poster

Panna zázračnica

Poetický / Komedie / Drama / Mysteriózní

Československo, 1966, 93 min

  • nascendi
    ***

    Dominik Tatarka je vo verejnosti známejší svojimi vyhranenými názormi a postojmi, než svojím literárnym dielom. To istým spôsobom vysvetľuje, prečo som Tatarkovu predlohu nečítal a jej filmovému stvárneniu Štefanom Uhrom príliš nerozumel. Film ma však nenudil, pretože ponúkol množstvo nádherných obrazov zo zákutí, ktoré sa už dnes pravdepodobne nedajú nájsť. Takže z môjho hľadiska viac Szomolányi, než Uher a Tatarka.(5.8.2010)

  • klerik

    Mýtologický a metaforický horor s interkulturálnym presahom... Ktorý je rovnako nejednoznačný a intelektuálny ako prvá veta mojho komentára. Výnimočná záležitosť, ktorú som nedokázal dopozerať... Rozhodne zaujímavá artovka, na slovenské a snáď aj európske pomery neskutočne výnimočná...(21.12.2008)

  • Anderton
    ***

    Keď Tatarka ponúkol svoj scenár Uherovi, ten sa musel poriadne preľaknúť, čože to má vlastne natočiť. Našťastie si zobral na pomoc najlepšieho kameramana široko ďaleko, ktorý s ním dokázal vytvoriť skutočný hard core surrealizmus. A to je pre mňa na Zázračnici to najhodnotnejšie. Je totiž naša a tak aj na jej chyby sa budeme dívať ináč. Niektoré zábery sú úchvatné, vidíme v nich množstvo predmetov či už symbolických, alebo na efekt. Spájajú ich však iba postavy a pocit, dej nie je pre tvorcov podstatný. To bude kameňom úrazu pre mnohých, rovnako ako aj fakt, že bez neho nie je jednoduché dodať filmu spád a tak si získať diváka. Aj toho náročného. Umelci majú tvorivú krízu, bojujú medzi umením a zákazkovým remeslom, majú sny, sú osamelí a chcú Anabelu. Riešia sa otázky domova, smrti a svoju úlohu zohráva aj vojna. Ja si myslím, že keď je daný taký apel na rozprávanie obrazom, tak by mal byť film menej urozprávaný. Na prvý krát je potom menej uchopiteľný a percentuálne nehodnotiteľný.(28.9.2013)

  • mchnk
    ****

    Každý má svou Anabellu. Má jí v sobě, chce jí jen pro sebe, pro své představy, které jsou to jediné, co vlastně mají. Jsou to ti blázni, kteří žijí osamoceni ve svých příbytcích, kam si Anabellu zvou a nechávají jí si pohrávat se svými city. Je to ono chtěné, ovšem nedosažitelné. Je to na dosah ruky a přitom tak daleko. Vlastní bytí, je někdy ta největší překážka. Po revolučním SLNKU a těžkotonážním ORGANU, se Š.Uher pouští do nevídané surrealistické hříčky, která v podstatě devastuje veškerou jistotu tehdejších filmových dějů. Zde jistota není, toto vidět v šedesátých letech, muselo být něco jako zjevení a myslím si, že to muselo inspirovat nejednoho umělce. Pro mně bylo toho surrealismu až příliš a jindy skutečně geniální Ilja Zeljenka, zde také neměl moc prostoru. Jinak jde pochopitelně o revoluční pohled na možnosti filmu ve své době, prokládaný těžkými, leč výbornými monology.(27.10.2013)

  • troufalka
    *****

    Rozlehlá nádražní hala (ve skutečnosti pavilon A brněnského výstaviště), tajemná a žádnoucí Anabella (Jolanta Umecka), telefonní budka v poli, vítr a vrány, lev pojídající staré obrazy, svíčka zapálená o vodní hladinu. Podmanivá hudba, mírně ponurá atmosféra, spoustu surrealistických obrazů umocněných hereckými výkony a dobře volenými interiéry. Ojediněné dílo v československé kinamatografii.(14.3.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace