Přízrak svobody
-
Přelud svobody
-
Fantôme de la liberté, Le
-
Phantom of Liberty, The
Komedie / Drama
Itálie / Francie, 1974, 104 min
Režie:
Luis BuñuelHrají:
Adriana Asti, Jean-Claude Brialy, Adolfo Celi, Paul Frankeur, Michael Lonsdale, Michel Piccoli, Claude Piéplu, Jean Rochefort, Bernard Verley, Milena Vukotic, Monica Vitti, Pascale Audret, Marie - France Pisier, Orane Demazis, Luis Buñuel, Didier Flamand, Hélène Perdrière, Julien Bertheau, François Maistre, Jacques DebaryObsah
-
Buržoazní konvence dostávají na frak v tomto surrealistickém klenotu Luise Bunuela, Přízrak svobody. Ukazuje elegantní večírek, kde hosté jsou usazeni na záchodových mísách, mnichy hrající poker, konzumující svaté hostie jako chipsy a policejní příslušníky hledající ztracenou dívku, kterou mají přímo před nosem. Tato zvráceně absurdní komedie zručně kombinuje témata, kterými se Bunuel během své tvorby zabýval - od pokrytectví a falešné morálky po libovůli společenských pravidel. (oficiální text distributora)
Buržoazní konvence dostávají na frak v tomto surrealistickém klenotu Luise Bunuela, Přízrak svobody. Ukazuje elegantní večírek, kde hosté jsou usazeni na záchodových mísách, mnichy hrající poker, konzumující svaté hostie jako chipsy a policejní příslušníky hledající ztracenou dívku, kterou mají přímo před nosem. Tato zvráceně absurdní komedie zručně kombinuje témata, kterými se Bunuel během své tvorby zabýval - od pokrytectví a falešné morálky po libovůli společenských pravidel. Komentáře uživatelů k filmu (26)
-
Kulmon
Přelud svobody je asi nejbizarnější film, co jsem kdy viděl. Rozhodně nejpodivnější z tvorby Luise Buñuela. Jestli jsem se někdy domníval, že David Lynch je magor, pak to po zhlédnutí tohoto snímku musím prohlásit i o Buñuelovi. Hrstka příběhů, které jsou naprosto na hlavu a přitom nutí svým drobným propletením diváka k zamyšlení. Přiznám se, že moc moudrý z toho nejsem. Některé příběhy jsou lepší, jiné horší, ale vede u mne asi ten, kdy přijde pár na návštěvu, všichni se svorně posadí ke stolu na záchodovou mísu, stáhnou kalhoty a baví se o exkrementech, zatímco debaty o jídle jim připadají nechutné. Věřte, že každá očeávaná replika bude přesně naopak, než byste očekávali. A užijte si to!(11.11.2009)
-
betelgeuse
PŘELUD SVOBODY (1974) patří už do zmíněného Buňuelova vrcholného období na sklonku jeho kariéry a je myslím relativně dost známé na to, abych se o něm rozepisoval. Stejně jako např. v případě NENÁPADNÉHO PŮVABU BURŽOAZIE nebo MLÉČNÉ DRÁHY si neodpustím malou výtku směrem k narativní metodě filmu, která způsobem, jímž spojuje jednotlivé epizody (skeče) přes „oslí můstky“ v podobě postav [epizodní postava z jedné epizody se stává hlavní postavou v následující, doslova do nové epizody „přejde“, a tak dál, a tak dál, byť zase ne úplně mechanicky], mi nejvíc připomíná MONTY PYTHONŮV LÉTAJÍCÍ CIRKUS. I to byl jeden z Buňuelových prostředků, jak divákovi zkazit vciťování se do jeho postav, objektů zkoumání: sice v rozporu s jeho mexickými melodramaty, ale v souladu s jeho senzitivitou vzdáleného, nezúčastněného a občas pobaveného pozorovatele, pro kterého člověk není víc než hmyz, a naopak.(15.3.2008)
-
liborek_
