Hodina tance a lásky

Vynikající drama jednoho dne, který pro nacistické impérium znamenal jeho definitivní konec. Precizně vyvedený Kohoutův a Mašínové scénář rozehrává nebezpečnou šachovou partii lidských příběhů, v nichž jako by neexistovala šance na přežití. Karty byly rozdány a dějiny zastavit nelze. Herecké výkony v hlavních (uhrančivý Boris Rösner) i vedlejších (mimořádná Zdena Studénková) rolích, vystupující nad rámec standardních povinností před kamerou, zde dosahují zaslouženého úspěchu a dávají bez nejmenšího zaváhání tušit, že náhoda skutečně přeje připraveným. Škoda, že tak výjimečný námět zůstal uvězněn jen v televizních kulisách. V případě Polesného filmu tím přicházíme o víc. (10.08.2014)

V jediném dni se odkryje zrůdnost fašismu i zvrácenost světa rodičů v příběhu dospívající německé dívky....... Scénář : Pavel Kohout, Jelena Mašínová a Viktor Polesný. Kamera : Josef Špelda. Námět - Pavel Kohout. Psychologický snímek o dívce, která odhaluje, co její táta dělal během druhé světové války. Námět i scénář je povedený, kamera někdy hapruje a herecké výkony jsou polovičaté. Zvlášť Boris Rösner někdy působý dojmen, že se jen veze. (03.08.2011)

Od režiséra Viktora Polesného se filmu, který by se mi líbil, asi nedočkám. Přitom příběh o dceři nacisty, která postupně zjišťuje, čemu vlastně její otec slouží, je tak vzrušující téma! Jenže to by se režisér nesměl vyžívat v dlouhých záběrech na tancující dívku a myslet si, že když detailně zabere vodu v řece, kdovíjaká to není přírodní symbolika a hlavně kdovíjaké tím netvoří umění. Kdyby se radši soustředil na tempo příběhu a na dramatické situace, síla příběhu by se projevila sama. Co se týče herců: výborný Boris Rösner, ale ostatní nic moc - zejména dost nepřirozený Roman Zach. (16.07.2008)

Film jsem si vybral k doplnění rolí Borise Rösnera - a to jsem neměl dělat! Scénář je snůška scén postrádajících věrohodnost, třeba ta, jak židovka má strach ze sprch - o plynu z nich přece nikdo nevěděl, dokud se nedostal do koncentráku. A mnoho jiných...Režie ty nevěrohodnosti jen zesílila a výsledek může působit jen na ty, kteří o tehdejší realitě nemají reálnou představu. A kdyby se někdo chtěl dovědět, jak to v Terezíně skutečně vypadalo, tak doporučuji Radokovu DALEKOU CESTU. (Hvězdičky za herecké výkony) (24.04.2020)

Povedený film, který by možná nesklidil moc dobrý ohlas, kdyby šlo o Hollywoodskou produkci, ale jako televizní tvorba z českých studií je to až překvapivě dobré. Vzhledem k nepříliš pěknému hodnocení zde a všudepřítomné kritice Hodiny tance a lásky lehce cítím povinnost si trochu nadhodnotit. Ale proč ne? (24.06.2014)