Nenápadný půvab buržoazie
-
Charme discret de la bourgeoisie, Le
-
Il fascino discreto della borghesia
(Itálie) -
El discreto encanto de la burguesía
(Španělsko) -
Skrytý pôvab buržoázie
-
Discreet Charm of the Bourgeoisie, The
Komedie / Drama / Fantasy
Francie / Itálie / Španělsko, 1972, 102 min
Režie:
Luis BuñuelObsah
-
Skupina přátel se bezvýsledně pokouší zasednout ke společné večeři. Satirický pohled na život středostavovské společnosti.
Skupina přátel z vyšší společnosti by ráda společně pojedla, toto banální přání se však ukáže jako nesplnitelné. Hosté se sejdou, popíjejí, konverzují, ale ke společnému jídlu nikdy nedojde – a události, které jej maří, jsou čím dál tím bizarnější. Spletitý, hravý příběh graduje v absurdním, snovém finále.
Na základě této groteskní zápletky Buñuel se zlomyslným humorem analyzuje povrchnost společnosti i její ideály, přičemž nešetří církevní hodnostáře, vrcholné politiky, revolucionáře, vojáky ani aristokraty. Směšnotrapná společenská faux pas v nejvážnějších situacích umocňují satirický náboj filmu. Režisér nabízí pohled do podvědomí znuděných snobů – komické scény střídají zdánlivě nesouvisející situace a pro Buñuela typické absurdní snové sekvence. V duchu surrealistické hry jsou akcentovány motivy snu, sexu a smrti. Hlavní postava (velvyslanec jihoamerického státu, vydělávajícího peníze na výrobě a pašování drog) umožnila režisérovi vyjádřit určitou dobovou levicovou angažovanost, většina kritizovaných společenských nešvarů je však aktuální i dnes. (oficiální text distributora) -
Jeden z posledních Buñuelových snímků Nenápadný půvab buržoazie vypráví o skupince přátel z vyšší společnosti, která se neustále snaží sejít se ke společnému obědu, večeři nebo zajít na čaj. Jejich pokusy však vždycky skončí neúspěchem, zapříčiněným většinou velmi zvláštními až absurdními okolnostmi. Ve filmu se prolíná skutečnost se snem a dokonce se snem ve snu. (Ony)
Zajímavosti o filmu (6)
-
Film vznikl v Buñuelových 72 letech. Poté Buñuel natočil ještě dva filmy, na jejichž scénáři spolupracoval opět s Jean-Claudem Carrierem.
-
Ve filmu nezazní žádná hudba.
-
Pro film bylo napsáno pět odlišných verzí scénáře.
-
Název filmu je čistě náhodný a surrealistický, stejně jako jsou například Andaluský pes (1929), Zlatý věk (1930) či Anděl zkázy (1962). Buñuel a Carriere se rozhodli hledat titul v poslední den natáčení - ve stejný den, kdy shodou okolností zemřel de Gaulle. Film se měl nejdříve jmenovat Pryč s Leninem neboli Panna v hřebčinci, poté Šarm buržoazie, definitivní podobu pak ustanovilo přidání náhodně vybraného adjektiva discret čili nenápadný.
-
Luis Buñuel se v titulcích filmu objevuje jako autor zvukových efektů, přestože byl v době natáčení již takřka beznadějně hluchý.
-
Ve scéně mučení vězně elektrickým pianem vylézá z nástroje hejno švábů. Tím se Buñuel otevřeně hlasí ke svému oblíbenému hmyzímu motivu, podobně jako scénou s mravenci ve snímku Andaluský pes (1929).
