Gervaisa

GERVAISA Macquartová Coupeauová, je mimochodom presne tou dobrosrdečnou, pracovitou a sympatickou ženou, ktorú by som chcel určite niekedy (po)stretnúť, no bohužiaľ už ma dávnejšie predbehli, najprv Lantier, sukničkár a milenec, s ktorým má dvoch synov (Claudea a Étiennea), a potom zasa snáď budúci veľký opilec Coupeau, s ktorým bude mať čoskoro dcéru Nanu, aby nakoniec možno ešte trochu karty premiešal i dobrácky Goujet, svojou profesiou kováč, ktorý protagonistke poskytol istý finančný obnos, vďaka čomu mohla toto šľachetné gesto pretaviť do otvorenia si svojej vlastnej práčovne, ktorá ju tak strašne »napĺňa«. Zo začiatku som bol svedkom i neopísateľne surovej šarvátky, a to konkrétne medzi ňou a Virgíniou Poissonovou, ktorá je doslova tým „jedom”, ako to symbolizuje aj jej zvučné priezvisko, a ako to už zrejme zachytil i samotný román z roku 1877 s názvom L'Assommoir (Zabijak), od nikoho iného, ako od významného francúzskeho spisovateľa Émila Zolu, že zároveň iný režisérsky velikán európskej kinematografie, sa zase postaral o nadštandardne precízne spracovanie, ktoré ma normálne priklincovalo do sedačky, a to ani nehovorím, ako ma extrémne zasiahol záver filmu. Vôbec, autor nielenže napísal zaujímavé životné príbehy s poriadnými dávkami naturalizmu, ale predovšetkým sa im tiež dostalo aj mimoriadne kvalitných prevedení na „strieborné plátna”, námatkovo vyberám La Bête humaine alebo trebárs Human Desire, čiže tým pádom je tento »čarbák« vskutku vďačným námetom pre najrôznejších filmárov, kedy sa zvyčajne nakrúcajú veľmi podnetné kinematografické diela, s poctivými zápismi do dejín filmu, a toto je určite jeden z nich ! Vo filme priam strhujúcim a neodolateľne autentickým spôsobom → pôsobí najmä predstaviteľka Gervaisy, t.j. rakúska herečka Mária Schellová, ináč sa jedná o sestru Maximiliána Schella, ktorý sa napríklad zaskvel v oceňovanom Norimberskom procese, ale ani jej hereckí kolegovia, absolútne v ničom nezaostávajú, no podotýkam, že celá ťarcha filmového deja spočíva výhradne iba na jej pleciach, a preto má možnosť sa plne realizovať, čoho aj patrične využíva ! Ak by som mohol na koniec zo scenára čosi prospešné »prezradiť«, tak maximálne (na)poviem len to: že sa osudy všetkých spomínaných postáv pretnú, čo so sebou prinesie kopec nepredvídateľných udalostí, aké som si dopredu ani netrúfol vonkoncom odhadnúť, kvôli čomu som bol neskoršie v totálnom pomykove, čo sa to na mňa vlastne všetko chystá, i keď niektoré situácie som v predstihu vedel správne vydedukovať... (06.06.2022)

