Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Skvěle natočené a hodně depresivní drama, kde se od začátku do konce vůbec nic nedaří a divák si na konci filmu uleví, že není jedním z hrdinů a to co se před ním odehrálo se ho netýká. Sidney Lumet ukázal, že i ve věku 83 let dokáže natočit působivé drama a svůj film obsadil řadou výborných herců, kteří předvádějí ýborné a hlavně uvěřitlné výkony ale všichni tak trochu zůstávají ve stínu Philipa Seymoura Hoffmana, který poslední dobou neustále dokazuje, že jeden Oskar je pro něj málo. Rozhodně to není film, který si pustíte na spravení nálady ale za vidění rozhodně stojí a jen tak ho z hlavy nedostanete. (20.07.2008)

Lidi jsou a vždycky budou svině!! Sidney Lumet se opět vyjadřuje k tématu zločinu a trestu. Before the Devil Knows You're Dead však není primárně o nějaké nepovedené krádeži. Je příběhem o chamtivosti, lásce, bezohlednosti, chatrných rodinných vazbách a hlavně o penězích, na kterých jediných záleží. Právě ty potřebují ze všeho nejvíc i dva povedení bráškové – Andy a Hank. Leccos se ale zvrtne a přichází chvíle na zásadní zvraty, logická (existenční) rozhodnutí, kolotoč přehmatů, hysterické výčitky svědomí, nečekanou brutalitu i nechronologické vyprávění. Takže se tu a tam zastavíme, několik hodin přeskočíme, vzápětí se vrátíme, děj je vyprávěn z několika perspektiv, jenže co je to platné, když to celé vlastně nepřináší příliš nových informací? Dobře, možná rozkrýváme hlouběji motivace jednotlivých postav, nicméně napětí a gradaci děje to nikterak nepřispívá. No, alespoň to celé začíná nahou Marisou Tomei (ano – tou, která permanentně diváka dráždí v nějakém luxusním prádelku nebo v pečlivě sestříhaných scénách, ale až tentokrát se ukáže v plném světle), kterak s obtloustlým Philipem Seymourem Hoffmanem sní o lepším příštím (ten navíc mlží o řídnutí svého konta); a navíc to táhne s oběma bratry. Tím pádem už v úvodu lze tušit, že celá tahle hra o rodinném štěstí je založena na lži. Dlouhé scény bez střihu pak navíc prohlubují viditelnou prázdnotu života obou bratrů-looserů. Legendární režisér navíc vedle svěžího tempa poskládal i doslova šťavnatou hereckou sestavu – již zmiňovaný Philip Seymour Hoffman (Oscar za Capote + další nominace), Albert Finney (5 nominací na Oscara), Ethan Hawke (nominace na Oscara) a vskutku smyslná Marisa Tomei (Oscar za Můj bratranec Vinny + další nominace). Taková antická tragédie z New Yorku, která však brzy odezní!! (17.04.2008)

Po skončení titulků jsem nějak neuvažoval o plném hodnocení, ale snažil jsem se promítnout si v hlavě co na mě tak zapůsobilo. Tenhle film je jak řízená střela, která nenechá diváka vydechnout, protože každá nově započatá scéna vyráží dech, a lehká komplikovanost děje je také velkým plusem, ale kdo je třešničkou na dortu tak to jsou P. S. Hoffman a hlavně Ethan Hawk, kteří hrají jako o život. Žádná hluchá místa, děj neztrácející tempo a výborní hlavní herci. Pochutnal jsem si. 85% (28.02.2010)

Drsné a smutné rodinné drama o tom, čeho všeho je člověk schopný, aby získal peníze. Film má uvěřitelný mrazivý děj, poskládaný mozaikovitě časovými posloupnostmi, úhly pohledů jednotlivých osob na konkrétní časový linie, dobrou režii, herecké výkony a podařený scénář. Pochválit musím dále střih a vynikajicí kameru. [7/10] (12.10.2008)

Při sledování Lumetova snímku se mi hned vybavila určitá podobnost se známým coenovským kouskem Fargo. Ani ne tak dějovou shodou, jako spíš žánrovým zařazením a modelovou situací jednoho kriminálního činu, který měl být rutinní záležitostí, ale díky určité náhodě se zvrtnul a změnil v šokující drama. Mohlo by jít o pouhou epizodu nějakého krimiseriálu, ale tvůrci se soustředili na hlubší vykreslení psychologie všech aktérů loupežného přepadení, takže film překračuje nejen žánrový průměr, ale i hranice svého žánru. Jde spíš o psychologické drama - díky rodinným vztahům s téměř antickým vyzněním. Tam, kde Fargo přechází v určitou karikaturu a pracuje s "cool" prvky a postavami, tam je Lumetův snímek komornější a depresivnější. Jakkoliv i tady se spirála násilí roztáčí na vyšší obrátky, lidské tělo v řezačce v něm divák nenajde. Snímku hodně pomáhá přítomnost Philipa Seymoura Hoffmana, který coby pachatel má podstatně prokreslenější charakter a vděčnější roli než měl ve Fargu William H. Macy. Není to jen slaboch, ale i nadmíru nebezpečný hráč a je radost sledovat Hoffmana, když svádí ke zločinu, když se svíjí v hysterickém záchvatu nebo když staví vzdušné zámky. Každá z postav filmu je výborně napsaná i zahraná. Celkový dojem: 90 %. Film pracuje s prolínáním časových rovin a pohledů jednotlivých postav filmu na tutéž událost. (13.05.2010)