Přízrak svobody, Buńuelův předposlední film, je úžasný surrealistický špíček, ne-li přímo špek, skvělá hříčka, snové pásmo plné absurdit... Je to nadčasová satira o iluzi jménem svoboda, o tom, co všechno člověkem zmítá, co jej ovládá, co ho přetváří a formuje. Člověk má někdy tendenci prohlašovat o sobě, jak je svobodný, nezávislý, jak jej nic nepoutá a že svět mu leží u nohou - žel tuhle iluzi Buńuel rozdmýchává už pár minut po začátku filmu. Ukazuje naplno a s vtipem, jak je člověk v zajetí vlastních předsudků, iluzí, pověr, konvencí, úchylek... Přízrak svobody je jedinečné představení volně plynoucích asociací, skečů, které svou absurditou často ohromně pobaví, občas z nich člověka zamrazí, ale hlavně ho nutí přemýšlet. Epizody spolu zdánlivě nijak nesouvisejí, avšak ve skutečnosti svým logickým propojením naznačují, že jsou stejně tak neuchopitelné, jako tomu je u guláše zvaného život... Buńuel znovu šije do konvencemi prošpikované buržoazie, s humorem sobě vlastním shazuje klerikály, vzdává hold surralismu a i na stará kolena dokázal, že to je výjimečný režisér. "Omluvte mne na okamžik. Kde je tady jídelna, prosím? - Poslední dveře vpravo.... - Je obsazeno!"(18.3.2007)
-
Rudovous
O Buñuelovi mi poprve v detstvi vypravela ma babicka-svetobeznice. A zahy pote jsem si precetl jeho zivotopis "Do posledního dechu". Pak jsem o nem dale cetl dlouhe state a jako pravy pseudointelektual prohovoril dlouhe vecery (nad lahvi vina z jeho rodne Aragonie). Zvlastni shodou okolnosti jsem se az dnes dostal konecne k tomu se podivat na jeho film. A myslim, ze cekani se vyplatilo. Stejne jako archivni vino s jehoz otevrenim dlouho otalite. V pripade Banuelovych filmu se asi nemusite bat, ze by se snad k dlohodobemu skladu nehodily-protoze obsah zbytkoveho cukru je vice nez dostatecny. Zacatek dobrodruzstvi jmenem Buñuel se proste vydaril.(19.3.2009)
-
Max-Wesslo
Přelud svobody je po Mléčné dráze a Nenápadném půvabu buržoazie dalším snímkem, kde si Buñuel s Carriérem vyhráli se scénářem a namočili ho v surrealistické vodě. Absurdní příběhy s komedickými prvky jsou mezi sebou propleteny spojnicí, kterou nejčaastějí bývá původně vedlejší postava ve scéně, se kterou však nečekaně Buñuel rozehraje další 'příběh'. Během filmu se proto vystřídá velké množství postav a ani u jediné jsem si nebyl jistý, co si v dalším průběhu může dovolit. Působily na mě tak stejně, jako třeba hrdinové Kitanových filmů. Samotné absurdity jako vyhlášení pátrání po ztracené dceři, která přitom sedí na stanici přímo před komisařem a svými rodiči nebo výborná scénka při záměně jídelny a toalety dokázaly mnohdy i rozesmát. Vrcholem je pak masový vrah, který po odsouzení k trestu smrti naprosto v klidu odejde ze soudní síně, rozdává autogramy a třese si se soudci rukou. Buñuel sice stárl a postupně ohluchoval, ale na jeho filmech to nejde vůbec poznat. Naopak jakoby přidával stále něco nového.(26.4.2007)
-
kobejn
Po shlédnutí tohoto filmu si připadám jak ten pštros na konci filmu...ale na rozdíl od něj se na ten film můžu podívat znovu...(24.6.2008)
-
tigre
rozhodne nadprumer svou bizarnosti a atmosferou - ale vuci ostatnim Bunuelovym filmum u mne spis pokulhava. i kdyz jako odpocinkovy dada surreal chaos je to fajn. Ale patrne by me to bavilo vic s pastisem a cigaretou.(12.10.2009)
-
sid90
