poster

Kráska dne

  • Francie

    Belle de jour

  • Itálie

    Bella di giorno

    (Itálie)
  • slovenský

    Kráska dňa

    (festivalový název)
  • anglický

    Beautiful of the Day

Drama

Francie / Itálie, 1967, 101 min

  • nascendi
    **

    Kesselova predloha bola kedysi mojim veľkým čitateľským zážitkom, pri ktorom som si prvýkrát uvedomil zložitosť a odlišnosť ženskej psychiky. Nemal som najmenšie pochybnosti o uveriteľnosti románových postáv a niekoľkokrát som sa k románu vrátil. Bunuelov film bol pri premiére pre mňa značným sklamaním, pretože sa výrazne rozchádzal s mojou predstavou. Včera som sa k filmu vrátil a moje sklamanie pokročilo až do naštvania sa, čo mu vynieslo púhe dve hviezdičky. Paradoxné je, že to, čo ostatní na filme vyzdvihujú, bolo pre mňa hlavným dôvodom nespokojnosti, teda Bunuel a Deneuve. Jednoducho nakrútený príbeh o zložitých hnutiach mysle a pre postavu Séraphine absolútne sa nehodiaca francúzska filmová ikona s imidžom oscilujúcim medzi prerastenou školáčkou a dámou z lepších kruhov. A tie quasi surrealistické vložky celkový dojem skôr pokazili, než vylepšili. Malo to byť inak.(28.2.2012)

  • dopitak
    ****

    Trochu to může přitomínat Páralovu tvorbu, to tou bordelovou rutinou. Ovšem na filmové adaptace jeho děl se obvykle skoro nedá koukat, zatímco na Krásku dne a samozřejmě její představitelku Catherine Deneuve se vždy kouká skvěle. Doporučuji vyhnout se českému dabingu (Saga Tv s.r.o. pro Hollywood Classic Entertainment 2007), který sice není z nejhorších, ale přeci jen když Bedřich Šetena (alias pan Burns ze Simpsonových) se svým výrazným hlasem nadaboval hned tři čtyři větší postavy najednou, není to ono.(20.7.2011)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(14.2.2009)

  • nirvanafan
    *****

    Pro mě je to ještě lepší než Základní instinkt nebo Posedlost a to přesto, že se tu otevřené erotiky zrovna nedočkáte. A možná je to nakonec výhoda. Tím úchylnější to totiž je :D(8.7.2011)

  • Adam Bernau
    *****

    Po zhlédnutí Krásky dne mám chuť Trierově Nymfomance odebrat nějakou tu hvězdičku. Tématická podobnost je markantní, rozdíl v hloubce vhledu, v úspornosti vyjádření i estetice provedení propastný. Navíc vidíme, že ačkoli si Buňuel velmi pozorně všímá zúčastněných mužů, jeho film je skutečně o titulní ženské hrdince, kdežto Trierova Nymfomanka je vlastně právě o těch okolních mužích (ani v jednom z obou filmů samozřejmě nejde o žádnou nymfomanii, alespoň ne ve smyslu diagnózy). V této souvislosti mi to nedá, abych se nepřiznal k dojmu vtažení (mužského) diváka do hry: Trier k tomu má zásadní mužskou postavu Seligmana, Buňuel nenápadnou zcela vedlejší postavu dcery hodné bordelové posluhovačky: archetypální "francouzská školačka", tak nevinná a nedotčená, tak půvabná, tak nezletilá, že musím s prof. Čepelkou konstatovat "nuda nuda šeď šeď". Co jsem to chtěl, jo: Oba filmy mají společnou i hru s různými vrstvami reality či fikce. Ale zatímco Trier si v Nymfomance pohrává s realitou pomocí "metasložky" díla, bez níž je onen film neúplný, Buňuelovi stačí zůstat v dílu samém, an prostě prokládá reálné výjevy představovými, aniž by považoval za nutné je od těch realistních odldělit, ba naopak záměrně nechává nakonec diváka v nejistotě, co z toho tedy je reálný děj. To není nějaký laciný efekt: Stejně jako kdysi v knihách Ladislava Klímy, jde i v totmo Buňuelově filmu o to, rozdíl mezi realitou a snovou fikcí zcela setřít, převést jejich dějové sekvence do jediné skutečnostní dimenze, a to nikoli pouze jako metodický prvek zvláštní poetiky nebo jako vzájemně se vysvětlující svébytné složky, nýbrž právě jako jednotnou skutečnost, která se děje a v níž platí jiné zákonitosti, než lineární dějová kauzalita. Ještě něco pojí tento film s Klímou: je to Marcel, prototyp fatálního bezohledného panovačného milence. Jak je u Klímy typické, jde i zde o šestákového banditu, vyvrhele střídavě bez prostředků, který ale v každém okamžiku ve vztahu ke světu absolutně dominuje a jehož vůle k činu a nesmlouvavému přivlastňování si toho, co chce, je exkluzivní. Na jeho postavě se pak nejlépe ukazuje, že film se snaží nějak nahlédnout, jaké možnosti a potřeby přístupu k mužství žena má (přičemž ale Marcel je právě jen jednou z mnoha rozličných vzájemně se svářejících poloh - nutno doplnit nejen manželem, ale zvláště tím nepříjemným obdivovatelem, jakož i různými klienty). Explicitní sexuální a mezipohlavní tématika ale nemusí být nutně vnímána jako jediná rovina významu. Způsob Buňuelovy práce umožňuje brát ji též jako model obecné niterné komplementarity gravitace a odporu, empedoklovské Lásky a Sváru, k čemuž je sexualita potýkající se s vlastní tabuizací obzvláště vhodným prostředkem. O tom, co Buňuel tímto filmem zamýšlel sdělit společnosti, nechci nic slyšet, proto z komentářů předně doporučuji janissku a Magyar. Subjektiv právem zpochybňuje Pohrobkovu tezi, sám se však prohřešuje vlastní nabídkou odpovědí na otázku, "co tím chtěl básník říci". Jestli vás to zajímá, čtěte, Subjektivovi to myslí lépe než mně. Já ale tentokrát rozhodně dávám přednost Aelitě (zvláště jejímu "překonání hranice "já-cizí""). Doporučeníhodná je též kubojova odpověď pro PX zde v diskusi. Jinak jsem zcela spokojen s autorovou údajnou odpovědí na otázku po významu závěrečné scény, uvedené zde v zajímavostech, které ostatně všechny stojí za přečtení.(6.8.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace