Co takhle svatba, princi?

Tahle série pohádek s Miroslavem Vladykou má něco do sebe. Patří mezi takový ty zlatý český pohádky z 80. let, který poznáte už jenom třeba podle jednoho statickýho záběru. Aspoň tak je to u mě. Ty moderní většinou dopadly dost blbě, ale u těch starších to tak neplatí. Většinou stojí za to a i když jsou hraný (což často ve výsledku působí rozpačitě), tak se na to dá koukat a nestydět se za herce/scénáristy. (11.01.2008)

Oženit prince jen proto, že rád šermuje a občas něco rozbije? Proč ne. Úkoly, které princezny dostávají je jasně selektují. Úkoly jsou to snadné, ale pro princezny obtížné, neb jejich kvalita není vysoká. Nepřipomíná vám to dnešek? Mě ano. A tak jim v pohádce musí pomáhat služebná Běla, neb jinak by nestačily. Dneska jim mená kdo pomáhat, je demokracie a mohou si najít základní informace sami a formovat se sami. (30.08.2010)

Přijde mi to jako normalizační pohádka nejhoršího ražení. Zmožkova továrna na písničky a "na české svatbě 1". Kromě Nárožného a několika minirolí tam všici podávají naprosto podprůměrný výkon a pohádka prostě nemá koule. Jediný opravdový hit Heidi Janků "Když se načančám" je taky jediná světlá chvilka příběhu. Vladyka depresivně bezradně posedává a nemá co hrát. Hvězdné obsazení bez hvězdných výkonů. 50% (16.11.2014)

Nostalgie v nejkrystaličtější podobě...v závislosti na postavení hvězd mé hodnocení osciluje mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Dodnes si vzpomínám, jak jsem tuhle pohádku jako dítě sledovala poprvé a ptala se babičky, kterou z těch dvou princezen si princ asi vezme :). Skutečně podařené písničky, pár opravdu vtipných momentů (vč. nenápadného bourání čtvrté stěny), persona dvorního astrologa geniálně zosobněná Ladislavem Křiváčkem (,,Pozoruji oblohu nepřetržitě, veličenstvo, Andromeda stále zlověstně bliká.") a překvapivě přesvědčivý Karel Černoch coby královský vychovatel Matěj. Bohužel, záporů by se tu našlo taky dost. Král s královnou jsou možná vtipně ztvárněni Nárožným a Bohdalovou, ale jako postavy vyznívají nejednoznačně. Král permanentně zapomíná jméno syna a vyrazí zrcadelnici za čin, který nespáchala, královna nemá v hlavě nic než módu - s touhle genovou výbavou ten princ fakt neměl šanci... Andrlová je ze záhadných důvodů (které se jmenují Adamec a Zmožek) přezpívána Bartošovou. Dodnes mi také vrtá hlavou, co vedlo tvůrce k obsazení Miroslava Vladyky do role prince. Dobrý herec, ale to proboha nenašli nikoho „princovatějšího“ (nabízeli by se L. Vaculík nebo třeba V. Dlouhý)? A když už jsme u toho prince, jeho „polepšení“ mohlo být na konci zobrazeno lépe. Sice se z úst krále a královny dozvídáme, že vzal na zámek Bělinu starou maminku, a z úst Matěje, že se princ úplně změnil. Problém je ten, že nic z toho nevidíme. Jsme svědky pouze toho, jak se princ utápí v sebelítosti s loutnou v ruce. Duet s Bělou ve věži to nezachrání. A mimochodem - mám takový dojem, že na konci nebyla pusa. Taková škoda. (27.05.2012)

Muzikálové pohádky nemám rád, ale tohle asi není muzikál, jen pohádka, ve které se hodně zpívá. Co takhle svatba, princi? je asi mou nejoblíbenější hudební pohádkou vůbec… společně s druhým dílem. Proč? Povedlo se obsazení. Mladý naivní princ (Vladyka), komorná (Andrlová), rádce (Černoch) a vůbec celý královský dvůr. Všechny postavy mě bavily už jako malého a měly své pevné místo v příběhu. Ten byl klasicky pohádkový a na nic si nehraje. No a především jsme jako děti měly oba díly všech písniček na gramodeskách a pouštěly si je velmi často. Písničky to byly chytlavé, jako dítěti se mi velmi líbily a většinu si vybavím ještě dnes. Až moje děti dorostou, mám v plánu jim obě pohádky pustit, líbit by se jim mohly. (14.09.2021)