Režie:
Václav KřístekScénář:
Marie KoldinskáObsahy(1)
21. června 2021 uplyne přesně 400 let od popravy dvaceti sedmi českých pánů na Staroměstském náměstí. Tato událost, která patří k základnímu učivu a znalostem české historie, se stala námětem pro řadu knih i tématem pro různá filmová zpracování. Česká televize si pro připomenutí kulatého výročí vybrala osobnost, která byla rovněž odsouzena, ale k její popravě v rámci staroměstské exekuce nedošlo. Touto osobností byl měšťan a později rytíř Martin Fruwein z Podolí. Tento elitní právník doby předbělohorské byl osobností, která byla všude tam, kde se dělo něco politicky důležitého. On byl autorem apologie, obranného spisu, který celé Evropě měl vysvětlit, proč české stavy přistoupily k defenestraci Martinice a Slavaty. Martin Fruwein byl po Bílé Hoře velmi brutálně zmučen. Po svém odsouzení k smrti na Staroměstském náměstí si uvědomil, že by podruhé už neunesl extrémní dávku bolesti a podařilo se mu uniknout sebevraždou. Proto je dnes v dlažbě Staroměstského náměstí dvacet sedm křížů a ne dvacet osm. Dokument Martin Fruwein – osmadvacátý odsouzený je dokument, který šesti pečlivě vybranými hranými scénami vysvětlí celou problematiku předbělohorské politiky a ukáže na základě současných moderních historických bádání, proč muselo zákonitě k této osudové události dojít. (Česká televize)
(více)Recenze (18)
Velmi dobrý naučný pořad, a to nejen díky tématu - málo známému příběhu na motiv úloha jedince v dějinách. Zásadní moudra dodával jeden z historiků "offline", díky kterému mi např. došlo, že principielní rozpor v pojetí státu "protoparlamentního" typu, tedy tj. se silnou šlechtou, kde panovník je první mezi rovnými, a tradičním monarchistickým systémem, kde panovník řídí moc pomocí pyramidy loajálních úředníků, nemohl v 17.století na našem území dopadnout jinak, než vítězstvím monarchie, protože naše šlechta nebyla dostatečně ekonomicky ani politicky vyspělá (jako třeba ta holandská). To je to hlavní a nikoli deklarovaný náboženský spor. Důkazem je, že i v okolních zemích s podobným stupněm rozvoje společnosti, se prosadil stejný princip (přinášející onu povinnost jedné víry - "koho vláda, toho víra" ), ačkoli státní náboženství byla navzájem odlišná. V pořadu na mne působilo rušivě střídání hraných epizod se zákulisními záběry a rozhovory, naštěstí jen mírně. Příjemné bylo i nešokující podávání některých vývodů, pro které nejsou důkazy, ale jen pravděpodobnostní odhady. Ale zase to bylo méně zábavné, než fabulace ve stylu Zdeňka Mahlera. ()
Nápaditý, znalostí historické matérie podepřený dokument je současně pohledem do kuchyně historiografické vědy a současně zasvěcováním herců do obsahu jejich rolí, tj. prolomením rutiny a sestoupením do přítomnosti dávno mrtvých postav českého stavovského povstání, na jejichž odkaz dnes tak či onak navazujeme. Marie Koldinská zaslouží úctu a obdiv. ()
Kvalitní dokument o snaze změnit směr vývoje politické svrchovanosti stavovských pánů. Osoba Martina Fruweina se tak alespoň trochu přiblíží dnešnímu divákovi. Čechy jakou soudek s prachem a u zápalky stála i tato osoba, která nemá svůj kříž TAM, kde by být měl. Rozdělení na částečně hraný a částečně mluvený dokument je podařený. ()
Čekal jsem spíš samostatný film. Jenže tohle byl film jen tak z jedné třetiny, z druhé třetiny dokument a především z té třetí třetiny příprava herců a tvůrců filmu, kteří konzultovali s historiky dění od Bílé hory po onu slavnou popravu. Mě tento počin teda nijak nenadchnul. O to více si teď cením knihy Čtení o zámcích a hradech od Eduarda Petišky, který v ní popsal tyto události. Možná ten Petiška jen nasadil moc vysokou laťku. [12. hodnocení, 2. komentář, 83%] ()
Čekal jsem špatný výsledek, ale byl jsem velice mile překvapen. Forma dokumentu se skládá z více částí. Jedna je hraná, další je příprava herců na svoje role a mezí tím mluví historička Marie Šedivá Koldinská a historik Otakar Foltyna. Opravdu nápadité a poutavé vyprávění! Advokát Martin Fruwein patřil mezi k smrti odsouzené účastníky Stavovského povstání, jenže před popravou byl zajat a mučen, popálen na genitáliích a když byl nad ním již vznešen rozsudek kdy už věděl, že smrti neuteče, tak před dalším mučivým výslechem se mu podařilo spáchat sebevraždu skokem z vikýře Bílé věže do Jeleního příkopu. Po tomto činu mu i tak byla sťata hlava, jeho tělo rozčtvrceno a kusy byly pověšeny před městskými branami, hlava pak byla přibita na šibenici na Koňském trhu. Skutečně podrobné informace o tomto historickém období našich dějin, typ takového dokumentu je svěžím závanem mezi rutinními pořady České televize. Martin Fruwein tak patří k sedmadvaceti popraveným pánům na Staroměstském náměstí, i když byl paradoxně popraven jako první. ()
Reklama