Jeřábi táhnou
-
Leťjat žuravli
-
Летят журавли
(Sovětský svaz) -
Žeriavy tiahnu
Drama / Romantický / Válečný
Sovětský svaz, 1957, 94 min
Režie:
Michail KalatozovObsah
-
Sovětský umělecký film, čerpající námětově z let Velké vlastenecké války. Na osobní tragédii mladé moskevské dívky ukazuje, jak krutě zasáhla válka do života sovětských lidí. Veronika a Boris, dva mladí krásní lidé, se měli rádi první vroucí láskou. Válka je rozloučila uprostřed štěstí a Boris beze stopy zmizel na frontě. Veronika na něj stále myslila, ale ve chvíli nervového rozrušení při nepřátelském náletu podlehla milostnému naléhání Borjova bratrance Marka a později se za něj provdala. Brzy však pochopila, jakým obrovským omylem bylo toto manželství s bezcharakterním člověkem. Vědoma si svého velkého provinění na Borisovi, nemohla věřit zprávě o jeho smrti. Až do konce války doufala, že se s ním opět setká. Teprve návrat Borisova přítele Štěpana, který byl svědkem jeho smrti, znamená konec všem nadějím. Veronika však ví, že její milý nezemřel nadarmo. Zemřel ve jménu budování nového života. Film Michaila Kalatozova Jeřábi táhnou vyvolal v sovětské filmové kritice prudkou polemiku. Většina kritiků i tvůrčích pracovníků se za film vášnivě a často bezvýhradně stavěla, avšak ozvali se i odpůrci, vytýkající filmu ( a zejména jeho scénáři) závažné nedostatky, především ideového rázu. Již sama prudkost polemiky svědčí o zcela mimořádně závažnosti tohoto díla. Je jisté, že i se souhlasem s některými námitkami jsou Jeřábi nejsilnějším filmem sovětské kinematografie (a neváhám říci světové kinematografie) celého desetiletí. Jsou silné především svou hlubokou lidskou náplní. Ukazují skutečné lidi z masa, krve a nervů, ne pouhá schémata hrdinů. Jsou vášnivou obžalobou války a daleko slyšitelným výkřikem po věčném míru. Jeřábi slavně zvítězili na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a stejně slavně zvítězili všude na světě, kde byl film uveden. A právě ve spojení s jejich mírovou náplní je toto vítězství nejvýznamnější. (oficiální text distributora)
Sovětský umělecký film, čerpající námětově z let Velké vlastenecké války. Na osobní tragédii mladé moskevské dívky ukazuje, jak krutě zasáhla válka do života sovětských lidí. Veronika a Boris, dva mladí krásní lidé, se měli rádi první vroucí láskou. Válka je rozloučila uprostřed štěstí a Boris beze stopy zmizel na frontě. Veronika na něj stále myslila, ale ve chvíli nervového rozrušení při nepřátelském náletu podlehla milostnému naléhání Borjova bratrance Marka a později se za něj provdala. Brzy však pochopila, jakým obrovským omylem bylo toto manželství s bezcharakterním člověkem. Vědoma si svého velkého provinění na Borisovi, nemohla věřit zprávě o jeho smrti. Až do konce války doufala, že se s ním opět setká. Teprve návrat Borisova přítele Štěpana, který byl svědkem jeho smrti, znamená konec všem nadějím. Veronika však ví, že její milý nezemřel nadarmo. Zemřel ve jménu budování nového života. Film Michaila Kalatozova Jeřábi táhnou vyvolal v sovětské filmové kritice prudkou polemiku. Většina kritiků i tvůrčích pracovníků se za film vášnivě a často bezvýhradně stavěla, avšak ozvali se i odpůrci, vytýkající filmu ( a zejména jeho scénáři) závažné nedostatky, především ideového rázu. Již sama prudkost polemiky svědčí o zcela mimořádně závažnosti tohoto díla. Je jisté, že i se souhlasem s některými námitkami jsou Jeřábi nejsilnějším filmem sovětské kinematografie (a neváhám říci světové kinematografie) celého desetiletí. Jsou silné především svou hlubokou lidskou náplní. Ukazují skutečné lidi z masa, krve a nervů, ne pouhá schémata hrdinů. Jsou vášnivou obžalobou války a daleko slyšitelným výkřikem po věčném míru. Jeřábi slavně zvítězili na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Cannes a stejně slavně zvítězili všude na světě, kde byl film uveden. A právě ve spojení s jejich mírovou náplní je toto vítězství nejvýznamnější. Komentáře uživatelů k filmu (53)
