Oscar Wilde

Stále silný a neméně stále aktuální snímek o tom, že za překračování společenských konvencí a výsměch falešné měšťácké morálce se platí vysoké ceny. Stephen Fry a Jude Law, pro kterého mám z pochopitelných důvodů jistou slabost, se pro své role přímo narodili. Věříte jim každé slovo a každý polibek. Vše podtrhuje nádherná hudba, fantastická kamera (záběry na pohledného Judea Lawa jsou jednoduše pastvou pro oči) a nesmírně citlivá režie. Vznikl tak nesmírně komplatní snímek o lásce, která i přes dobové odsouzení má co říci i dnešku. Že i láska dvou mužů může být krásná. Snímek navíc zachycuje i komplikace, kterými taková láska může procházet, podobně jako jiné vztahy. Fantastický divácký zážitek plný elegance. (01.11.2018)

Podľa tohto úchvatného snímku vlastne Oscar Wilde nič nerobil, len sedel po kávičkách a prášil svojich mladých chlapcov, zatiaľ čo zasnene stále myslel na to, že má aj záväzky v podobe svojej ženy a detí. Takže takýto to bol umelec? Keď dostal dva roky na tvrdo, až som si pomyslel, no konečne začne pracovať. Biografická dráma mala stvárniť život v čo najvernejšej podobe a nie zbytočne tlačiť do popredia výlučne homosexualitu. Hlavný herec je prakticky obrazom skutočného Wildea, ale keď homosexuál hrá homosexuála, to snáď ani nemôžeme považovať za herecký výkon. Jude Law, tak toto už výkon bol. Každému normálnemu chlapovi sa zdvihne žalúdok už len pri pohľade na podobné scény, on vyzeral, že si ich priam vychutnával. Toto ale nie je úrovňou herectva, to bude pravdepodobne v ňom samotnom. (12.03.2016)

Keď tak čítam tunajšie komentáre, vidím, že niekomu možno postačilo, že tvorcovia filmu "neuhli kamerou" pred homosexuálnymi scénami, mne to ale rozhodne nestačilo. "Uhli" totiž pred ozajstnou drámou Wildeovho života a len sa tak frivolne zviezli na "atraktivite" témy. Hovoriť otvorene o tejto stránke umelcovej osobnosti nie je nijakým hrdinstvom ani zásluhou. Scéna zo súdnej siene našťastie podtrhla jeden dôležitý moment: Wildeova mravná "zvrátenosť" tu totiž zafungovala iba ako zástupný symbol odvekej bariéry medzi "normálnym" meštiackym svetom a "nenormálnym a nemorálnym" svetom umelcov. Ak si ale človek po tomto neškodnom filme znovu prečíta napríklad Oscarovu trpkú epištolárnu spoveď menom "Epistola in carcere et vinculis" - vyškerí sa naň ozajstná, do krvi rozdrásaná a mokvajúca rana z jedného vzťahu - samozrejme, vzťahu medzi Osacrom a Bosiem. Vzťahu medzi odovzdaným, chápavým, citlivým a preto zraniteľným mužom a jeho opakom, egoistickým, neurotickým a výpočítavým frackom, ktorý spôsobil smrť slávneho spisovateľa omnoho skôr, než mu k nej dopomohlo fyzické vyčerpanie a trvalo poškodené zdravie z dvojročných nútených prác. Wilde s obľubou vravieval, že do svojich diel vkladal iba svoj talent, zatiaľčo svojho génia vložil do svojho života. Ak by sa chcel v budúcnosti nejaký filmár opäť zmocniť témy Wilde, možno by do svojho diela nemusel vložiť svojho génia, ale talent, ten by som poprosil vyžmýkať do poslednej kvapky. P. S. Stephen Fry, akokoľvek mu vlastne režisér nedal veľa príležitostí ukázať aj čosi viac, než len masku dekadentného pôžitkára s vlhkým pohľadom, sa predsa len narodil práve pre túto úlohu, to teda fakt. (21.01.2008)

