Caravaggio

Expresivní výpověď předního evropského režiséra o životě a díle slavného ranobarokního malíře, který přišel s revolučním použitím dramatizujícího světla a stínu (chiaroscuro) a bývá označován za "vynálezce světla kinematografie". (Caravaggio usiloval též o iluzívní vtáhnutí diváka do obrazu, do důsledků využil malbu polofigur jako kompoziční princip, zdůrazňující jejich vypjatou reálnost a tělesnou blízkost, což je též příznačné pro filmový obraz.) Caravaggio maloval prostitutky, tuláky, příživníky, povaleče, zloděje a vyděděnce, zvěčňujíce je v postavách světců. Ve filmu vystupují ze šerosvitu modelově vysvícené obrazy malíře, jehož dílo, inspirace a bláznivé nápady splývají s jeho životem, ve kterém byla zřejmě ústředním bodem homosexualita s doprovodným pocitem viny a izolace. Zatímco co jeho malby ukazovaly stále se zvětšující originální hloubku náboženského vědomí, jeho osobní život byl plný výtržností, soubojů, věznění a v r. 1606 dokonce zabil člověka. Opuštěný, zoufalý, nemocný láskou, plýtvající silami, ubitý i šťastný se prsty dotýká dneška (postavy mají někdy moderní šaty, kouří, jsou tu auta a motocykly, je slyšet hluk ulice, hukot lokomotivy, mecenáš má počítač Sony, za ateliérem zadrnčí telefon, udavač sedí ve vaně a ťuká na stroji žalobu na dlužníka...). Dech a vůně doby, snoubící krásu a svátost se špínou intrik, vražd a krvesmilstva. (oficiální text distributora)