-
Brejlil
Tento film mně dost překvapil. Nejprve svojí relativní otevřeností na rok 1957. Ne všechno je správné, vojáci (i hlavní hrdina) umírají kvůli chybám velení, různí příživníci se schovávají daleko za frontou, kde si vymýšlejí důvody, proč oni nemusí bojovat, a hlavní hrdinka podstupuje dost nehrdinsky boj o důstojnost a duševní zdraví. To druhé překvapení je čistě filmové: většina různých přehledů tvrdí, že na konci Stalinovy éry se filmy skoro nenatáčely a těch několik, co vzniklo, nestálo po technické stránce za mnoho. A teď toto překvapení. Vynikající ruční kamera, a to hlavně v davových scénách na konci filmu a některé pěkné nápady (Boris běžící po schodech, Veronika se vrací do zničeného bytu) jako by ani nepatřily do výbavy socialisticky realistické filmové řeči. Doporučuji každému. Ad Shadwell: V roce 1957 steadicamy neexistovaly, film se natáčel ruční kamerou, nanejvýš stabilizovanou protizávažím. :-)(20.9.2007)
-
deckardx
Cekal jsem nejakou ruskou propagandu nebo tak neco,ale vyklubal se z toho film, ktery sem opravdu necekal... Vyborne natocene a hlavne zahrane (Veronika byla vazne skvela,jak po herecke strance,tak i vzhledove..). Kdybych mel moznost,tak bych se na to kouknul jeste jednou,opravdu me prekvapilo,ze v te dobe ,v Rusku, se dal natocit tak citlivej snimek...(26.1.2008)
-
pravo
Zaujímavý film, ale bohužiaľ ma nedokázal naplno pohltiť. Nie celkom som chápal aj konanie hlavnej hrdinky ako aj výlev primára v nemocnici. Čo ma zaujalo bola práca s kamerou a to trocha pohlo mojím hodnotením nahor. No vraj v tej dobe vyčítali filmu malú ideologickú zanietenosť, ale to ja ťažko dokážem posúdiť v kontexte iných sovietskych filmov, ale podľa môjho laického pohľadu je v tomto filme ideológie celkom slušne. Ale aj napriek týmto výhradám sa film dá raz celkom bezbolestne absolvovať.(20.5.2008)
-
Mouzon
Je trochu záhadou, proč se podobně expresivní záběry dnes již ve filmech nevidí. Oproti "Jeřábům" je valná většina současné produkce formálně pouze nuda a šeď. Výpověď je samozřejmě diskutabilní - zde je problematická především zakořeněnost na pomezí dvou epoch (cenzurně represivní a mírně uvolněné) a v určitém ideologicky poplatném modu (který Kalatozov v tomto případě sice neplnil tak poctivě jako jiní soudruzi, ale přesto mi jsou určité prvky ideologicky proti srsti: Borisovo dobrovolné narukování, jelikož po jejich zemi "kráčí smrt"; Veverčino gesto v samotném závěru - ne pro ono gesto samotné, nýbrž pro jeho inspiraci v řečnícím Stěpanovi). To ovšem nic nemění na faktu, že tento snímek disponuje mnoha velmi silnými (myšleno bez ironie) scénami. Jako celek je pro mne ale stále trošku nestravitelný. Nikoliv co do stylistiky, spíše po stránce celkové skladby příběhu. Svým poselstvím to ke mně nemluví tak silně jako svým stylem. A i když existuje nepočítaně filmů, kterým jsem s to podobnou věc odpustit (viz HIROŠIMA, MÁ LÁSKA), zde mi zkrátka něco těžko popsatelného brání v plném hodnocení při zachování si čistého svědomí. Možná mne to pouze příběhově málo zaujalo.(22.9.2010)
-
IdaHutt
Viděla jsem od svých dětských let několikrát - a čím jsem starší, tím jsem v závěru ubrečenější!(4.2.2011)
-
see_sawandrew
Dokonalá filmařina, kterou Kalatozov za pomoci famózního kameramana Urusevského přivedl na svět jako blesk z čistého nebe, protože před tímto filmem natáčel téměř nekoukatelné snímky. Tým tvůrců v čele s Kalatozovem se dá považovat za jeden z nejprofesionálnějších štábů vůbec, protože způsoby, jakými natáčeli film, se dodnes učí na všech filmových školách, záběr po záběru. Právě kamera a její jízda je zde tak fascinující. Každý záběr je nádherným příkladem vizuálně dokonalé mizanscény: Na začátku kamera staticky snímá moskevské schodiště, začleňuje postavy do hloubky prostoru, později se vesele točí podél panelákového schodiště, a jen proto, aby při smrti jedné z postav udělala právě stejný pohyb, hra světla a stínů je precizně vyšperkovaná a při scéně bombardování zachází dokonce až do expresionismu, odraz Markovy tváře při hře na klavír odráží jeho pokřivený charakter, neuvěřitelně dlouhé jízdy kamer v exteriérech nejen že sledují Veroniku v pohybu, ale také vybírají z obrovského komparzu běžné lidské situace (loučení s rodinou, nebo naopak vítání), asi nejslavnější scéna běhu vedle vlaku, kdy Kalatozov kombinuje rychlou jízdu s kratičkými záběry s ruční kamery, je třešničkou na dortu. Zároveň je film příjemně politicky odcizený a věnuje se hlavně lidštějším tématům během války. Zejména prohlubuje a vyvíjí psychologii Veroniky, ale také všech ruských žen, bez jejichž dřiny v týle by fronta nevydržela ani čtrnáct dní. Ještě jsem nenarazil na film, který by tak úžasně stylovým a vizuálně nádherným způsobem znázorňoval lidství stejně precizně jako Jeřábi táhnou. 90%(21.6.2010)
-
Jirka_Šč
Třemi hvězdičkami zřejmě film podhodnocuji. Určitě výborná kamera, výborná Taťjana Samojlova, ocenil jsem "nesovětskost" filmu. Přesto to na mě nezapůsobilo tak, jak jsem čekal a v tuto chvíli víc dát nemohu. ■ Některými diskutujícími kritizovaná závěrečná scéna, ve které začne hlavní hrdinka rozdávat květiny, se mi naopak líbila. Další scéna, která zaujala, je běh Veroniky po schodech a její vtrhnutí do "bytu". Výraz, se kterým se otočí na vojáka, jež ji vrací zpět, se nedá zapomenout. 70%(18.7.2010)
-
Bumerang
Jeden z nejzásadnějších a bohužel zároveň nejzapomenutějších snímků světové kinematografie. Bez skropulí ho můžeme zařadit mezi Občana Kaena nebo Křižník Potěmkin a možná ještě nad ně! Geniální herectví Samojlovové a perfektní režie i příběh nemají chybu. A scény jako běh podél kolejí snímaný skrz plot je stejně úchvatný jako klasický kočárek na schodišti... Prostě podívaná pro filmové fajnšmekry, kteří přehlédnou tu špetku dobové ideologie. Kdyby to šlo, dávám 10 hvězdiček! Howg!(14.2.2006)
-
Bilky
Tak tento film som videl ešte na ZDŠ a pamätám sa že na mňa hlboko zapôsobil! Už sa teším na 20ročnú konfrontáciu ;) Viac po zhliadnutí filmu... Možno to bude 1* + alebo -(4.5.2006)
-
Marat
Skvělé válečné drama o tom, jakým hrdinstvím je vlastně umřít ve válce z pojetí děvčete, které je do padlého vojína zamilované. Ruský film je vždycky jiný než evropský nebo americký a cokoliv "jiného" mám rád.(17.1.2007)
-
rottik-cb
Podivná sovětská romance s problematickým ideovým vyzněním. Nicméně kamera krásná. 3. ze 1001(18.11.2010)
-
Raphaell
„Na frontách se za poslední den nepřihodilo nic podstatného.“ „Nic podstatného, to není špatné.“ Aneb, jak řekl tuším Lenin: „Smrt jedince je tragédie, ale smrt tisíců je statistika.“ Skvostně natočený milostný příběh (výsledný dojem mi kazil pouze český dabing), prodchnutý osudovostí. Boris a Veronika se jen shodou nešťastných náhod ani nerozloučí, když Boris odchází do války. Zatímco ona marně čeká na dopis z fronty, on zemře kvůli její fotce. V závěrečné části přichází skvostná scéna, kdy Veronika běží na nádraží a zachrání malého chlapce. Rapid montáž a zběsilá kamera jí povyšují na téměř surrealistický zážitek.(16.5.2012)
-
Chenis
Nevím, jestli to bylo tou jednou sklenkou vína (jestli ano, tak už jsem na tom hodně bledě :D ), ale musím říci, že mě tento film mile překvapil. Na Sovětské filmy mám svůj názor a kdykoli se na nějaký chystám podívat, jsem k němu zprvu hodně skeptický. Každopádně když vezmu v potaz to, že tento snímek byl natočen před více než 50 lety, musím uznat, že se zde skloubil zajímavý příběh s poměrně dobrými hereckými výkony, který dal filmu napínanou zápletku.(8.4.2012)
