Mé 20. století

Celovečerní autorský debut mladé maďarské režisérky Idikó Enyediové je líbeznou fantaskní hříčkou, nespoutaným filmovým zamyšlením nad pohříchu většinou promarněnými možnostmi lidstva na prahu dvacátého století. Je to zamyšlení zhmotněné fiktivním příběhem dvou vzájemně se neznajících sester-dvojčat s diametrálně rozdílnými životními cestami. Dívky se nezávisle na sobě setkávají se sympatickým panem Z., předpokládajícím, že se setkává s jednou a touž ženou.

Černobílý film s vynikající kamerou Tibora Mathého je rámován edisonovými objevy žárovky a telegrafu. Kontrapunktem těchto technických vymožeností je všudypřítomnost tajuplné hvězdné oblohy: hvězdy si mezi sebou povídají, komentují pozemské dění, oslovují aktéry příběhu. Epizody se odehrávají v různých městech a v různých prostředích (na plátně uvozených podtitulky). Snímek překvapuje i zkušeného diváka svobodným filmovým vyjadřováním a jeho originalitou, sympatický je na něm i jemný smysl pro humor.

Autorka vedle sebe řadí jakoby naivní metafory s dokumentaristicky laděnými obrazy. Netají se tím, že vypovídá I sama o sobě: Všichni jsme ve svých tužbách, zábranách I konfliktech jakoby otisky neblahé=é historické epochy. I já jsem plná pochybností, někdy úzkostná, jindy krutá. Jsem podezíraví, přibližuje-li se ke mně někdo s láskou, a v nejnevhodnější chvílí naopak nesmírně vstřícná. Ani já nejsem s to pomoci jinému člověku, sužovanému úzkostí. Nicméně se pokouším žít jinak, a navzdory ješitnosti riskuji, že se zesměšním. Abychom byli podobní spíš sami sobě než době, v níž žijeme, musíme věnovat právě sami sobě méně pozornosti a více se zaměřit na schopnost milovat..."

Snímek získal mj. Zlatou kameru na 42. MFF v Cannes 1989, Cenu za režii a I. Enyediová a T. Mathé Cenu profesionální poroty na 21. FMF v Budapešti 1989. (Filmový přehled 1991 / č. 10) (oficiální text distributora)