poster

Kráska dne

  • Francie

    Belle de jour

  • Itálie

    Bella di giorno

    (Itálie)
  • slovenský

    Kráska dňa

    (festivalový název)
  • anglický

    Beautiful of the Day

  • anglický

    Belle de jour

Drama

Francie / Itálie, 1967, 101 min

  • Terva
    *****

    Nádhera za 100% Ocenění: BAFTA - nominace: herečka (C. Deneuve) FF Benátky - Zlatý lev, Cena Pasinetti Bodil Awards - evropský film French Syndicate of Cinema Critics - film(16.11.2012)

  • Radek99
    ***

    Spiklenci slasti Luise Buñuela. Jan Švankmajer je ale dokázal natočit líp... Zajímavé také je, jak se Buñuel snaží vystupovat proti společenským konvencím, ale dobový úzus mu nedovolí v takhle vyhraněně otevřeném snímku ukázat byť jediné ženské ňadro, vše končí u dámského spodního prádla či odhalených ženských zad...(6.2.2012)

  • ad-k
    ****

    Hodně jsem byl zvědavý na onu "Belle de jour", na slavného Buñuele i Catherine Deneuve, jelikož třeba v takovém Polanského Hnusu vypadala vskutku nádherně. Aristokratický duch její postavu Séverine provází celým filmem, je nedotknutelná a snad i ve spokojeném manželství... ale přeci se něco děje. Tradiční nenásilné slévání snu a reality je zde dovedeno ke vší spokojenosti, Séverine se tu a tam vrátí do dětství, jindy nechává rozkvétat svojí převážně sexuální fantazii. Je otázkou, co všechno má symbolizovat ona forma reálné prostituce a jak jsou v Buñuelých očích vnímány pohnutky a podněty k ní, snad možná odpoutání od manželského života a nalezení svých sexuálních potřeb dává za vznik sblížení obou manželů, dost možná od sebe zatím nebo po čase odcizených. Vyložit se to dá libovolně, lehce mi ale Kráska dne asociovala Eyes Wide Shut. I když tam měl divák mnohem větší prostor pro rozlet... 70%(22.4.2007)

  • Adam Bernau
    *****

    Po zhlédnutí Krásky dne mám chuť Trierově Nymfomance odebrat nějakou tu hvězdičku. Tématická podobnost je markantní, rozdíl v hloubce vhledu, v úspornosti vyjádření i estetice provedení propastný. Navíc vidíme, že ačkoli si Buňuel velmi pozorně všímá zúčastněných mužů, jeho film je skutečně o titulní ženské hrdince, kdežto Trierova Nymfomanka je vlastně právě o těch okolních mužích (ani v jednom z obou filmů samozřejmě nejde o žádnou nymfomanii, alespoň ne ve smyslu diagnózy). V této souvislosti mi to nedá, abych se nepřiznal k dojmu vtažení (mužského) diváka do hry: Trier k tomu má zásadní mužskou postavu Seligmana, Buňuel nenápadnou zcela vedlejší postavu dcery hodné bordelové posluhovačky: archetypální "francouzská školačka", tak nevinná a nedotčená, tak půvabná, tak nezletilá, že musím s prof. Čepelkou konstatovat "nuda nuda šeď šeď". Co jsem to chtěl, jo: Oba filmy mají společnou i hru s různými vrstvami reality či fikce. Ale zatímco Trier si v Nymfomance pohrává s realitou pomocí "metasložky" díla, bez níž je onen film neúplný, Buňuelovi stačí zůstat v dílu samém, an prostě prokládá reálné výjevy představovými, aniž by považoval za nutné je od těch realistních odldělit, ba naopak záměrně nechává nakonec diváka v nejistotě, co z toho tedy je reálný děj. To není nějaký laciný efekt: Stejně jako kdysi v knihách Ladislava Klímy, jde i v totmo Buňuelově filmu o to, rozdíl mezi realitou a snovou fikcí zcela setřít, převést jejich dějové sekvence do jediné skutečnostní dimenze, a to nikoli pouze jako metodický prvek zvláštní poetiky nebo jako vzájemně se vysvětlující svébytné složky, nýbrž právě jako jednotnou skutečnost, která se děje a v níž platí jiné zákonitosti, než lineární dějová kauzalita. Ještě něco pojí tento film s Klímou: je to Marcel, prototyp fatálního bezohledného panovačného milence. Jak je u Klímy typické, jde i zde o šestákového banditu, vyvrhele střídavě bez prostředků, který ale v každém okamžiku ve vztahu ke světu absolutně dominuje a jehož vůle k činu a nesmlouvavému přivlastňování si toho, co chce, je exkluzivní. Na jeho postavě se pak nejlépe ukazuje, že film se snaží nějak nahlédnout, jaké možnosti a potřeby přístupu k mužství žena má (přičemž ale Marcel je právě jen jednou z mnoha rozličných vzájemně se svářejících poloh - nutno doplnit nejen manželem, ale zvláště tím nepříjemným obdivovatelem, jakož i různými klienty). Explicitní sexuální a mezipohlavní tématika ale nemusí být nutně vnímána jako jediná rovina významu. Způsob Buňuelovy práce umožňuje brát ji též jako model obecné niterné komplementarity gravitace a odporu, empedoklovské Lásky a Sváru, k čemuž je sexualita potýkající se s vlastní tabuizací obzvláště vhodným prostředkem. O tom, co Buňuel tímto filmem zamýšlel sdělit společnosti, nechci nic slyšet, proto z komentářů předně doporučuji janissku a Magyar. Subjektiv právem zpochybňuje Pohrobkovu tezi, sám se však prohřešuje vlastní nabídkou odpovědí na otázku, "co tím chtěl básník říci". Jestli vás to zajímá, čtěte, Subjektivovi to myslí lépe než mně. Já ale tentokrát rozhodně dávám přednost Aelitě (zvláště jejímu "překonání hranice "já-cizí""). Doporučeníhodná je též kubojova odpověď pro PX zde v diskusi. Jinak jsem zcela spokojen s autorovou údajnou odpovědí na otázku po významu závěrečné scény, uvedené zde v zajímavostech, které ostatně všechny stojí za přečtení.(6.8.2014)