Rozlomenost nesporně nadprůměrného, ale nikoliv špičkového díla spočívá poněkud překvapivě právě v tom, co je jeho největší silou: ve vůli demýtizovat wildovskou báj a v současné nezastírané úctě k dílu muže, který byl nesporným nadčasovým géniem své vlasti i světového lidstva. Prvoplánová reakce by ráda nenapravitelného, trochu rozmazleného, ale rozhodně ne bezcharakterního dandye, který, pokud byl ochoten, byl i skvělým otcem svých dvou synů, viděla jako revolucionáře nebo revoltníka své doby a jejích plochých konvencí. Důkladnější pohled postaví do popředí tragickou, předčasně zesnulou Wildovu ženu, která se rovněž projevila jako nekonvenční. Nekonvenční tím, že se vdala z lásky, že svého manžela milovala z hloubi srdce, nikdy ho nezradila, s odevzdaností a asketičností, budící úctu, hájila ze všech svých skromných sil jeho dobré jméno, jméno jediného skutečného muže svého nešťastného života. A snažila se zvládnout to, na co Wilde ve své nezodpovědnosti postupně zcela rezignoval: výchovu dvou synů, které spolu přivedli na svět. Podobně pozoruhodnou a statečnou ženou je Wildova matka, irská spisovatelka-revolucionářka. Alternativou tohoto soustředěného, duchaplného pokladu ctnosti a oddanosti takřka biblické se stal posléze rozmazlený sebestředný šlechtický fracek, který těžil ze svého fyzického zevnějšku, o nějž se nijak nezasloužil a jehož největší činem byly "homoorgie", ve kterých se posléze vyžíval nejen on, ale i sám Wilde. Ne homosexualita (obdobné stavy znají také pedofilové a incestníci, kteří rovněž mohou poukazovat na antické paralely jako to činil ve své obhajobě Wilde), ale právě tato charakterová a osobnostní rozlomenost z Wilda činí osobnost až tragickou. A jsou důvodem rozporuplné rozštěpenosti, kterou na sobě při zhlížení tohoto díla pozorujeme (ne náhodou filmem prochází jedna z nádherných Wildových pohádek o sobeckém Obrovi). Kritizovat ovšem v tomto případě není totéž co zatratit. Režisér Gilbert při svém vedení filmu dbal na co nejminucióznější vedení dějových ploch-epoch, víc než funkčně využíval neopakovatelnou Wildovu řeč, jejíž kouzlo je založeno na literátových uštěpačně rozpustilých paradoxech. Předností Gilbertova přístupu je i důraz na kvalitu výpravy a dokonalé vykreslení i sebemenších detailů podstatných pro vytvoření přesvědčivého obrazu viktoriánské monarchie. Výkony všech hlavních představitelů počínaje skvělým Stephenem Fry (mírou svého hereckého ztotožnění s postavou připomíná Cotillardovou v EDITH PIAF) jsou další mocnou oporou jeho režisérského ztvárnění. Divák při sledování tohoto filmu kritického myšlení tak nic nedostane zadarmo. Plody takovéhoto trávení času se nejvíce projevují na diváku samém: otázky, kladené Wildovi, se postupně mění v dotazy věnované sobě samému. V dotazy po mezích konvence, ideálu a lidského - byť nezavrženíhodného - selhání. (06.04.2008)

Panske konecniky nepovazujem za pritazlive, sex a manzelstvo musia byt len hetero a filmovu teoriu som pochopitelne nestudoval. Skoda, ze aj taky dobry a talentovany herec ako Zid Zakon /Spy, Gattaca/ prepadol zbuznelej homoromantike, to si uz fakt radsej mohol zahrat nejakeho mladeho dynamickeho manazera, ktory prave rekvalifikoval na svetaznaleho hajzldedka nez sa zjavit v takejto uchylarni : 5 % (20.12.2016)