Acid House

Kdo zná Welshovy knihy, nemůže být překvapen, zaskočen, ani šokován, znechucen ale být může. Dekadentní společnost, kterou zachycuje, je plná lidí pohybujících se na okraji, trosek, narkomanů, alkoholiků nebo zkrátka jen těch, co přežívají. Ubíjející kolovrátkový život v duchu No Future. Acid House se mi kdysi v kině líbil více, ale i po letech mne zcela nezklamal, byť Trainspotting mi přišel zábavnější. V úvodní povídce se Bob dostává do situace, kterou by šlo lapidárně nazvat - když se něco sere, pak se sere všechno. A k tomu se v Baru k Bobovi přifaří Bůh a začne mu vykládat, jak Bob všechno podělal. Když ten mu začne vytýkat všechny špatnosti světa, které svou mocí nenapravuje, Bůh kontruje, že je stejně líný jako Bob, jenž také svoji moc nevyužil k odvrácení všech katastrof, co ho potkaly. A Bůh, naštvaný na lidstvo, promění za trest Boba v mouchu. Ten má nyní možnost alespoň se některým, co s ním vyjebali, pomstít. Druhá povídka je vskutku ubíjející a hlavní postava na zabití. Rozhodně ale nepůjde o fantazii, podobných lidí se stejným osudem nebude málo. Asi nejzábavnější je třetí. Prohození těl vždy skýtá možnost bžundy, dítě mluvící jak dlaždič tudíž nezklame. 3,5* (26.05.2021)

Já si dycky pod tím názvem představuju DJe Paula Bulvu z Klubu sráčů, jak se těch dvou sráčů ptá, jestli jedou v Acid Houseu nebo Pumping Houseu...oni mu odpověděj Pumping...a pak se jich zeptá jestli Sash nebo Chicane a oni na něj Sash...pak řekne něco v tom smyslu, že ti sráči jsou k hovnu. Tím by se dal docela snadno popsat i tenhle film. Tři příběhy sráčů, co jsou uplně k hovnu. Jednomu se ze dne na den rozpadl kompletně celý životní cyklus, druhej je zase troska nejtěžšího kalibru a třetí se vtělí do čerstvě narozenýho dítěte. Tři sráči, co ani ne moc lehce prolejzají tímhle vypsychovaným filmem. Chápu ale, proč je to takový kult. U mě ale zůstane stejně spíš Trainspotting. (10.08.2010)

Irvine Welsh v nadväzujúcej línii na Huberta Selbyho Jr. pracuje s degradáciou ľudskej dôstojnosti, sociálnou, politickou i ekonomickou tematikou, všetko s motívmi feťákov, futbalu, sociálnych rozporov... Tri poviedky s mystickým, absurdným alebo sci-fi podložím na seba viac-menej nadväzujú podobne ako v Selbyho Poslednej odbočke na Brooklyn... Ich sfilmovanie je síce zručné, ale má jednu nevýhodu: prišlo až po Trainspottingu... Práca s psychológiou postáv je výborná, v poslednej poviedke sa však už niečo vytráca a prichádzajú aj prvé mínusy... Aj tak však stojí dielo nie len za prečítanie, ale určite i za vzhliadnutie. Vrelo odporúčam (mimochodom, opäť skvelý Brenner)... PS: Kto spoznal Welsha? (15.07.2009)

Před nedávnem se mi dostala do ruky kniha, která mi pěkně dlouhou dobu unikala, přestože se můžu považovat za Weslhova fanouška se všim všudy. Z nějakých 20 povídek jsou tu vybrány 3 - Masařka, Měkkejš a The Acid House (Barevnej svět). Když jsem se postupně prodíral knihou, už jsem dumal nad tím, které povídky pro ten film můžou být vybraný? Masařka a Acid House byla jasná volba a filmové zpracování se mi zamlouvalo a to i přes to, že ta ujetost neskrývaně prýští do očí jak uher na čele patnáctiletýho přeborníka v supermariu. Namísto Měkkejše jsem měl z knihy jiné favority, ale teda svým výrazem snad předčil svou předlohu - dost hustý. Všehovšudy je to dobrej, kontroverzní film, kterej se s divákem moc nesere a s některými detaily nese i slušně artové pokoukání s etickými a (hlavně) lingvistickými lekcemi skotského podloubí. (15.02.2021)

„Takže mám padáka?“ – „Ne. Jen tvé místo se stalo nadbytečným. Pamatuj, že nejde o nadbytečného člověka, ale o místo!“ Hodně zvláštní, absurdní, jistým způsobem poutavý a originální film. Vyváženost dramatických scén a černého humoru je překvapivě slušná vzhledem k obsahu jednotlivých příběhů, stejně tak v případě samotných povídek (akorát Měkkejš nepůsobí tak „mimózně“). Všechny 3 ale mají společné špinavé skotské ulice, jejich povětšinou primitivní a nějakým způsobem jeté obyvatele, losera/y mezi hlavními postavami, odzbrojující přízvuk (u kterého bych si bez titulků zřejmě vůbec neškrtnul) a zoufalé konce (dokonce i symbolické). Nechybí také ponaučení typu: „Neser Boha, promění tě v hmyz.“ (kolika lidem asi tato pasáž nadzvedla mandle?) či „Měkkejš se nikdy nezmění.“ (a ne jak v hollywoodských filmech, že…). A jako bonusy jsou zde 2 psychojízdy v podání masařky (originální a vtipný let za pomstou) a sjetého Coca při bouřce (jeho představitel Ewen Bremmer je opravdovou hereckou hvězdou filmu) + jeho dětského převtělení po porodu (velmi vypiplaného). Jistě ne každému film sedne (třeba kvůli fantasy složce, nesympatickým postavám, typu humoru), mě však Acid House velmi pobavil a přiklepávám mu solidní 4*. „Začínám mít plný zuby toho věčnýho ospravedlňování. Nemáte žádný právo mě kritizovat. Dal jsem vám tuhle zemi a udělal vás, čůráci, k obrazu svýmu. Tak se taky trochu starejte sami. Ten pitomec Nietzsche neměl pravdu, když říkal, že jsem mrtvej. Nejsem mrtvej. Jen na všechno seru!“ (10.09.2014)