  • gudaulin
    *****

    Kráska dne byla údajně komerčně nejúspěšnějším Buňuelovým filmem. Aby taky ne, když pojednává o pikantní zápletce a režisér se navíc vytasil s účinným lákadlem. Do hlavní role obsadil půvabnou Catherine Deneuve. Buňuel měl ve své tvorbě několik motivů, ke kterým se umanutě vracel, a tím nejvyužívanějším byla kritika měšťácké morálky vycházející z bigotně prožívaného křesťanství a dogmatických představ o lidské sexualitě, které ustrnuly hluboko v 19. století. Materiálně skvěle zabezpečené buržoazní paničce, která žije v tak příkladném manželství, že by mohlo pro mnohé představovat vysněný dobový ideál, zdánlivě nic nechybí. Přesto se cítí čím dál víc nespokojená, nudí se a stále intenzivněji ji psychicky rozdírá konflikt mezi přísnou katolickou výchovou a závazky ke svému společenskému postavení na jedné straně a neukojené sexuální pudy a touha po dobrodružství na straně druhé. Navenek konzervativní žena začne žít dvojím životem a únik najde v zaměstnání luxusní prostitutky. Buňuel ironizuje náboženský odpor k erotice a sexuální touze a stejně tak útočí na klasický model rodiny, který v ženě odmítá vidět víc než matku a ženu v domácnosti. A sexuální akt vnímá především, ne-li výlučně, jako prostředek k rozmnožování. S odstupem let se dá Kráska dne vnímat jako typický klubový zástupce společensko-kritického intelektuálního proudu evropské kinematografie 60. a 70. let. V dnešní uspěchané době, která dává přednost zkratce a všeodhalujícímu zobrazení, je kultivovanost Buňuelova projevu, jeho zdrženlivost a schopnost jenom naznačit pro někoho možná neatraktivní, ale já ji vysoce oceňuju. Celkový dojem: 90 %.(22.10.2014)

  • - Podle Julie Jonesové, studentky Buñuelova díla, prý sám režisér jednou říkal, že si není jistý, jak závěr filmu interpretovat. (JayZak)

  • - Režisér si jako obvykle u svých děl na producentech vymínil, že mu do realizace nebudou zasahovat. Méně však zmohl proti katolické cenzuře: musela být vypuštěna scéna mše, sloužené pod kopie Grünewaldova Krista (obrazu proslulého svým naturalistickým spodobněním zmučeného těla). [Zdroj: FNŘ] (hippyman)

  • - Snímek byl natočen podle stejnojmenného románu Josepha Kessela. (Hans.)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace