Teorie létání

Ve filmografii Paula Greengrasse působí romantické drama okořeněné hořkým humorem jako černá ovce. Jenomže režisér i zde prokázal nebývalé kvality a vysoce působivý scénář jedné z nejpodivnějších filmových romancí odvyprávěl bez chybičky. Naprosto přesně a trefně dokázal odhadnout správnou míru do jaké míry budovat vztah hlavních protagonistů, kdy přinutit diváka vytáhnout kapesník a nebo kdy jej rozesmát (i když pravda poněkud smutně). Váha celkového efektu, ležící na hercích, byla i přes svou nesmírnou tíhu zahrána skvěle. Jak Kenneth Branagh, který se nenechal zastínit „postižením“ Heleny Bohnam Carter, jenž svůj part odhadla naprosto přesně, takže nad ní nikdo nebude brečet, jaký to chudinka má krutý osud. I přesto, že je film dějově lehce odhadnutelný a že závěr se dá vytušit už v prvních minutách, neprodává se tento snímek divákovi vůbec lacino a ač je prodchnut poněkud smutnou atmosférou, po jeho skončení mě paradoxně zavalil příval obrovského pozitiva. A to v poslední době nedokáže ani většina romantických komedií. (27.08.2005)

Nevšední filmový zážitek prodchnutý posmutnělou atmosférou. Nevím, co se mnohým komentujícím nezdálo na výkonu Heleny Bonham Carter, ale podle mého skromného názoru zahrála naprosto famózně. I když je příběh poměrně snadno předvídatelný, díky notné dávce cynismu a opravdovosti nemůžu říct, že bych se nebavil. (22.10.2011)

Citlivě smíchaný koktejl dramatu, romance a komedie. Paul Greengrass je zatraceně dobrý režisér, ať už točí cokoliv. Helena Bonham Carter v roli postižené June vyloženě exceluje. Kenneth Branagh má pár lepších momentů, ale jeho role zas není tak dobře napsaná, aby mu umožnila nějaký soustředěný herecký výkon. Rozhodně vynikající film, který mě docela chytil za srdce. (27.12.2006)

Nádherná, vtipná a emotivní romance, která je vskutku hodně netradiční. Moje velká oblíbenkyně Helena Bonham Carter je v roli postižené dívky, která už netouží po ničem jiném než přijít o panenství, naprosto vynikající a v podstatě to samé mohu říct i o Kennethu Branaghovi v roli životního ztroskotance, který se o ní stará. Po psychologické stránce velmi zdařilé, charaktery obou postav jsou vykresleny opravdu moc dobře. Celé je to takové roztomilé a hravé, ale Greengrass dokáže diváka řádně sejmout i emocionálně (důkazem budiž možná nejlepší scéna prolínající Richardovo "vykrádání banky“ a Janino setkání s gigolem). Po Bournově mýtu je tenhle milý a nenápadný filmeček dalším jasným důkazem Greengrassovy režijní suverenity. Do budoucna na něj hodně spoléhám. 70 - 80 % (29.08.2005)

Vyloupení banky pro získání peněz na zaplacení ztráty panenství postižené dívky? Paul Greengrass a romantická komedie? Helena Bonham Carter bez korzetu? ANO ANO ANO! Smícháním těchto ingrediencí vznikne kouzelný, ba až téměř pohádkový (pohádkový ovšem ve smyslu pohádek H. Ch. Andersena) příběh s koncem, kdy nevíte, jestli máte brečet nebo se smát. Já osobně jsem se teda nechala naprosto emocionálně strhnout; trnula jsem při scéně, kdy Jane pomocí svého mluvícího přístroje žádá Richarda o pomoc, ustrašeně jsem téměř nedýchala, když Jane zůstala vyfiknutá sama s gigolem a plna euforie jsem prožívala létání na Richardově handmade letadlu... (29.10.2006)