Pod citelným Sjöströmovým a Stillerovým vlivem vykouzlil Dreyer komorní historickou romanci prodchnutou náležitými atributy většiny němých filmů. Mladý kaplan Söfren (Einar Röd) prožívá láskyplný vztah k venkovské dívce Mari (Greta Almroth). Tradice však citům nepřejí a Söfren si je nucen vzít pastorovu vdovu (Hildur Carlberg) značně omšelého vzezření. Obluzen magickým slanečkem, který mu stařena podstrčí, jí nabízí sňatek a po vystřízlivění doufá, že co nevidět umře. Počáteční napjatý vztah plný podezírání Dreyer zkušeně vede do láskyplného finiše, v němž na povrch vypluje nezkažené a cituplné nitro zdánlivě zapšklé vdovy. Ačkoliv Prästänkan osciluje na hranici úsměvné komedie a melodramatu, režisér dodává příběhu hloubku (prolomená sobeckost stáří, nesmyslnost zastaralých tradic) a lehce koketuje s tématy, která plnohodnotně rozvádí ve svých pozdějších opusech.(26.4.2005)