jiných jen jako pány ve značně pokročilém věku. Celkový dojem: 75 %.(5.2.2014)

  • triatlet
    ****

    Střípky Lustigových povídek poskládané dohromady. Diváci neznalí němčiny budou mít problém pochytit většinu z dialogů.(2.2.2014)

  • mchnk
    *****

    Už jen proto, že se tomuhle filmu nevyhnuli komentátoři chytráci trapáci dám plnej počet. Určitě životu schopnější podmínky než ve varšavském ghettu. Naprosto dokonale podchycená atmosféra, příjezdy esesáků a vůbec komplet celkový obraz prostředí je výborný. Scénář a dialogy, jak nacistů mezi sebou, tak obyvatel ghetta, jsou perfektní. Čísla, čísla samá čísla všude kolem tebe. Za každým číslem se skrývá jeden osud. Ty čísla chodí a žijí vedle sebe, každý jak umí, někdo vidí naději ve spolupráci a poslušnosti, někdo v odvážných činech a rozhodnutích, ale většina bohužel v pravdomluvnosti Němců, která je pevná jako nanuk v pravé poledne na Sahaře. Einhundertzwei! einhundertdrei! Pro Němce to byla prostě práce z čísly, když bylo čísel moc vyprázdníme, není problém. Takový nadnesený přístup, k tomuto tématu má v sobě i skladba, která tento snímek doprovází a která si rozhodně zaslouží samostatnou hvězdičku navíc. Film může i sloužit jako výborný dokument o terezínském ghettu. Prostě hodně povedená záležitost, se skvělými herci v dost mladém věku.(9.5.2012)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace