Horečka stoupá v El Pao
-
Fievre monte a El Pao, La
-
Fever Rises in El Pao
Drama
Francie / Mexiko, 1959, 109 min
Režie:
Luis BuñuelHrají:
Gérard Philipe, Jean ServaisObsah
-
Poté, co je na fiktivním latinskoamerickém ostrově úkladně zavražděn guvernér Vargas, dostane jeho výkonný tajemník Ramón Vásques za úkol dočasně zemi řídit. Když pak úřad převezme nový guvernér, sadistický Gual, morálka ve společnosti tragicky upadá. Mezitím se vdova po guvernérovi Inés Vargasová a Ramón vzájemně sbližují, jejich vztah je ale - stejně jako celá země - ohrožen posedlostí Guala, který prahne po absolutní vládě i po Inés. (oficiální text distributora)
Poté, co je na fiktivním latinskoamerickém ostrově úkladně zavražděn guvernér Vargas, dostane jeho výkonný tajemník Ramón Vásques za úkol dočasně zemi řídit. Když pak úřad převezme nový guvernér, sadistický Gual, morálka ve společnosti tragicky upadá. Mezitím se vdova po guvernérovi Inés Vargasová a Ramón vzájemně sbližují, jejich vztah je ale - stejně jako celá země - ohrožen posedlostí Guala, který prahne po absolutní vládě i po Inés. Komentáře uživatelů k filmu (14)
-
igi B.
Buňuel poněkud tendenční a hlavně formou řekl bych až rozpačitě konformní, až jsem měl pocit, že hledím na nějaký americký film - ovšem o dvacet let starší... A tak snad jedinou >radost< může divák mít z poslední role G. Philipa, na kterého ta smrtka už čekala nejen v jeho postavě umanutého politického snílka Ramona... - - - P.S. A že by zrovna tento film měl patřit do "Zlatého fondu světového filmu", jak se nás snaží přesvědčit český vydavatel dvd Levné knihy? Tož, nahlédněte pánové do mistrovy filmografie a pak se zeptejte průměrného návštěvníka kteréhokoli českého Filmového klubu... ;-) - - - - - (Poprvé viděno 30.3.2009 na dvd, komentář zde jako čtvrtý - 30.3.2009)(31.3.2009)
-
betelgeuse
HOREČKA STOUPÁ V EL PAO (1959) je politické melodrama s výrazným francouzským prvkem (Gerard Philipe v hlavní roli potichu mluvícího idealisty uprostřed reálné politiky malého vězeňského ostrova): slušný film, žel politický ve smyslu tradičního rétorického dilematu ideálu vs. reality (byť bez těch nejsnazších klišé) a melodramatický spíš jen z povinnosti, navíc s oběma rovinami spojenými více mechanikou zápletky než z přesvědčení. Ovšem výrazným, živým kontrapunktem dvojice poněkud sošných milenců se stává Jean Servais (v roli zdánlivě cynického reál politika), tehdy už starší francouzský herec se smutnýma očina, kterého by poučení pamětníci měli znát z hlavní role kultovní kriminálky RIFIFI.(15.3.2008)
-
sportovec
Film, na jehož podobě se možná až příliš podepsaly peníze a přání mexických koproducentů, celým svým stylem a formou filmové řeči naznačuje, že nástup moderní kinematografie v polovině minulého století nebyl snadný. A to ani tehdy ne, když se ho ujal tvůrce světového jména a věhlasu, jakým byl a zůstává vynikající Španěl Luis Bunuel. A přesto, že herecké obsazení filmu je vynikající. Nejméně snadnou úlohu měl Gérard Philippe. Odmyslíme-li si skutečnost, že únava, která viditelně ovlivňuje jeho herecký projev, byla projevem již militantní rakoviny, které za několik měsíců po natáčení, ještě před koncem roku tento skvělý umělec podlehl, to, co mu bylo namítnuto, nebyl živý člověk, ale schéma ideálního hrdiny zakládaného z romantické množiny ještě byronovského typu. Podstatně věrohodněji vyznívají postavy jak Marie Félixové, tak Jeana Servaise, které spojuje bez ohledu na jejich citové projevy a vášně bezuzdná touha po moci a do očí sršící sebestřednost. V Bunuelově filmografii EL PAO určitě nepatří k vrcholným výkonům. Ale právě proto, že je točil tvůrce Bunuelova formátu, dílo, kterému vdechl život, nepatří přes nepopiratelné slabiny k tuctovým produktům světové kinematografie hraného filmu. Skutečnost, že se pokouší zpracovat tehdy spíše ještě tabuizované téma odvrácené tváře Latinské Ameriky, jen dále zvyšuje tuto jeho hodnotu i pro soudného současného filmového diváka.(27.11.2009)
-
kinej
Tento snímek skvěle popisuje marnou snahu jedince měnit totalitní systém v něco lepšího. Také skvěle zachycuje jak je tento jedinec systémem i proti své vůli pohlcen a sám se stává jeho nástrojem. Idealismus totiž nemá proti prohnilosti šanci. Ti jež se nezaobírají morálkou a ničeho se nešítí budou mít vdy přesilu a naopak ti morální budou mít vždy nedostatek zbraní po ruce. To vše je tímto filmem řečno a ač se Buňuel nejspíše opíral do španělské diktatury, snadno lze nalézt pararelu ke castrovské Kubě, socialistickému Československu. Film je navíc dobře natočen, díky výtečné výpravě se na něj dobře dívá a jeho jedinou nevýhdou je, že se nevyrovná silnějším počinům svého tvůrce. Za pozornost jistě stojí i ústřední charismatické herecké trio Philipe, Servais a María Felix.(18.5.2009)
-
gudaulin
Od Luise Buňuela se zkrátka čeká originalita a rafinovanost, takže hodnocení v případě tohohle kousku, který je víc posunutý vzhledem ke své romantické linii k hlavnímu proudu, je trošku střízlivější, ale já byl spokojený. Buňuel se dlouhodobě pohyboval v latinské Americe, znal mentalitu tamních lidí a podstatu fungování politického systému jako své boty a na snímku je to znát. Je v tom kousek samotného Buňuela, kousek Marqueze zbaveného nadstavby magického realismu a kousek starého dobrého Benito Travena a jeho Diktatury. Když jsem byl na střední škole, hodně jsem se o kulturu a dějiny latinské Ameriky zajímal a tenhle film myslím dobře vystihuje atmosféru tamních režimů v 50. letech. Dramatická linka je vyhrocená a na konci filmu čeká hrdinu hodně těžké rozhodování, kdy žádná z možností není čistá. Celkový dojem: 75 %.(26.5.2009)
-
Radko
Politická ľúbostná dráma je jedným z posledných filmov Buňuelovho mexického obdobia lemovaného rokmi 1948 -1960 a je zároveň posledným filmom herca Gérarda Philipa. Ani v jednom prípade nemožno hovoriť o nejakom umeleckom vyvrcholení. Režisérove mexické filmy, napriek istej zaujímavosti, väčšinou postrádali buričskú provokatívnosť jeho prvotín. Surreálne prvky sa v tomto filme dajú skôr odtušiť, typické režisérove obsesie sú veľmi slabo patrné (nežné scény tyranského guvernéra s vtáčikom, ženské vyzliekanie). Gérad Philipe pôsobí unavene a napriek snahe do úlohy postupne ničeného idealistu celkom nezapadol. Naproti tomu jeho milenka v podaní Maríe Félixovej sa úlohy zhostila s primeranou gráciou osudovej ženy so zvodným čarom. Hoci názov filmu naznačuje a herečka v hlavnej úlohe horkokrvne bojuje, o žiadne horúce dielo nejde, skôr o moralitu o tom ako vstup do politiky často ničí v mene uskutočnenia ideálov dobré predsavzatia, vzťahy a nakoniec aj osobnosť a vnútro človeka.(27.9.2005)
-
Aky
Tak tak za 3*. Celé je to nějaké jen chladně vymyšlené, poskládané tak, aby to dalo výsledek a přitom cesta k němu je podružná. Postavy jsou jednobarevné figurky, které plní svůj úkol, ale nežijí. Vidět jednou, je až moc.(10.12.2009)
-
Xeelee
Od Horečky jsem čekal víc. Když ji porovnám s u nás vydanými nesurrealistickými díly Zapomenutí a Él, tak je slabší scénář i kamera, tedy dvě věci, ve kterých Buñuel vyniká. Ani vizuální stránka mě nijak zvlášť nezaujala, ale to bude spíš prací s kamerou. Ale i přesto to je kvalitní film. V kontextu s ostatními viděnými a porovnatelnými díly je hodnocení spíš zaokrouhlené nahoru. Buñuel je mistr, ale tady asi měl nějakou slabší chvilku. Střed mi přišel poněkud jednotvárnější, ale závěr zas film o něco zvedá, i když Buñuel umí i lepší.(26.3.2009)
-
GilEstel
Snaha vytvořit politické drama s vazbou na společensky – morální vývoj postav vyšla v tomto filmu tak napůl. Za jasnou nevýhodu považuji fiktivnost příběhu, ostrova, postav a událostí. Chtě nechtě se tak setkáváme s mělkostí příběhu v detailech, které nemají oporu v obrazových souvislostech, historii a hlubší znalosti prostředí. Největší oporou filmu je Gérard Philipe, jehož postava zároveň dostává nejvíce pozornosti ve scénáři. Postava Ramóna Vásquese prodělává zajímavý vývoj spojný s politickou kariérou, kterou bere jako nutné zlo. Stále více si uvědomuje postupnou ztrátou osobních hodnot a zásad. Cítí, že proti tomuto trendu je zcela bezbranný a stále musí vybírat mezi menším a větším zlem, což je asi hlavním sdělením filmu. Jeho vztah s Inés mi přijde málo přesvědčivý. Zlatý fond světového filmu, ale co naplat. Buňuel natočil mnohem lepší filmy. 60%(10.7.2011)
-
mortak
Zápletka velmi podobná Hugovu romantickému dramatu Ruy Blas naroubovaná do latinskoamerických kulis. Film prodává hvězda francouzského plátna a tak se i zde dočkáme ikonického chlapeckého zamilovaného úsměvu G. Philipa ležícího s rukama ležérně za hlavou. Vášeň, láska, intriky, politika, čest, čistota, ideály...typický romantismus se vším všudy čiší z každé kapitoly knihy. Ale proč ji musel do filmu převést zrovna Luis Bunuel? Pro jeho příznivce je to moc melodramatické a pro fanynky G. Philipa zase příliš syrové. Alespoň se jedná o docela sympatický pokus osvítit návštevnice filmových iluzí trochou toho přemýšlení o svobodě.(30.4.2009)
-
zette
Jak mam Bunuela rad, tak tento film me nechal chladnym po celou dobu. Nic velkeho ani noveho neuvidite...(16.5.2009)
-
MaxipesFik
Úplně jiný Buñuel než ho (ne)znám. Formálně, vypravěčsky, obrazově a herecky poměrně konvenční film, který přesto nezapře bezchybné vedení mistra a jako celek působí přesvědčivě. Brilantně vystavěná studie o zhroucení ideálů, které když jednou klesnou, se stále víc zaplétají do sítí intrik a zla. Politický režim fiktivního ostrova nápadně připomíná Frankovu diktaturu.(28.6.2009)
-
tomtomtoma
Velmi zajímavá ukázka typické diktatury v latinskoamerickém státě a s zidealizovanou možností přeměnit tento režim zevnitř, který končí hořkým vystřízlivěním. A v pozadí se odehrává možná ústřední motiv velké lásky, která nakonec padne jako oběť ideálům. Muž z chudých poměrů, Ramón Vázquez (Gérard Philipe) se snaží změnit poměry ve své diktátorské zemi, ale nesnaží se o boj, či rebelii, ale snaží se sám zevnitř změnit systém, kde bují jen korupce, intriky a touha po moci a bohatství. Ale zároveň se snaží být loajálním občanem a členem výkoné moci: nejdříve je sekretářem ostrova, poté velitel bezpečnosti až sám usedá do křesla guvernéra. Získá srdce své lásky a vdovy po minulém guvernérovi Inés Rojas (elegantní Maria Félix). Ale v diktátorských režimech se do funkcí nedostávají lidé osvícení, ale lidé toužící po vlastním prospěchu a neštítící se žádných ohavností. Takovou postavu představuje nově jmenovaný guvernér ostrova (než ho vystřídal Vázquez) Alejandro Gual (Jean Servais), který neváhá použít nejrůznějších lstí a lží, aby dosáhl svých nízkých cílů. Domácí opozice je systematicky likvidována, stejně jako profesor Juan Cárdenas (Domingo Soler). Ramón je donucen bojovat proti Gualovi stejnými zbraněmi, čímž vzniká velmi zapeklitá situace, při které umírají nevinní lidé, což si není schopen odpustit. Pod dojmem toho, že může spoustu věcí napravit, je ochoten se vzdát své životní lásky, která nakonec tragicky umírá. Ale nakonec zjišťuje, že jeho ideály jsou mrtvé a zbyvá mu se plně podřídit vládnoucí elitě, nakonec zvolí spíše symbolický vzdor, který ho stojí jeho život. Nádherná ukázka různých stran diktátorské režimu s velkou láskou v popředí, o tom když ideály narazí na krutou a sadistickou realitu.(1.1.2010)
-
closed.eye
Zajímavá zápletka, klasická kamera, ale Buñuel má myslím rozhodně zajímavější počiny, jsem u něj zvyklá na tušení "něčeho", na mrazení v zádech, což se tady nekonalo. A hrozně mi vadila představitelka hlavní hrdinky - tak umělou ženskou jsem dlouho neviděla. Díky tuně mejkapu těžko odhadnutelnej věk a zmohla se jen na značně prkennej projev...(24.10.2010)