Bunuel musel pri písaní scenára k tomuto filmu frčať na drogách. Výsledok stojí naozaj za to.(5.7.2010)
-
charge
VYZRAZENÍ! Tenhle symbolický snímek, který by měl každý pochopit po svém, absurdně ukazuje, že v naprosté svobodě lidstvo žít zkrátka nedokáže. Pojetím je dosti film podobný jiným tvůrcům jako je Blier, nebo Godard, kteří se někdy až nepřiměřenou absurditou také zabývali. Zdejší společnost je už v takovém stádiu svobody, že se nedokáže sama udržet v řádu a to co dříve bylo považováno za nemorální zlo, je teď chápané za normální a posunuto za hranice lidského chápání. A naopak to co dříve bylo morální a krásné je nyní odsuzováno, např. zde zmíněná symetrie, nebo různé světové historické památky. Naopak za umění je považován naprostý brak a nevkus, když si to připodobním k tančícímu domu v Praze, tak ten film není daleko od pravdy jaké kýče se dnes uznávají za "umění". Mladý muž už nechce mladou ženu, ale krásu vidí ve starší ženě a ještě k tomu v příbuzenském vztahu. Sado maso výprask v hotelu mnichy a další přítomné neznechutil ostudností, ale omšelostí a společenskou nudností. Policie v tomto chaosu už není schopna řešit normální případy, proto se chytá i těch nejtriviálnějších (údajně ztracená dcera). Trest odstřelovače je smrt, ovšem ne skutečná, ta by byla totiž zdánlivým vysvobozením, naopak vpuštění zpět do zkaženého světa je vůbec ten nejvyšší trest. Scéna se společným vyprazdňováním je další symbolickou zvláštností, ve které se lidé před sebou stydí stravovat, ale nestydí se bavit při potřebě o exkrementech. Když si ovšem uvědomím jak je slovník dnešního člověka vybaven různými záchodovými výrazy a kolik lidí se stydí jíst na veřejnosti, tak je symbolika tohoto filmu celkem příhodná a jakoby předurčovala s neuvěřitelnou přesností současný svět třetího tisíciletí.(26.1.2010)
-
zette
Film, o kterem se da dlouze mluvit. Pokud jej ale neuvidite na vlastni oci, nic to neznamena. Na sklonku sve kariery byl Bunuel neskutecne ve forme. Vyborne epizody s prelevanim jednotlivych postav. Vsechny vyborne, jako nejlepsi bych oznacil patrani po ztracene holcicce. Film ma tempo, vtip, vyborne herce a spoustu bizarnich pocinu, doporucuji vsem.(11.12.2010)
-
Adam Bernau
Nejsa sám způsobilý napsat k tomuto němě mnohomluvnému filmu nějaký schopný komentář, doufal jsem, že mi pomůže některý ze stávajících. Nestalo se. Kdyby se všichni modlili ke svatému Josefovi a věnovali půlhodinku denně meditaci, všechno by bylo jiné. Ať zhyne svoboda! Ať žije Rudovousova babička!(4.2.2012)
-
pwh
Ve stěžejních fillmech L. Bunuela se nejčastěji objevuje jeden z těchto dvou motivů: Křesťanská církev se svými dogmaty a vyšší spoelčnost. Občas u něj najdeme tyhle motivy pohromadě, ale jeden vždy dominuje.Netřeba říkat, že mistrův pohled na tato témata je zpravidla drze ironický a nepříliš lichotivý. Vychází ovšem spíš z jeho fascinace rozporuplností světa než z nějaké snahy kritizovat či moralizovat. V Přízraku svobody se však nedrží ani jednoho z uvedených témat (i když na obě letmo narazí), vlastně zde úplně rezignoval na normální vyprávění a celý film je především vršením co možná nejabsurdnějších situací, což je až nečekaně zábavné. Obzvláště mě dostala scéna, kdy se rodiče snaží najít doměle zmizelou dceru a když se jim tato dcera, snaží vysvětlit, že nezmizela, ale je zde přítomná, okřiknou jí, že tomu nerozumí a ať se do toho neplete a hledají dál. V době, kdy sem viděl tenhle film poprvé, jsem se totiž ještě nepočítal mezi dospělé a dospělí lidé v mém okolí se přesně takhle chovali...Podobně skvostná je ve filmu téměř každá scéna. Tento film bych doporučil někomu, kdo s Bunuelem začíná.(26.10.2007)
-
troxor
Podvratný pohled do života střední vrstvy.(4.11.2007)
-
MaxipesFik
Pohlavkující socha, nemravný vítězný oblouk, liška, policejní akademie... Bunuel si s námi hraje. Ale je to moc příjemná a zábavná hra. Přinejmenším stejně nenápadně půvabné jako buržoazie.(16.1.2010)
-
bolan
Musím uznat, že některé momenty byly tak absurdní, až mi přišly vtipné, ale jinak je to abstraktní paskvil v němž jsem moc smyslu nenašel.(20.5.2011)
-
Joski
Vynikajúci scenár a striedme prevedenie ma zaujalo v plnej svojej "bizardnej kráse". Nevšedne suchý humor a krutá satira na"bezchybnú morálku" súčasnej spoločnosti. V rámci kinoklubu podobný úlet ako Veľká žranica. 95%(10.1.2011)
-
FElix06
továrna na absurdno. Buñuelův létající cirkus.(19.7.2010)
-
tomtomtoma
Zlomyslně absurdní filmeček, který se krásně otírá o lidi a jejich neřestech, pokrytectví a povýšenosti. Několik příběhů, které jsou zámerně postaveny na hlavu, otočeny ve svém projevu, aby zesměšnili dogmata, která se stále falešnou morálkou drží. A tak vidíme rozhořčení manželů Foucauldovžch (Jean-Claude Brialy a Monica Vitti), když její dceři daruje neznámý muž fotografie turistickžch atrakcí. Pátrání maželů Legendreových (Jean Rochefort a Pascale Audret) po ztracené neztracené dceři. Školení četníků (mimo jiné Pierre Maguelon), kteří se chovají jako děti a jsou postupně odvolávani. Příběh jejich profesora (Francois Maistre), kde se společně vyprazdňuje a osamotě v ústraní požívá jídlo. Mniši (Paul Le Person, Bernard Musson a Marcel Peres) ukázání v pravé podobě při popíjení a karbanění, ale pohoršení sadomasochisticky exhibicionistckým výstupem kloboučníka (Michael Lonsdale) a paní Rosenblum (Anne-Marie Deschott). Odsouzení a propuštění masového vraha (Pierre Lary). Toužení Francoise (Pierre-Francois Pisier) po své tetě (Helene Perdriere). Příběh policejního prefekta (Julien Bertheau), který jev olán svou sestrou (Adriana Asti) ze záhrobí, to se zvrhává v obvinění z hanobení náhrobku a absurdním setkáním s druhým policejním prefektem (Michel Piccoli). A další postavy a minipříběhy. Je to zlomyslně odlehčené, zábavné a nutící k zamyšlení.(30.12.2010)
-
farmnf
Mistr Luis Buñuel si řekl, že filosoficko-artských tragedií a poselství již natočil dost a že se tedy po bunuelsky pustí do humoru ala surrealy. Pár zajímavých okamžiků to vážně má, zejména prvních 15 minut bylo velmi neobvyklých až zajímavých. Kulže to ovšem na tom, že pan režisér pojal většinu filmu jako komedii, on sám však nemá smysl pro humor. Nebožtík Smoljak by o něm dokonce prohlásil, že nemá talent (viz. Záskok-Kuzmo Kuzmiči...). Takže z toho zůstala parodie na Davida Lynche dávno před Davidem Lynchem. Z úcty k velikánovi jsem vydržel 1 hod a 11 min. Dělat si srandu z rakoviny jater a ze ztracení malé dcerky mě nepřipadá komické, neboť oboje mě potkalo.(16.5.2011)
-
MarekMotor
Pro mne jednoznačně nejlepší Bunuelův film; surrealismus v té nejčistší podobě.(30.6.2008)
