Bílé peklo Piz Palü
Die weiße Hölle vom Piz Palü
White Hell of Pitz Palu
The White Hell of Pitz Palu
Obsahy(1)
Unikátní snímek vypráví příběh horolezce Kraffta, jehož žena při jednom ze společných horských výstupů kvůli jeho lehkomyslnosti zahyne. O deset let později se Krafft, který se dosud se smrtí ženy a s vlastní vinou nevyrovnal, setkává v Alpách s novomanželským párem Karlem a Marií. On sám nikdy nevystoupal na severní stěnu Piz Palü. Dozvídá se, že nějací studenti z Curychu se na ni právě vypravili. Domnívá se, že právo vystoupat tam jako první náleží jemu a protože mladí snoubenci ho nechtějí nechat jít samotného, všichni tři se společně vydávají na výstup. Když studenti zjistí, že je Krafft před nimi, rozhodnou se jít přímo svahem, kde je strhne lavina a oni zahynou. V Krafftově skupině dojde k rozepři pro žárlivost Karla na starého horolezce. Karel chce místo něj skupinu vést, ale protože není tolik zkušený, zraní se na hlavě a Krafft si při jeho záchraně zlomí nohu. V tu chvíli jsou uvězněni v horách a začíná boj o život.
Piz Palü je 3901 m vysoká hora, ležící v Berninských Alpách. První pravděpodobně úspěšný výstup na její hlavní a nejvyšší vrchol se uskutečnil v roce 1866.
(ájulinka)
Recenze (24)
Dějově nabouchaná podívaná uhání kupředu v přesně vypočítaném rytmu, který šlape jako motor Rolls-Royce. Pabst, ale v tomto případě zejména Arnold Fanck, mají cit pro vytvoření atmosféry ledového pekla i pro skvělé vedení herců: exceluje zde zejména pozdější režisérská hvězda Leni Riefenstahl. O Bílém Peklu na Pitz Palu jsem předtím (vědomě) nikdy neslyšel... a přece jen ANO! Tarantino film přímo cituje v "pub scene" v Hanebných panchartech. Což je nádherný odkaz. Dejte !! ()
[2,5*] "Odvtedy chodí ako nepokojný osamelý pútnik po všetkých hrebeňoch a stenách Palü. Miestna komunita ho nazýva Duch hory." Akokoľvek k takýmto významným dielam filmovej prehistórie prechovávam veľkú úctu, v tomto prípade som občas mal čo robiť, aby som sa ubránil zlomyseľnému úškľabku. A to sa mi napríklad ďalší slávny Pabstov film Pandorina skrinka (1929) veľmi páčil. Z obrazovej stránky nemám takmer čo vytknúť, príbeh sa odohráva v atraktívnom prostredí a nasnímané je to naozaj krásne. Spočiatku ma však vyslovene dráždili strašne preafektované herecké prejavy, hoci som so spôsobom hrania v nemej ére pomerne dobre oboznámený. Nech mi totiž nikto netvrdí, že takto sa ľudia pred 100 rokmi usmievali, je v tom proste niečo šialené, až diabolské. Našťastie ide hlavne o začiatok filmu, neskôr sú už tie prejavy podstatne umiernenejšie (celkom sa mi páči herectvo známeho herca Gustava Diessla v role Dr. Johannesa Kraffta). Ďalšími mojimi výhradami sú až prehnaná, neopodstatnená dĺžka a prílišná miera naivity, a to aj s ohľadom na dobu vzniku. No a v neposlednom rade mi neboli sympatickí ani hrdinovia, keďže som neustále musel bojoval s ich nezmyselným chovaním (v tom vynikala postava Marie Maioni v podaní slávnej Leni Riefenstahl). Ja jednoducho nemám pochopenie pre takéto obrovské hazardovanie so životmi, ktoré v podstate nemá žiaden zmysel (potreba niečo si dokázať?), nehovoriac o tom, že tým ohrozovali i životy záchranárov, ktorí sa za nimi museli trepať na stenu, ktorú ešte nikto nezdolal. Nepopieram však, že viaceré scény sú veľmi strhujúce (scény pádov, nočné pátranie po obetiach v ľadovej štrbine). Inak, zhodou okolností som si práve teraz opätovne pozrel film Inglourious Basterds (2009), v ktorom sa Tarantino na toto dielo dosť výdatne odkazuje (pútač na kine hlavnej hrdinky, výhovorka britského agenta Hicoxa, keď gestapák spochybnil jeho podozrivý dialekt). Videné s celkom dobrou hudbou Ashleyho Irwina z roku 1998. "Vieš, odrazu sa všetok ľad hore zdá byť odtiaľto zlovestný." ()
Film z čias, keď sa podobný námet nedal natočiť reálne bez toho, aby sa netočilo v pravých lokáciách. A práve preto ide o majstrovské dielo, kde sa herci nemohli pretŕčať pred neutrálnym pozadím, aby sa nakoniec v postprodukcii trikový špecialisti vybláznili so CGI. Je viditeľné, že šlo o komerčný projekt, ale je aj badať že tu mal niekto srdce a odvahu natočiť niečo, čo tu ešte nebolo. A to sa podarilo, aj napriek tomu, že námet nieje z rodu tých originálnych, teda ale možno len pre nás dnešných divákov. P.S. Originálna hudobná zvuková stopa ( Willy Schmidt-Gentner ), je vraj stratená, ale myslím si, že soundtrack ( Ashley Irwin ) z reštaurovanej verzie by zrejme neprekonal. Ide totiž o niečo v štýle starých dobrých, majestátnych hudobných doprovodov druhej polovice 20. storočia. ()
Viděno díky Hanebným panchartům a vůbec se za to nestydím, Artrane. :) Dokázal bych si klidně představit o půl hodiny kratší verzi (už jen kvůli velmi prostému příběhu), ale to zpracování! Žádné kulisy trčící z každého druhého záběru, Die Weiße Hölle vom Piz Palü působí dojmem, jako by byl celý film natočen opravdu v horách. Na Pabsta se budu muset zaměřit. Díky, Quentine! ()
Hory jsou zde záludné jako v každém druhém filmu a majestátní jako v žádném jiném. Riefenstahlová se mohla učit od těch nejlepších (Pabst krom režie nepočetných interiérových scén radil Fanckovi s dramaturgií) – zkuste si namísto skalisek představit nacisty nebo atlety. Bílé peklo stejně jako Hanebný pancharti, kteří mne na jeho stopu společně s biografií Riefenstahlové navedli, nevypráví nijak skvostný příběh, ale (stejně jako Pancharti) je zrežírováno tak zručně, že si to nejspíše uvědomíte až dlouho po skončení. 90% ()
Galerie (18)
Zajímavosti (8)
- Georg Wilhelm Pabst na žádost producenta režíroval ateliérové záběry a pomáhal Arnoldu Fanckovy s dramaturgií. (Matty)
- V roce 1935 vznikla zhruba o hodinu kratší německá zvuková verze. O hudbu se postaral Giuseppe Becce. (Matty)
- Film má svůj remake, pojmenovaný v originále Föhn. V roce 1950 jej natočil Rolf Hansen. (Matty)
Související novinky
Egon Schiele, Anne Franková
Bezmála čtyři desítky filmů od historických dramat, přes thrillery, žánrové a artové filmy až po komedie nabídne již příští týden festival DAS FILMFEST. Přehlídka německojazyčných filmů odstartuje ve… (více)
Reklama