poster

Panna zázračnica

Poetický / Komedie / Drama / Mysteriózní

Československo, 1966, 93 min

  • K.I.N.G.
    ****

    Protože pravých surrealistických a výborných slovenských filmů je jako šafránu, musí toto spojení nutně nabýt unikátního dojmu a to se tu taky odehrálo. Panna zázračnica je snem zastřený příběh nebo určitý druh vize o smutku z vlastních nezdarů a těžkostí života, o snaze někam patřit a být tam št'astný, ale také o reálné nemožnosti stát se něčím víc, než jen průměrným člověkem a neschopnosti dotknout se nedotknutelného. Společným pojítkem je tu nenaplněná láska a touha po dosažení dokonalého ideálu (v podobě dívky Anabelly), která je ale už předem odsouzena k nezdaru. Silně umělecká a atmosferická vidina pánů Dominika Tatarky (předloha a scénář) a Štefana Uhra (režie). Výjimečný film, který však vyžaduje určitou dávku uvolněnosti, trpělivosti a připravenosti na něj. Neuvěřitelně příjemný zážitek na hodně dlouhou dobu.(21.2.2013)

  • troufalka
    *****

    Rozlehlá nádražní hala (ve skutečnosti pavilon A brněnského výstaviště), tajemná a žádnoucí Anabella (Jolanta Umecka), telefonní budka v poli, vítr a vrány, lev pojídající staré obrazy, svíčka zapálená o vodní hladinu. Podmanivá hudba, mírně ponurá atmosféra, spoustu surrealistických obrazů umocněných hereckými výkony a dobře volenými interiéry. Ojediněné dílo v československé kinamatografii.(14.3.2014)

  • ScarPoul
    *****

    Je zvláštne ako sa pôvodná Tatarkova panna zázračnica odlišuje od Uherovej zázrečnice, aj keď Tatarka napísal pre filmovú verziu scenár. Kniha je plná myšlienkových obratov, otočení, pocitov a emócií, slovných hračiek v ktorých bol skrytý príbeh rozprávajúci o túžbe a láske. Uherov film, je neskonale surrealistický čo sa týka predobrazov, dokonalý v komponovaní videného a skrytého. Tvorivý tým sa stretol a natočil na slovenské pomery naozaj netradičný a nezvyčajný film, ktorý je rovnako ako literárna predloha ľahko čitateľný vo svojej komplikovanosti. Jediný rozdiel je v pocite, ktorý som mal na konci. Film ma pohladil, ukázal mi dosiaľ nevídané, ale nezanechal vo mne toľko emócií a myšlienok ako kniha. Ale vyslovene povedať, že kniha je lepšia si netrúfam, lebo čitateľnosť podobných diel, sa mení z každým jedným divákom. Uher ako obvykle nesklamal a po príbehovo ťažkopádnom Orgáne sa trocha pojašil a predviedol skutočnú fantazíu túžby aká sa v slovenskom filme po tomto skvoste a vlastne ani predtým neukázala. Veľmi zaujímavý film, rozhodne odporúčam, nech si na neho každý spraví vlastný, originálny názor.(9.11.2009)

  • mchnk
    ****

    Každý má svou Anabellu. Má jí v sobě, chce jí jen pro sebe, pro své představy, které jsou to jediné, co vlastně mají. Jsou to ti blázni, kteří žijí osamoceni ve svých příbytcích, kam si Anabellu zvou a nechávají jí si pohrávat se svými city. Je to ono chtěné, ovšem nedosažitelné. Je to na dosah ruky a přitom tak daleko. Vlastní bytí, je někdy ta největší překážka. Po revolučním SLNKU a těžkotonážním ORGANU, se Š.Uher pouští do nevídané surrealistické hříčky, která v podstatě devastuje veškerou jistotu tehdejších filmových dějů. Zde jistota není, toto vidět v šedesátých letech, muselo být něco jako zjevení a myslím si, že to muselo inspirovat nejednoho umělce. Pro mně bylo toho surrealismu až příliš a jindy skutečně geniální Ilja Zeljenka, zde také neměl moc prostoru. Jinak jde pochopitelně o revoluční pohled na možnosti filmu ve své době, prokládaný těžkými, leč výbornými monology.(27.10.2013)

  • curunir
    **

    Film podľa Dominika Tatarku zachytávajúci skupinu umelcov, ktorí sa zoznámia s dievčaťom Anabellou a tá sa stáva ich múzov. To jediné čo sa dá s tohoto nudného, uťahaného a pre mnohých nezrozumiteľného Uhrovho filmu oceneniť je jedine tak zaujímavá kamera Stanislava Szomolányiho. Uher chcel nafilmovať fantáziu - a tú v skutočnosti nie je nijako vidieť. (1.komentár k filmu)(22.9.2007)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace