poster

Nenápadný půvab buržoazie

  • Itálie

    Il fascino discreto della borghesia

  • španělský

    El discreto encanto de la burguesía

  • Francie

    Le Charme discret de la bourgeoisie

    (Francie)
  • slovenský

    Skrytý pôvab buržoázie

  • anglický

    The Discreet Charm of the Bourgeoisie

Komedie / Drama / Fantasy

Francie / Itálie / Španělsko, 1972, 102 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • FrodoF
    *****

    Skvěle jsem se bavil. Zároveň musím podotknout, že to je jeden z filmů, na které nelze aplikovat klasické hvězdičkové známkování. Je to také další film, který zkoumá hranici mezi snem a realitou, přičemž realita v něm je stejně absurdní jako sny. Není to ale nic ve stylu Lynche, Bunuel na to jde z úplně jiné strany. Používá totiž především absurdní humor k tomu aby pověděl "příběh" který směřuje od nikud nikam (podobně jako hlavní postavy jdoucí po silnici). Příběh, který vás buďto bude bavit nebo nudit. Každopádně budete muset uznat, že má jistý nenápadný půvab.(27.11.2008)

  • gudaulin
    *****

    Spoustu návratů k filmové klasice a setkání s oblíbenými snímky mého dětství a dospívání doprovází rozpaky, protože už to jaksi není ono. Ty filmy na mě působí jinak a obvykle mnohem matněji, než jak jsem si je uchovával ve vzpomínkách. Tvorba Louise Buňuela představuje výjimku - je to stálice v mých libůstkách. V Nenápadném půvabu buržoazie prostřednictvím malé společnosti složené z typických příslušníků vyšších vrstev - podnikatelů, církevních činitelů, státních úředníků a jejich paniček - rafinovaně zesměšňuje establishment, jeho touhu po pohodlí a požitcích. Vybraná společnost se opakovaně schází k prostřenému stolu, ale Buňuel jim jejich konzumní touhy opakovaně překazí ať už vstupem nežádoucí osoby nebo nenadálou příhodou. Z každého záběru je znát, jak má Buňuel coby levičák k téhle vrstvě kritický odstup. Zlomyslně příslušníky společenské elity zesměšňuje, typická pro film je scéna, kdy velvyslanec ukrytý před teroristy pod stolem nevydrží a začne rukou šátrat po zákuscích, raději riskuje život, než by se vzdal pochoutek. Svůj strach ze ztráty tváře, z odhalení, že nic neumí, vtělí Buňuelovy postavy do surrealistického výstupu, kde se ocitají místo na banketu na divadelním pódiu a zdrceně přiznávají, že neznají text. Snovými představami je ostatně protkán celý film - Buňuel jako ryzí surrealista si hraje nejen se svými postavami, ale i s divákem. Je docela dobře možné, že celý film je vlastně jen snem jedné z postav zatížené špatným svědomím a pochybnostmi. Tenhle kousek natočil Buňuel už v závěru své kariéry, kdy toho měl hodně za sebou a na filmu je znát jeho jistá ruka a hodnotový žebříček. Oprávněně získal za svůj film Oscara i přes své provokativní chování a vymezování vůči Hollywoodu. Celkový dojem: 95 %.(11.9.2014)

  • novoten
    **

    Ze všech stran neuchopitelné a právě proto i zcela mimo mě. Pár scén pobaví nebo zaujme (hlavně divadelní sen), ale jako celek je Buňuelova bizarní expozice jen zapomenutelným experimentem. Lehce provokujícím, lehce uspávajícím, nejvíce ale zbytečným. Jeho stěžejní role ve světové kinematografii mi tak asi navždy zůstane záhadou.(11.4.2011)

  • jahol
    ***

    Další z filmů, který pro mne nepřežil tok času. Od počátku sedmdesátých let právě žánr absurdní komedie nabral ve svém rozvoji neuvěřitelnou dynamiku a jeho vývoj mě zanechal u dohohle dílka v hodně rozpačitém rozpoložení. Strašně moc jsem se pokoušel hrát Buňuelovu hru s sebou, ale nemohu si pomoci - ta tolik vyzdvihovaná neuchopitelnost, snovost a jemnost jeho humoru je podle mne jen vynucena absencí větší naléhavosti a přesvědčivosti. Jako kdyby někdo vzal pořádný surrealistický zářez z let nedávno minulých a pro diváky ohrožené infarktem udělal ultralight verzi...Někdo tenhle film přirovnával k Monty Pythonům... ale kdeže...(27.5.2011)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(14.2.2009)

  • - Úvodná scéna vychádzala zo skutočnej príhody producenta Serga Silbermana, ktorú spomínal pri rozhovoroch s tvorcami. Stalo sa mu, že v deň, kedy pozval na večeru hostí, to zabudol povedať manželke, tak ako zabudol aj na to, že v rovnaký deň má večerať mimo domu. (Georgei)

  • - Název filmu je čistě náhodný a surrealistický, stejně jako jsou například Andaluský pes (1929), Zlatý věk (1930) či Anděl zkázy (1962). Buñuel a Carriere se rozhodli hledat titul v poslední den natáčení - ve stejný den, kdy shodou okolností zemřel de Gaulle. Film se měl nejdříve jmenovat Pryč s Leninem neboli Panna v hřebčinci, poté Šarm buržoazie, definitivní podobu pak ustanovilo přidání náhodně vybraného adjektiva discret čili nenápadný. (froston)

  • - Luis Buñuel se v titulcích filmu objevuje jako autor zvukových efektů, přestože byl v době natáčení již takřka beznadějně hluchý. (froston)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace