Soukromé neřesti, veřejné ctnosti
-
Vizi privati, pubbliche virtů
-
Private Vices, Public Pleasures
Drama
Itálie / Jugoslávie, 1976, 104 min
Režie:
Miklós JancsóHudba:
Francesco De MasiKomentáře uživatelů k filmu (3)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(17.5.2006)
-
raroh
Duchovní klima (s dominující navenek potlačovanou sexualitou) Vídně (i v císařské rodině), jež vyvrcholilo secesí a modernou, podané italským pohledem (s určitým vitalisticko-anarchistickým akcentem: takový košatější Stříbrný vítr), třebaže režisérem maďarským.(15.1.2012)
-
garmon
Soukromé neřesti, veřejné ctnosti režiséra Miklóse Jancsó je verzí tajemstvím opředeného příběhu smrti následníka Rakouského trůnu v Mayerlinku. Zatímco jiná (četná) zpracování sází na romantickou sladkobolnost oficiální verze sebevraždy dvou milenců, kteří kvůli nemožnosti být pospolu, volí smrt, vystavěl Jáncsó zápletku Mayerlinku jako trest za velkou swingers orgii plnou drog, alkoholu, sexu a blasfémie vůči mocnářství a mocnáři a v širším kontextu i jako další podobu svého zásadního tématu, vztahu moci a slabých (či slabších) – včetně svého oblíbeného hrozivého motivu exekuce ze zálohy (zde ve spánku). 4/5 filmu zabírají „nahé“ scény, souvisí to zřejmě i fází určitého typu filmu 70.let, kdy ještě nebylo přesně odlišena pornografie od soft porna, či erotického filmu (napadají mne – bez ohledu na hloubku díla, či zvučnost režisérských jmen Ošimova Korida lásky, příšernosti Morrisseye či Johna Waterse, Borowczykovy soft vintage porna, či Brassův Calligula). Podle mě jde o plody lidského ducha, které si v přiznání své mělkosti a ubohosti nachází velice specifickou cestu k transcendentnu - Decadence Now! V Soukromých neřestech nevidíme jedinou erekci, údú a hrm je zde zato nepočítaně, nahá prsa jsou zabírána bez ustání, objeví se zde masturbace, felace, markýrovaný pohlavní i anální styk a třešničkou na dortu byly v tomto ohledu alespoň pro mě mimo porno ještě neviděné záběry transsexuála v roli následníkovy milenky, slovenské krásky Marušky Večerové (ale sorry: herečka T. A. Savoy NEBYLA transsexuální, je to jen hodně šikovně udělané). Jancsó se v žánrově nevymezeném panství erotiky pohybuje celkem se ctí, představitelé jsou vybráni mezi mladými a krásnými lidmi (je na co se dívat), typicky jáncsóovské dlouhatananánské záběry podmalované hudbou působí uhrančivě zejména pokud jsou spojeny s pohybem těl ve volném prostoru (tance sjetých aktérů v plenéru), trochu víc již nudí zpomalené záběry markýrovaného milování – po víc jak třiceti letech, v době záplavy více i méně autentického porna není jejich snímání ani dostatečně stylizované, ani věrohodné. Iritující může po chvíli být C&K dechovka, která doprovází takřka celý film (osvěžující výjimkou je brutálně rychlý soubor uherských lidovkářů), již zcela naivní je traktování „smacího“ žlutého prášku – drogy, kterou si aktéři před orgií sypou do pití, a která jim vzápětí uvolňuje jakékoliv zábrany – sem s ní! Co je to za věc??? Celek působí dojmem díla, které vzniklo za přebohaté finanční podpory italských producentů (dovedu si představit jejich zájem na „skandální“ přehlídce tolika nahých zadků) na úkor sevřené a esteticky ukotvené výpovědi, jakou Jancsó předvedl ve svých starších maďarských filmech. PS: ...mrkněte na protagonistku Ilonu Staller - i Cicciolina začínala v artových filmech.(12.10.2010)
