La muerte camina con tacón alto
Death Walks on High Heels
Death Walks on High Heels
Režie:
Luciano ErcoliKamera:
Fernando ArribasHudba:
Stelvio CiprianiHrají:
Frank Wolff, Nieves Navarro, Simón Andreu, Luciano Rossi, George Rigaud, José Manuel Martín, Osvaldo Genazzani, Manuel MuñizObsahy(1)
Slavný zloděj šperků Rocha je ve vlaku nalezen mrtvý. Jeho dceru Nicole, slavnou tanečnici z nočního klubu v Paříži, vyslýchá policie. Policisté chtějí vědět víc o pohřešovaných diamantech, které se pravděpodobně nacházely u jejího otce. Ale ona se zapřísahá, že neví nic o zločinech svého otce. Nicole brzy začne terorizovat podivný muž v masce, který vyžaduje, aby mu sdělila, kde Rocha schoval ukradené šperky. Nicole je přesvědčena, že tímto maskovaným zločincem je její bývalý žárlivý přítel Michel. Společně s Dr. Robertem Matthewsem, svým novým přítelem, Nicole odjíždí do Anglie, ale netuší, že jsou vrahem stopováni... (tuntavala)
(více)Videa (1)
Recenze (19)
Death Walks on High Heels je bohužel, další z řady průměrných giallo filmů. Je to velká škoda, protože kdyby byl film citlivě zkrácen tak o 30 minut, byla by to perla tohoto žánru. Jenže režisér byl očividně posedlý Suzan Scott. Kamera se totiž kolem této krásné herečky prakticky neodtrne dobrou polovinu filmu a příběh tak stagnuje. To je podle mě jediné vysvětlení, proč takovým způsobem Ercoli zazdil slibný úvod filmu. Jak už napsal Pepua níže, nic proti této kočce, ale tohle mělo být giallo a né nějaké voyaerské softt péčko. Snímek naštěstí po druhé vraždě chytne tempo a přichází to pravé giallo s několika zvraty a dobrou pointou na konec. Jak už to tak u gialla bývá, nic není, tak jak to na začátku vypadá. ()
„La morte cammina con i tacchi alti“ překvapí tím, že místy je zde docela vhodně použit humor, a tak je docíleno toho, že má film hned trochu jiné pojetí, trochu jinou dimenzi, protože giallo se někdy bere až moc vážně. Rozhodně se jedná o další zajímavý kus, který byl v 70. letech natočen, ale začínám mít pocit, že giallo je prostě žánr, do kterého, když už se Italové i se španělskou pomocí pustili, stál za to. Nemůžu se dočkat, až zase někdy nějaké uvidím. ()
Vrah zloděje šperků u něj poslední ukradené šperky nenajde a v masce pohrozí smrtí jeho sličné po pařížských nočních barech tancující dceři, protože se domnívá, že je ukrývá ona. A ona se domnívá, že jí vlastně skrytě vyhrožuje její chudý přítel a proto před ním uprchne se svým čerstvým bohatým ale ženatým ctitelem z Paříže do Anglie. Ještě hodně času uplyne, než si pro ni i ctitelovu podvedenou manželku na podpatcích přijde smrt, Death Walks on High Heels, La Morte cammina con i tacchi alti, La Muerte camina con tacón alto. I tak v závěru bystří angličtí detektivové vypátrají, kdo je vrah, ale scenáristé Ernesto Gastaldi a Dino Verde i méně bystrému publiku ještě před tím prozradí, že zkraje zavražděný zloděj šperků nepracoval nikdy sám a měl vždy komplice. Který si tentokrát chtěl všechny šperky z poslední loupeže nechat, proto ty vraždy. Chudý přítel přitom sice nezbohatne, ale svou nevěrnou sličnou přítelkyni alespoň přežije, přesto nad ní, na rozdíl od publika, slzy neuroní. A to na ní mohl, zrovna jako filmové i noční pařížské publikum, do té doby oči nechat. P.S. To je zpráva o příběhu, ne o filmu z něj. MacGuffin ()
První polovina byla pomalejší, ale i lepší. Je totiž férovější, když se příběh vypráví pomalu než když se začne následně jeho kadence stupňovat natolik, že posledních 10 minut by vynaložilo na celý další film. A fakt, že ve druhé polovině vymizí zásadní účast ženských postav, giallu také moc nepomáhá. Ze specifik žánru ke konci zbyde jen vcelku zajímavé obracení některých událostí a rozhovorů z jiné perspektivy. Bohužel je těhle zvratů až příliš. Kvůli začátku filmu ale rozhodně stojí film vidět - Susan Scott (aka Nieves Navarro) se jen tak neokouká. ()
Scenárista Ernesto Gastaldi a herečka Nieves Navarro opäť v najlepšej forme a producent Luciano Ercoli to celé s veľkou chuťou osobne režíruje, pričom zjavne a neskrývane slintá nad telom Nieves, ktorú si o rok neskôr berie za ženu. A všetko nepochybne v tej filmárskej bande fungovalo skvele, keďže v takmer identickom zložení táto skupinka tvorcov a hercov o necelý rok nakrútila ďalšie pohodové a veľmi zábavné giallo La morte accarezza a mezzanotte (bohužiaľ už posledné). Scenár je absolútne nepredvídateľný a minimálne dvakrát som zostal veľmi prekvapený nad smerom, aký udalosti nabrali. Máloktorý scenárista si dovolí už v polovici filmu odpratať zo scény hlavnú postavu, ktorá predtým prakticky nezmizla z obrazovky, bez toho, že by sa mu celý filmársky koncept nerozsypal. Ercoliho giallo trilógia nie je príliš temná, ale obsahuje veľmi vkusne zvolené a jemne akčné a komické prvky, ktoré sú o to silnejšie, že ich obsahuje skutočne len zopár a sú vždy vhodne zvolené (zdravím trápnych prdiacich američanov v novodobých komédiách). A to ešte musím spomenúť takmer dokonalú nahú ženskú krásu, ktorú už v dnešných filmoch taktiež neuvidíme a ktorú tu vo vrchovatej miere zabezpečuje úžasná Nieves Navarro. A keďže rovnako, ako očividne celú filmovú partičku bavilo nakrúcanie a mňa bavilo sledovanie, dávam vysoko nadpriemerné hodnotenie. Hlboký filmový zážitok nemusí vždy zabezpečiť len nekonečne statická kamera a starecké rozjímanie nad nesmrteľnosťou chrústa. ()
Reklama