Francouzský film režiséra René Clémenta a scénáristů Jeana Aurenche a Pierre Bosta „Gervaisa" není věrným filmovým přepisem slavného Zolova románu „Zabiják". Režisér i oba scénáristé si byli vědomi toho, že nemohou zachytit toto obsáhlé Zolovo dílo beze zbytku v jediném celovečerním filmu, že je musí zkrátit a tím i deformovat. Proto úmyslně nevytvořili filmovou podobu Zolova „Zabijáku", který, jak říká jeho název, je především románovým dramatem zabíjejícího alkoholu, nýbrž se pokusili zachytit filmovou zkratkou portrét hrdinky tohoto tománu Gervaisy. I při této záměrné deformaci však patří „Gervaisa" k nejlepším filmovým přepisům Zolových děl, kterých nacházíme v historii světové kinematografie mnoho (sám „Zabiják" byl před tím ve Francii třikrát zfilmován: v r. 1901 Ferdinandem Zeccou, v r. 1908 režisérem Capellanim a v r. 1912 Gérardem Bourgeoisem). Režisér „Gervaisy" René Clément začínal ve filmu ve třicátých letech jako dokumentarista. Ještě jeho první poválečný celovečerní film „Bitva o koleje", kterým si získal velké uznání na celém světě, nesl četné znaky dokumentaristické tvorby. Z Clémentovy další tvorby jsou nejlepší „Krysy" (1946) a u nás neuvedený protiválečný film „Zakázané hry", vyznamenaný Velkou cenou na festivalu v Benátkách v roce 1952. -Představitelka Gervaisy, herečka švýcarského původu Maria Schellová, byla za vytvoření této vynikající role vyznamenána v roce 1956 cenou benátského festivalu za nejlepší ženský herecký výkon. Za r. 1957 byla udělena filmu „Gervaisa" a jeho dvěma hlavním představitelům M. Schellové a F. Périerovi cena „Victo-rie". (Cena je udílena ve Francii každoročně na pokladě anket mezi širokou veřejností a majiteli kin.) Filmový přehled 41/1957 (25.10.2007)

No jo, to jsou ty adaptace. Z obsahového hlediska budou vždy chudší než předloha. Změny oproti Zolovi mi nevadí, pokud filmu prospívají nebo neškodí. Člověk v klidu oželí i to, že Lorilleuxovi nejsou bezcitní hajzlové. Co ale v samotném filmu nefunguje příliš dobře, je vykreslení postavy Coupeaua - jak má divák věřit tomu, že propadá alkoholismu, když ho ve filmu prakticky nevidí pít. Stejně tak vystižení hnusu, do kterého se Gervaisa dostala, by mělo větší dopad, pokud by se byla stopáž natáhla a byl by odvyprávěn celý její příběh až do mrzkého konce. Tíživosti a bohatosti předlohy film nikdy nedosáhne, ale vylepšit by se dalo leccos. Výkon Marie Schell byl ovšem skvostný. (921., 23. III. 2014) (23.03.2014)

Ke Clémentovu Zabijáku jen pár veršů Théophila Gautiera; myslím, že u obou je Paříž: "temné a stohlasé / město mlh, kde je den nocí a černá se, / kde slunce podobné spíš pijákovu oku / uprostřed modrých střech klopýtá ztěžka v toku / kouře a v záplavách štítů a komínů, / kde prší každý den, ba málem hodinu, / kde dýmy horoucí a rezaté se vinou / v kotoučích k nebesům, zaplavují je špínou, / kde barvy zčernalých i nových průčelí, / žluť, zeleň anebo červeň by slušely / horalům ve skotských sukních, kde strmí chrámy, / prorážejí plášť par šedými věžičkami / a jejich opěrné oblouky bezpochyb / nám připomínají žeberní kosti ryb. / [...] / Zlatý důl, hnojiště, nesmírná změť i shon, / věčný vír obrovských vodstev i babylón, / kotel všech ztracenců, káď, která stále kvasí, / kde zkáza slaví žně, dav proudí, soptí hlasy, / cáry i řešeta děr, přes něž dělá škrt / severák nesoucí horečku nebo smrt, / kde brokát samý šperk vás nutí kráčet zpříma, / kde šedé postavy jdou s kruhy pod očima, / jdou v potu tváře žít o suchých krajících, / zatímco darmojed si hladí tučný břich. / Ty vleklé protivy a věčné protiklady!" (02.03.2017)

*text obsahuje spoiler* Pri pozeraní filmu mi to pripadalo akoby autor adaptácie mal potrebu zakomponovať tam všetko z knihy ale zároveň bol z toho zrazu veľký chaos. Všetko a zároveň nič v scenári mi vytvoril zážitok akéhosi gulášu. Páčila sa mi však postupnosť ako som sa z deja dozvedal mená postáv, veľká škoda však je, že tých postáv tam bolo dosť veľa. Trošku ma mrzí, že naturalistický potenciál, ktorým knihy Emileho Zolu len tak sršia, nebol vo filme využitý. Začalo to krásnou bitkou v práčovni, kde sa teda ten potenciál naplnil, no s postupným vývojom filmu sa naturalistický naratív vytrácal. (08.09.2015)